Článek
Brzy ráno, když se slunce teprve vyhoupne nad štíty Wettersteinského masivu, leží jezero Eibsee v tichu a kráse, jakou známe z pohlednic. Hladina je klidná jako zrcadlo a odráží siluetu nejvyšší německé hory Zugspitze. Osm drobných ostrovů posetých po jezeře splývá s okolní zelení – idylický obraz, díky němuž si Eibsee vysloužil přezdívku „německé Maledivy“.
Na sociálních sítích kolují snímky odkazující na romantické obrazy Caspara Davida Friedricha, probouzející v divácích touhu po poklidném, zasněném koutě světa. Tento zdánlivý ráj v srdci Bavorských Alp láká davy lidí, kteří chtějí spatřit tyrkysové vody a pohádkové panorama na vlastní oči.
Stačí však pár hodin a klid je ten tam. Idylu letního dne střídá ruch: ucpaná silnice plná aut nervózně popojíždějících v koloně, parkoviště praskající ve švech a dlouhé fronty na autobus zpět do civilizace. V parném odpoledni se turisté tlačí jeden na druhého – někteří zoufalí, jiní podráždění –, aby se vůbec vešli do už beztak přeplněného autobusu mířícího zpět do Garmisch-Partenkirchenu.
Takový obraz zažívají obyvatelé horské obce Grainau pod Eibsee v posledních letech pravidelně. „Červenec a srpen opět jedou systém Eibsee na hranice jeho možností – spíš už za ně,“ popsal trefně starosta Stephan Märkl nejkritičtější sezónu roku 2025. Během slunečných víkendů tu podle něj panoval „známý výjimečný stav“: davy lidí, hromady odpadků, zacpané cesty a parkoviště.
Místním obyvatelům tečou nervy a raději se idylickému jezeru za domem sami vyhýbají. Eibsee, ještě nedávno tichý přírodní skvost, se stal symbolem masového turismu, který drtí oblíbené destinace po celém světě.
Kořeny Eibsee
Ještě v 19. století býval Eibsee odlehlým koutem Bavorska – neprůjezdný cíl jen pro ty nejodhodlanější cestovatele. Strmé svahy Zugspitze a okolních štítů jej oddělovaly od světa a kolem břehů nestála žádná rekreační střediska, jen jediná chatrč chudé rybářské rodiny.
Tento rodinný klan tehdy jezero dokonce vlastnil – roku 1803 jej odkoupil od státu za sto zlatých guldenů. Představme si tu scenérii očima horolezce Hermanna von Bartha, který sem zavítal v roce 1871: u východního břehu stojí chatrč, polonahé děti vybíhají ven nabídnout příchozím alpské růže, anebo na uvítanou vystřelí z pistole do vzduchu, aby ohromily hosty sedminásobnou ozvěnou, jež se rozléhá ve skalním labyrintu pod Zugspitze.
Byla to chudoba s velkým výhledem – rodina sotva přežívala s hubenými kozami pasoucími se mezi kameny, ale měla k dispozici celé jezero jen pro sebe a hrstku zvědavých návštěvníků, kteří sem zabloudili.
Tato izolovanost však neměla trvat navěky. Krása Eibsee začala přitahovat pozornost podnikavců. Roku 1884 celý pozemek i s jezerem vydražil za 10 000 zlatých marek jistý August Terne. Právě on a jeho rodina stáli u zrodu první infrastruktury pro turisty.
Na východním břehu vyrostl kolem roku 1900 malý hostinec a brzy následovalo i první ubytování – v roce 1913 otevřeli Terneho synové Karl a Hans útulný hotel. Po první světové válce, kdy se Evropa znovu nadechovala k cestování, rozšířili bratři kapacitu na více než 200 lůžek a z Eibsee se stalo vyhledávané horské rekreační středisko.
Už tehdy sem lidé mířili za koupáním v průzračné vodě, rybařením či za zimními radovánkami – jezero například hostilo závody v jízdě na saních a dokonce i skijöring, kuriózní disciplínu, při níž lyžaře táhne kůň po zamrzlé ploše. Od roku 1929 se po nově zbudované silnici k jezeru pořádaly automobilové závody do vrchu. Eibsee se tak pomalu zapisoval do povědomí jako perla bavorských Alp, která nabízí sportovní vyžití i romantiku.
