Článek
Libuše Šafránková byla o pět let starší a od prvních chvil svou malou sestřičku láskyplně opatrovala. „Tak mi ji dali do náruče a řekli: ‚Teď se o ni budeš starat, tady máš sestřičku.‘ Byla jsem z ní paf, měla jsem ji hrozně ráda. Byla můj poklad, který jsem chtěla střežit,“ vzpomínala Libuše na okamžik, kdy poprvé držela novorozenou Mirku.
Obě dívky vyrůstaly v rodině, která měla k umění blízko – otec byl učitel a výborný muzikant, maminka vyučovala na lidové umělecké škole. Přesto rodiče zpočátku nechtěli, aby se dcery vydaly na hereckou dráhu. Holky Šafránkovy však už od mala s oblibou sportovaly, běhaly venku po loukách a také ochotničily s místními dětmi.
Když starší Libuška odešla studovat konzervatoř a začala zářit na divadle, zdálo se, že mladší Miroslava se vydá jinou cestou – zapsala se na brněnskou textilní průmyslovku. Osud ale rozhodl jinak.
Ještě během studií totiž obě sestry objevilo kouzlo filmu. Miroslava dostala svou první příležitost v pouhých patnácti letech, kdy si zahrála menší roli ve filmu Přijela k nám pouť (1973) režisérky Věry Plívové-Šimkové. Na place tehdy nebyla sama – ve stejném snímku hrála mladou paní učitelku také Libuše, která už tou dobou měla za sebou průlomovou roli Barunky v televizní Babičce.
Nadšená Miroslava musela rodičům slíbit, že filmování neohrozí její vzdělání. Svůj slib splnila – studium nešidila, a přece stihla naplno rozvinout herecký talent. Režisér Karel Kachyňa ji coby šestnáctiletou obsadil do titulní role citlivého dramatu Robinsonka (1974), kde ztvárnila osiřelou dívku Blaženu hledající cestu ze samoty.
V pouhých osmnácti letech si pak zahrála smutnou, tichou princeznu v poetickém pohádkovém filmu Malá mořská víla (1976), a to po boku své starší sestry.
V pohádce o mořské panně, která touží po lidské lásce, dokonce došlo na lehké sesterské škádlení – Libuše zde totiž hrála pozemskou princeznu, jež „přebrala“ mořské víle jejího vysněného prince. Ve skutečnosti mezi nimi o žádnou nevraživost samozřejmě nešlo. Mladičká Miroslava v roli nešťastné víly naopak okouzlila diváky a všem bylo jasné, že i ona zdědila mimořádné herecké nadání.
80. léta zastihla Miroslavu na vrcholu popularity. Pro režiséra Dušana Kleina přijala v roce 1982 roli půvabné studentky Borůvky ve filmu Jak svět přichází o básníky. Její filmová Borůvka, do níž se zamiluje hlavní hrdina Štěpán Šafránek, se stala nezapomenutelnou – nevinnou múzou, která v mladém poetovi probudí inspiraci, ale nakonec dá realisticky přednost praktičtějšímu nápadníkovi.
Právě Borůvka patří dodnes k ikonickým postavám českých filmových komedií osmdesátých let a tvář Miroslavy Šafránkové si díky ní zapamatovala celá generace diváků. Miroslavina herecká hvězda stoupala strmě vzhůru a zdálo se, že ji čeká zářná budoucnost po boku její slavnější sestry. Jenže skutečnost se ubírala zcela nečekaným směrem.
Útěk za láskou
Na počátku osmdesátých let přišel zlom, který překvapil mnoho Miroslaviných fanoušků i kolegů. V době, kdy měla solidně rozjetou kariéru a filmové nabídky se jen hrnuly, se rozhodla opustit rodné Československo. Miroslava Šafránková se zamilovala – jejím vyvoleným se stal jistý Ludvík A. Stein, za kterého se provdala a následovala ho do tehdejšího západního Německa.
Bylo to rozhodnutí odvážné a razantní. Ocitla se v cizí zemi, kde musela začít úplně od začátku a rychle se adaptovat na nový život. Navzdory hereckému talentu dala přednost studiu – zapsala se na ekonomickou fakultu v Mohuči a úspěšně získala titul bakaláře. Herectví omezila na naprosté minimum - pod jménem Miroslava Stein se sice objevila v několika německých televizních inscenacích, povětšinou však stála mimo dosah kamer a reflektorů.
Manželský a profesní život v Německu však pro Miroslavu nebyl konečnou stanicí. Osud zavál mladou rodinu až do exotického Mexika, kam se Steinovi odstěhovali v roce 1986 a strávili tam tři roky. Právě v Mexiku nastaly chvíle, které herečku navždy poznamenaly. V tropické cizině vážně onemocněly obě její malé děti a situace se zdála zoufalá.
Miroslava prožívala snad nejtěžší dny svého života – strach o vlastní rodinu v neznámém prostředí, daleko od domova, ji psychicky drtil. Zatímco tam daleko za oceánem bojovala o zdraví svých potomků, v Československu se každý den strachovala i její sestra. Po nekonečných týdnech úzkosti přišla pro obě sestry úleva: nejhorší scénáře se nenaplnily a rodina mohla Mexiko nakonec opustit s nadějí na lepší zítřky.
Exotické dobrodružství i těžká zkouška v Mexiku však zanechaly na Miroslavině osobním životě šrámy. Manželství s L. A. Steinem se vlivem dlouhodobého stresu a odloučení rozpadlo. Koncem roku 1989 – souběžně s pádem komunistického režimu v Československu – se Miroslava Šafránková rozhodla pro návrat do rodné vlasti.
