Článek
Osmého října 1971 se v Náchodě promítala předpremiéra dvoudílné Babičky režiséra Antonína Moskalyka. Kraj, kde Božena Němcová prožila dětství a kam svůj román zasadila, viděl jako první novou filmovou podobu příběhu, který Češi znají nazpaměť. Barunku hrála Libuše Šafránková, Viktorku Libuše Geprtová, kněžnu Květa Fialová a v rozsáhlém obsazení se mihla i školačka, kterou filmové databáze uvádějí v roli Cilky. Jmenovala se Milada Vnuková a ten den slavila patnácté narozeniny.
Babička pak o Vánocích 1971 běžela v televizi a v březnu 1972 přišla do kin. Natáčelo se na Barrandově od konce května 1970 do ledna 1971 a výsledkem byl film o dvou dílech a sto šedesáti třech minutách. Kolem scénáře se přitom odehrával příběh, o kterém se tehdy nemluvilo. Autorství Františka Pavlíčka, scenáristy, který po nástupu normalizace upadl v nemilost, se z politických důvodů tajilo. Pro dívku z davu to byla drobná epizoda, jakých mají za sebou desítky dětí, které kdy stály před kamerou.
Jenže u Milady Vnukové nezůstalo u jedné epizody. Během dvou let se z neznámé školačky stala představitelka hlavní role v celovečerním filmu, který se promítal v kinech po celé republice a pak se léta vracel na televizní obrazovky. Následovala další léta natáčení, konzervatoř, role u Karla Kachyni. A pak, v polovině osmdesátých let, se její stopa ztrácí. Žádné rozhovory, žádné vzpomínky, žádné fotografie z premiér. Jen pár řádků v databázích a jedno nepotvrzené jméno.
Holka, která nechtěla jet na tábor
Film Údolí krásných žab vznikl v roce 1973 podle scénáře spisovatele pro mládež Stanislava Rudolfa a režiséra Jiřího Hanibala. Příběh na první pohled nevypadá jako nic zvláštního. Národní filmový archiv ho shrnuje jedinou větou: „Patnáctiletá školačka Jana (Milada Vnuková) se na plovárně seznámí s chlapcem Jindrou.“ Pak ale musí odjet na pionýrský tábor, a tam se z prázdninové idylky stává tichá vzpoura. Jana, zklamaná první láskou, se odmítá zapojit do čehokoli. Nehraje hry, nechodí s ostatními, mlčí, vzdoruje. Táborová kázeň má svá pravidla a dívka, která je okázale porušuje, riskuje vyloučení.
Právě to bylo na filmu neobvyklé. Hrdinka dětského filmu sedmdesátých let obvykle prošla nějakou zkouškou, napravila se a skončila v kolektivu. Údolí krásných žab nakonec k podobnému závěru také dojde, Jana pochopí, že to s ní vedoucí i děti myslí dobře. Ale cesta tam vede přes hodiny trucování, uražené ticho a pohledy, které znal každý, kdo kdy byl patnáctiletý a nešťastně zamilovaný.
Film trvá pětaosmdesát minut a mladá herečka za něj získala ocenění za nejlepší dívčí výkon na Přehlídce československých a zahraničních filmů pro děti v Ostrově nad Ohří. Malé západočeské město tehdy každoročně patřilo dětskému filmu a porota tam sledovala snímky, které měly za úkol bavit i vychovávat zároveň. Ocenění pro dospívající dívku v první velké roli bylo signálem, že si jí všimli nejen diváci, ale i lidé z branže. Filmové medailonky ji dodnes představují především jako umanutou Janu Málkovou, a ta nálepka jí zůstala.
Úspěch otevřel další dveře. V roce 1975 přišel do kin film Na startu je delfín podle románu Arna Krause. Hlavním hrdinou je patnáctiletý plavec Honza, kterého nevyberou do týmu pro mistrovství republiky. Po hádce s trenérem z oddílu odejde, rodičům nic neřekne a místo na letní soustředění zamíří k babičce na jihočeskou vesnici. Tam mu v tajném tréninku pomáhá místní dívka Hanka. Hrála ji Milada Vnuková.