Klid idylického útočiště však brzy narušila temná kapitola dějin. Během druhé světové války, v roce 1941, rekvírovala nacistická Luftwaffe hotel Eibsee – snad aby jej využila pro rekreaci pilotů či jako zázemí pro horský výcvik. Lesklé vody jezera tehdy možná sledovaly unavené letce v uniformách namísto veselých turistů.
Konec války přinesl další změnu pána: vítězné Spojené státy zabavily objekt a americká armáda si z Eibsee na dlouhá léta udělala rekreační středisko pro své vojáky. Zatímco Německo se vzpamatovávalo z trosek, zde, pod Zugspitze, odpočívali příslušníci okupačních sil a užívali si stejné scenerie, která dnes láká davy cestovatelů. Místním lidem v té době Eibsee de facto přestal patřit, uzavřen v rukou cizích mocností.
Trvalo to až do roku 1972, než se jezero i hotel navrátily do rukou původních majitelů – rodiny Terne-Rieppel. Po téměř třech dekádách, se potomci Augustina Terneho opět chopili svého dědictví a obnovili tradici bavorského pohostinství. V té době už však svět kolem vypadal jinak. Německo prožívalo hospodářský zázrak a cestování se stalo masovou záležitostí.
Rodina Rieppelů spravovala nejen hotel, ale de facto celé jezero – Eibsee zůstal soukromým majetkem v jejich držení dodnes. A před nimi ležel úkol skloubit ochranu výjimečné přírody s rostoucím turistickým ruchem.
Iluze prodává
Po sjednocení Evropy a nástupu levných cestovek sice mnohé Němce zlákalo moře a exotika, Eibsee si však dál pěstoval svou pověst tajného tipu pro znalce. Zlom přišel s nástupem digitální éry a sociálních sítí. Fotografie Eibsee s neskutečně tyrkysovou vodou, obklopeného tmavými lesy a zasněženými štíty, začaly kolovat po internetu s přívlastky jako „Bavorský Karibik“ či právě „Maledivy Německa“.
Kdo by nechtěl na vlastní oči vidět kus tropického ráje přeneseného do Alp? Marketingový obraz Eibsee se postupně proměnil: z místa pro klidné rodinné dovolené se stal Instagramový fenomén, „must-see“ destinace pro influencery, cestovatele i jednodenní výletníky z celé Evropy.
Oficiální turistické příručky lákají na „křišťálově čistou vodu, panoramatické výhledy a možnost koupání zdarma“. Záběry z dronů ukazují osm malých ostrovů rozmístěných v jezeře jako smaragdy rozházené po tyrkysové hladině. Na jednom z nich – Maximiliánově ostrově – se dokonce pořádaly romantické svatební obřady pro páry z celého světa, než je obec Grainau roku 2015 z administrativních důvodů zatrhla.
Zamilovaní však nepřestali toužit po pohádkové kulise: hotel Eibsee obratem začal nabízet soukromé „symbolické“ ceremonie na ostrově, aby snoubencům sen o svatbě v ráji zůstal. Eibsee se tak dál upevňoval jako symbol dokonalé přírodní kulisy – místa, kde se plní sny o romantice a exotice, aniž byste museli opustit Německo.
Jenže čím víc se Eibsee proslavilo, tím větší nápor zažívalo. Zásadním momentem byl rok 2017, kdy byla do provozu uvedena nová lanovka na Zugspitze s kabinami prosklenými od podlahy až ke stropu – technický zázrak, který zvládne vyvést na vrchol až 600 osob za hodinu, tedy dvouapůlnásobek oproti staré lanovce.
Údolní stanice této lanovky leží jen pár kroků od břehu Eibsee, což znamená, že spousta návštěvníků zabije „dvě mouchy jednou ranou“ – přijedou autem k jezeru, ráno si vyjedou na Zugspitze a odpoledne se chtějí vykoupat nebo projít kolem Eibsee. Kombinace dvou atrakcí (nejvyšší hory a „nejkrásnějšího jezera“) proměnila Grainau v magnet na masy. „Eibsee patří k nejpopulárnějším turistickým cílům Německa“, píše se dnes otevřeně na stránkách obce Grainau. A dopravní infrastruktura to pocítila.