Poslední klapka
Krátce po návratu domů čekalo Miroslavu velké profesní pokušení – nabídka, jaká se neodmítá. V roce 1990 totiž režisér Václav Vorlíček začal připravovat pokračování populárního pohádkového seriálu Arabela, pod názvem Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.
Do titulní role dospělé princezny Arabely potřeboval obsadit novou představitelku, neboť původní herečka Jana Nagyová se odmítla k postavě vrátit (údajně kvůli finančním neshodám a také proto, že již trvale žila v zahraničí). Tvůrci seriálu oslovili opět Libuši Šafránkovou, která měla Arabelu hrát už v první sérii na konci 70. let – ta však nabídku podruhé odmítla, neboť byla vytížena natáčením historického seriálu Náhrdelník.
A tak přišla řada na Miroslavu. Mladší ze sester Šafránkových se tak ocitla před kamerou v pohádkové roli, která byla původně psána přímo pro Libušku – a úkolu se zhostila se ctí. Po boku známých herců si natáčení Arabely se vrací náležitě užila.
To už ale Miroslava Šafránková nejspíš podvědomě tušila, že před kamerou stojí naposledy. Natáčení druhé Arabely se pro ni stalo symbolickou tečkou za hereckou dráhou.
Další nabídky, které se jí vzápětí naskytly, už odmítla. Mimo jiné zavrhla lákavou roli ve filmu Konec básníků v Čechách (1993), čtvrtý film „básnické“ série, protože už se nehodlala před kameru vracet. Ve čtyřiatřiceti letech tak překvapivě uzavřela hereckou kariéru, která mohla pokračovat ještě dlouhé roky.
Nový život v byznysu
Začátkem 90. let se Miroslava ocitla na životní křižovatce – osobní i profesní. Herectví pověsila na hřebík a čekalo ji hledání nové životní role mimo filmové plátno. Brzy přišlo štěstí v podobě osudového setkání s mužem jménem Miroslav Drozda, překladatelem, do kterého se zamilovala. Netrvalo dlouho a vzali se; Miroslava přijala manželovo příjmení a stala se z ní paní Drozdová.
V Praze si společně pořídili domov a narodil se jim syn Marek. Tak začal pro bývalou herečku zcela nový a neznámý život – klidný rodinný přístav a zároveň vstup do náročného světa podnikání. Místo návratu na divadelní prkna či před kameru se Miroslava Šafránková-Drozdová rozhodla vrhnout na podnikání.
Roku 1995 spoluzaložila vlastní firmu – tiskovou a mediální agenturu (později známou jako Kirké, s.r.o.) – v níž dokonale zúročila ekonomické vzdělání získané v Německu. V tvrdém prostředí obchodu se překvapivě našla: projevila ostré lokty i manažerský talent a postupně vybudovala stabilní firmu a respektovanou značku.
Miroslavin odchod z herecké scény nezůstal bez povšimnutí médií a veřejnosti – a bohužel také bez spekulací. Začalo se šeptat, že důvodem, proč talentovaná herečka ukončila kariéru, byla skutečnost, že nedokázala žít ve stínu své daleko slavnější sestry. Libuše Šafránková se totiž mezitím stala jednou z nejoblíbenějších českých hereček všech dob.
Zářila ve filmech, získávala ocenění a pro národ navždy zůstala milovanou Popelkou z pohádky Tři oříšky pro Popelku. Naproti tomu Miroslava – jak zlí jazykové tvrdili – její popularitu nikdy nepřekonala. Kritici naznačovali, že věčně být „tou druhou princeznou“ vedle slavné Libušky pro ni muselo být frustrující, a že proto zvolila únik do ústraní.
Skutečnost byla ovšem úplně jiná. Miroslava Šafránková na svou slavnější sestru nikdy nežárlila – právě naopak. Podle lidí z jejich nejbližšího okolí měly obě sestry odjakživa krásný vztah plný vzájemné podpory a sounáležitosti. Vždy stály při sobě a jedna druhé přály jen to nejlepší.
Spojovalo je mnohé, nejen láska k herectví, ale také podobné záliby a povahy. Navíc si byly neuvěřitelně vzhledově podobné – obě drobné, s velkýma hlubokýma očima a jemnými rysy tváře. Nejednou se stalo, že si je nepozorný divák v televizi spletl.
Zdroje:
https://www.betterlife.cz/nahly-konec-hvezdne-kariery-miroslava-safrankova-alias-boruvka-z-basniku-uspela-v-tvrdem-byznysu/
https://www.readzone.cz/kam-se-ztratila-miroslava-safrankova-po-arabele-se-stahla-z-herectvi-a-odesla-do-ciziny-sestre-byla-oporou-az-do-smrti/
https://www.vlasta.cz/clanek/miroslava-safrankova-ta-druha-princezna-ktera-te-prvni-nikdy-nezavidela-20250525.html
https://www.vlasta.cz/celebrity/miroslava-safrankova-mlada-dnes-libuse-safrankova/
https://cnn.iprima.cz/show-time/herecka-miroslava-safrankova-sestra-libuse-safrankove-v-mexiku-malem-prisla-o-deti-439563
https://www.super.cz/clanek/celebrity-sestra-libuse-safrankove-miroslava-promluvila-mela-obrovskou-vuli-zit-ani-ja-nevim-co-se-stalo-762961
https://magazin.osobnosti.cz/miroslava-safrankova-sesta-libuse-kariera-zahranici/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/681877/sestra-libusky-safrankove-68-miroslava-promluvila-lekari-zkoumaji-nahlou-smrt.html