Souběžně přicházela televize. Vnuková si zahrála v jedné z epizod seriálu Třicet případů majora Zemana, v dílu uváděném jako Pán ze Salcburku, kde ztvárnila Zuzanu. Dostala hlavní roli v televizní inscenaci Matka a v roce 1978 titulní postavu v televizní pohádce O statečné princezně Janě. Mezitím studovala hudebně dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze. Ze školačky, která se kdysi mihla v Babičce, se stávala herečka s papíry.
Mezi kapkami deště
Konec sedmdesátých let přinesl jména, která si dodnes pamatuje každý milovník české kinematografie. Karel Kachyňa natáčel se scenáristou Otou Hofmanem film Setkání v červenci, příběh rozvedené učitelky angličtiny, kterou hrála Daniela Kolářová, a jejího propadlého studenta v podání Oldřicha Kaisera. Ten musí přes prázdniny na jazykový kurz, kde ho čeká právě vyučující, která ho nechala propadnout. Film se točil od února 1977 do ledna 1978 souběžně s Kachyňovým Čekáním na déšť a premiéru měl v červenci 1978. Student si začne učitelku dobírat a do žertů zatáhne i jejího malého syna Davida, kterého hrál Tomáš Holý. Z provokací se postupně stává sblížení. Milada Vnuková v něm hrála studentku Olinu, jednu z dívek na kurzu.
S Kachyňou se setkala i v dalším projektu. Lásky mezi kapkami deště, film, na jehož scénáři se podílel spisovatel Jan Otčenášek, se odehrává v Praze první republiky a hlavní roli otce rodiny Bursíků v něm hrál Vladimír Menšík. Československo ho později vyslalo do boje o Oscara za nejlepší cizojazyčný film, nominaci ale nezískal. Vnuková v něm ztvárnila servírku. Další drobné role přicházely jedna za druhou: dívka z Alfy ve filmu Lvi salónů, zdravotní sestra ve Střepech pro Evu, role ve filmu Kam nikdo nesmí, servírka v komedii Jak rodí chlap, účinkování v Zelené vlně a zrzavá dívka v detektivce Od vraždy jenom krok ke lži.
Je to typická dráha herečky, která v dětství zazářila v hlavní roli a v dospělosti se ocitla v širokém zástupu vedlejších postav. Československá kinematografie sedmdesátých a osmdesátých let měla mladých hereček dost a velké role dostávaly obvykle ty, které zakotvily v pražských divadlech a byly vidět na jevišti i v televizi. Vnuková mezi ně nepatřila. Pracovala, točila, ale na plakáty se už nevrátila. Při zpětném pohledu na její filmografii je přitom vidět zvláštní posun.
Její poslední známou rolí je postava jménem Vrabeček, animírka v lehce erotické komedii Václava Matějky Anděl s ďáblem v těle z let 1983 až 1984. Pak přišel konec. Filmová databáze FDb, jedna z mála, které o ní vůbec něco uvádějí, to říká bez obalu: „Pak ale o ní již filmové materiály mlčí…“ A o několik řádků dál ještě otevřeněji: „O jejích dalších osudech bohužel vůbec nic nevíme.“ Jediná stopa, kterou databáze nabízí, je jméno: „Z dostupných zdrojů je znám pouze fakt, že dnes by měla být provdaná jako Milada Zímová.“ Žádné další podrobnosti, žádné datum, žádné místo. Mezi fanoušky se objevují dohady, že žije v zahraničí, ty ale žádný ověřitelný zdroj nepotvrzuje.
Zdroje:
https://nfa.cz/cs/25991-udoli-krasnych-zab
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/396899/babicka-i-ii
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397033
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397190/setkani-v-cervenci
https://www.fdb.cz/osobnost/15887-milada-vnukova
https://www.kinobox.cz/osobnosti/34792-milada-vnukova
https://medium.seznam.cz/clanek/lucie-stiborova-milada-vnukova-umanuta-jana-z-filmu-udoli-krasnych-zab-zazarila-a-pak-se-po-ni-slehla-zeme-224112
https://en.wikipedia.org/wiki/Love_Between_the_Raindrops
https://en.wikipedia.org/wiki/Angel_in_a_Devil%27s_Body