Právě roky 2020–2021, poznamenané pandemií, přinesly Eibsee další explozi zájmu. Uzavřené hranice mnohé Němce přiměly objevovat domácí končiny – a sociální sítě jim Eibsee ochotně předhodily jako „skrytý ráj“ nedaleko domova. „Rok 2020 byl prvním, kdy toho na Grainau bylo prostě moc. Počty návštěvníků dosáhly nových rekordů,“ vzpomíná starosta Märkl na léto po první vlně covidu.
Městečko Grainau, které leží pod jezerem a má necelých 3 500 obyvatel, se stalo úzkým hrdlem láhve, jímž se snažily protlačit tisíce aut mířících úzkou okreskou k Eibsee. Situaci navíc komplikoval nápor z druhé strany hor: na Eibsee se dá dostat i od jihu, z rakouského Ehrwaldu, a kolony vozů se tam často spojí s proudem od Grainau. Výsledkem byl dopravní kolaps, jaký tu nepamatovali – a ten se od té doby opakuje pokaždé, když udeří krásné počasí, svátky nebo prázdniny.
Ráj v ohrožení
„Bývala to idylická cesta k Eibsee, dnes znamená jediné: zácpy, hluk a výfukové plyny,“ komentuje trpce Andreas Neuner, rodák z Grainau, při pohledu na kdysi klidnou silničku Eibseestraße. Jeho slova nejsou nadsázkou. Během letní sezóny se jediná přístupová cesta k jezeru mění ve stojící řeku aut.
Už šest kilometrů před cílem, u městečka Oberau, varují svítící tabule řidiče, že u Eibsee není kde zaparkovat. Výsledek? Většina řidičů varování ignoruje a jede dál. „99,9 % lidí to ignoruje, je jim to jedno,“ potvrzuje starosta Grainau bezmocně.
Auta se pak kupí v Grainau a stoupají v koloně serpentýnami vzhůru k jezeru – dokud úplně neucpou příjezd i odjezd. Navečer, když se tisíce návštěvníků dají současně na návrat, vzniká dopravní infarkt, který leckdy paralyzuje celou obec. „Jsou dny, kdy cesta do vedlejšího Garmische trvá i hodinu,“ říká starosta Märkl – a to je vzdálenost sotva 10 km.
Autobusy, jež by měly být řešením, situaci nezachraňují – samy totiž uváznou v kolonách. Expresní autobus do Garmische uvízl u Eibsee v takovém obležení, že zoufalý řidič raději neotevřel dveře: měl už plno, ale venku na něj dorážel dav lidí, kteří čekali dlouhé minuty a snažili se nacpat dovnitř i přes kapacitní limit.
Rodiny s malými dětmi, senioři i zahraniční turisté, ti všichni se tlačí ve frontách v horku, docházejí jim zásoby vody i trpělivost. 13. srpna 2025 to zašlo tak daleko, že sanitka se nemohla protlačit k jezeru; její výjezd zablokovala masa lidí a aut na silnici. Když už ani složky záchranného systému nemohou rychle projet, je to alarmující signál, že kapacity místa jsou dalece překročeny.
Dopady takového náporu trpí nejen lidské nervy, ale i příroda samotná. Návštěvníci často parkují, kde se dá – i na okrajích lesa a luk, čímž devastují vegetaci. Vyšlapané zkratky mimo oficiální stezky způsobují erozi půdy na strmých svazích. Na březích jezera přibývá odpadků, které nestíhají uklízet ani dobrovolníci, ani zaměstnanci hotelu.
V horkých dnech je Eibsee plný koupajících se – a ne každý myslí na to, že opalovací krémy a kosmetika zanechávají ve vodě stopu. Místní ochránci přírody upozorňují i na rušení živočichů: hlasitá hudba z přenosných reproduktorů a hluk davů plaší ptactvo, ohrožuje plaché druhy ryb či obojživelníků. Okolní lesy namáhané suchem a kůrovcem pak čelí ještě další zátěži v podobě záplavy lidí.
