Článek
V pekle sedí u Luciferova dvora a zapisuje. Na hlavě má rohy a vedle sebe Karla Heřmánka jako Lucifera. V pohádce S čerty nejsou žerty se jmenuje Drápal. Není to hlavní role. Nevede příběh jako Petr Máchal, není komický voják jako kaprál, není vychytralý správce ani mladý čert Janek.
Přesto si ho člověk zapamatuje. Má zvláštní tvář, skřípavý hlas a vypadá, jako by v tom pekle seděl už sto let a přesně věděl, kam se která duše zapisuje. Vladimír Hrubý takových rolí odehrál desítky.
Z Hradce do Prahy
Vladimír Hrubý se narodil 23. března 1924 v Praze. Dětství a mládí ale prožil v Hradci Králové. K herectví se dostal během války. Vrátil se do Prahy a jeden rok studoval na konzervatoři. Pak přišlo totální nasazení. Místo dalšího školního roku ho čekala práce v pražské pobočce německé letecké továrny Junkers.
Divadla se ale nevzdal. Hrál u Šolcovy divadelní společnosti a po válce se dostal jako elév činohry do Národního divadla. Po válce se české scény znovu skládaly. Herci se vraceli, soubory se proměňovaly a mladí lidé brali příležitosti tam, kde se objevily. Hrubý prošel Studiem Národního divadla režiséra Jindřicha Honzla a po jeho zániku se dostal i do činohry první scény. V Národním divadle ale nezůstal natrvalo.
Hrubý nebyl herec, kterému by se přirozeně nabízely romantické hlavní role. Měl hubenou postavu, výrazný obličej, zvláštní lebku, velké oči a hlas, který se nedal zaměnit. To mohlo být omezení. U něj se z toho stala výhoda.
Na jevišti i před kamerou dokázal z malé postavy udělat člověka, kterého si divák všimne. Stačil mu pohyb, úšklebek, věta, drobné zdržení v řeči nebo způsob, jak se podívá na druhého herce.
Po Národním divadle prošel Divadlem E. F. Buriana. Odtud se dostal k Janu Werichovi do Divadla satiry, pozdějšího Divadla ABC. Právě tady se do jeho života přimotal malý kluk jménem Jaromír Hanzlík. Hrubý si vzal jeho matku Ludmilu, která pracovala jako asistentka režie v Československé televizi. Hanzlíkovi byly tři roky, když se rodiče rozvedli a Vladimír Hrubý se stal jeho otčímem.
Jako dítě za ním chodil do Divadla satiry. Seděl v hledišti a viděl slavná představení s Janem Werichem a Miroslavem Horníčkem. Právě tam se potkal i s Horníčkovým synem Honzou, se kterým se potom kamarádil.
Před kamerou se začal objevovat v padesátých letech. Spíš krátké postavy v komediích, pohádkách, televizních inscenacích a seriálech. Ve Fričově pohádce Dařbuján a Pandrhola hrál opilce. V Třech veteránech veterána s flašinetem. V Adéle ještě nevečeřela se mihnul jako aviatik. Ve Fešáku Hubertovi hrál skořápkáře. Takových rolí měl mnoho.
V sedmdesátých a osmdesátých letech se Hrubý objevil v mnoha televizních komediích a filmech. Hodně diváků si ho spojilo s dvojicí filmů Šéfe, vrať se! a Šéfe, jdeme na to!, kde hrál hlavu početné moravské rodiny.
Když Hynek Bočan natáčel pohádku S čerty nejsou žerty, měl k dispozici obsazení, které dnes působí skoro dokonale. Vladimír Dlouhý jako Petr Máchal, Ondřej Vetchý jako Janek, Karel Heřmánek jako Lucifer, Petr Nárožný jako kaprál, Viktor Preiss jako správce, Josef Kemr jako kníže Sličný.
Hrubý v tomhle filmu dostal roli čerta Drápala. Drápal nepůsobí jako mladý rohatý pomocník. Je to starý pekelný písař. Člověk má pocit, že už viděl mnoho hříšníků a mnoho výmluv. Vedle Heřmánkova elegantního Lucifera a Vetchého mladého Janka drží jinou polohu: starou, unavenou, trochu protivnou ale pořád komickou.
Pohádka vznikla v polovině osmdesátých let. Pro Hrubého to byla jedna z posledních rolí, podle které si ho lidé dodnes vybaví. Neskončil ale při natáčení téhle pohádky. To přišlo až později.
V roce 1986 točil Vít Olmer film Páni Edisoni. Hrubý v něm hrál dědu Roubánka, Vaškova otce. Natáčelo se uprostřed horkého léta. Film už nedokončil. Dne 30. července 1986 Vladimír Hrubý zemřel v Praze. Příčinou byl infarkt. Režisér Vít Olmer později vzpomínal, že je jeho smrt všechny zaskočila. Kvůli jeho smrti musel scénář narychlo předělat. Bylo nutné oželet původně plánované scény dvou starých pánů, dědů Kůrky a Roubánka.
V titulcích Pánů Edisonů už jeho jméno zůstalo. Role dědy Roubánka zůstala jeho, i když hlas postavy ve filmu dokončil Dalimil Klapka. U Vladimíra Hrubého se často píše, že byl otčímem Jaromíra Hanzlíka. Někdy to skoro zastíní jeho vlastní filmovou práci. A to je škoda.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/75848/vladimir-hruby
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397460
https://www.ceskatelevize.cz/porady/22695-s-certy-nejsou-zerty/tvurci/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397569/pani-edisoni
https://zeny.iprima.cz/vladimir-hruby-zemrel-po-nataceni-s-certy-jsou-zerty-443705
https://cnn.iprima.cz/hvezda-pohadky-s-certy-nejsou-zerty-zemrela-v-prubehu-nataceni-vychovavala-slavneho-ceskeho-herce-456096
https://www.fdb.cz/osobnost/10967-vladimir-hruby/filmografie