Boj o duši Eibsee
Dění kolem Eibsee nenechává chladnými ani politiky a aktivisty. V Grainau vznikla občanská iniciativa, která volá po zásazích na ochranu obce i přírody. „Potřebujeme řešení, z nichž budou mít užitek všichni: místní, životní prostředí i návštěvníci,“ zaznělo na podzim 2023 při prvních protestech.
Neuner a další aktivisté uspořádali demonstrace, během nichž dokonce na pár hodin zablokovali příjezdovou silnici k jezeru – symbolicky ve slunečnou neděli odpoledne, kdy se tisíce lidí vracely domů.
Přibližně 150 lidí, včetně místních obyvatel a zástupců spolků, požadovalo na podzim 2023 okamžitá opatření. Mezi hlavními požadavky byla „dopravní revoluce v údolí Loisachu“ – tedy výrazné omezení individuální automobilové dopravy v Grainau. Aktivisté navrhovali posílit vlakové a autobusové spoje (autobusy každých 15 minut, vlaky z Mnichova do Garmische každou půlhodinu), vybudovat záchytná parkoviště v nižších polohách a návštěvníky nahoru k Eibsee rozvážet kyvadlově.
V zimě pak rozšířit skibusy, aby i lyžaři směřující na sjezdovky Zugspitze nechali auta doma. Inspirací se stal příklad z italských Dolomit, kde je již na některá horská jezera vjezd bez rezervace zakázán.
A co na to úřady? Starosta Grainau se ocitl ve složité pozici. „Právně máme svázané ruce. V Německu platí, že příroda je přístupná všem – ústava, bavorská ústava, zákon o ochraně přírody… Nemůžeme sem prostě jen tak dát závoru a nepustit lidi,“ vysvětluje Márkl. Přesto i on už dříve prohlásil, že bez jisté „závory“ to asi nepůjde.
Navrhoval systém, kdy by se vjezd k jezeru umožnil jen autům s předem rezervovaným parkovacím místem – tak, jako to funguje u známého jihotyrolského jezera Pragser Wildsee. Jenže narazil na legislativu: silnice k Eibsee je veřejná, nikoli privátní jako například horská cesta k Walchensee, kde závoru a mýto zavedly státní lesy.
Jiný nápad přichází od ochránců přírody: vyhlásit kolem Eibsee přísnější zónu ochrany. Část území je už teď v nejnižší kategorii „chráněné krajinné oblasti“ (Landschaftsschutzgebiet), ale to nezabránilo náporu. „Zvýšení statusu na přírodní rezervaci by mohlo pomoci,“ míní Irmi Gallmeierová z bavorské strany Zelených. Upozorňuje, že okolní pozemky kolem jezera patří státu, takže by šlo poměrně rychle vyhlásit národní přírodní rezervaci.
To by přineslo možnost omezit pohyb lidí v nejcitlivějších místech a získat finance třeba na více strážců (rangerů) v terénu. Zatím jde však jen o návrh – úřady jsou skeptické.
Zatím se tak všechny strany ocitají v patové situaci. Obyvatelé Grainau volají po klidu a návratu kvality života – vždyť kdo by chtěl žít v permanentním zábavním parku, kudy mu denně projede tisíce aut? Podnikatelé (včetně rodiny provozující Eibsee Hotel) se obávají, aby restrikce neodradily hosty a nepřipravily je o obživu.
Zdroje:
https://de.wikipedia.org/wiki/Eibsee
https://www.merkur.de/lokales/garmisch-partenkirchen/garmisch-partenkirchen-ort28711/bald-naturschutzgebiet-fuer-weniger-ausflugschaos-eibsee-bei-grainau-93903678.html
https://www.augsburger-allgemeine.de/bayern/massentourismus-am-eibsee-neue-proteste-ende-november-geplant-112829370
https://www.focus.de/regional/bayern/stau-uebervolle-busse-genervte-besucher-videos-zeigen-ferien-chaos-am-eibsee_8b3e4493-88a1-4880-837c-86a59d45536e.html
https://muenchen.t-online.de/region/muenchen/id_100949336/strasse-zum-eibsee-gesperrt-anwohner-demonstrieren-alle-infos.html
https://www.abendzeitung-muenchen.de/bayern/touristen-ansturm-sorgt-fuer-chaos-am-eibsee-fast-gepruegelt-haben-um-in-den-bus-zu-kommen-art-1074303
