Kluk od Chaplina z The Kid: milovaný otec se mu zabil v autě a matka ho okradla o 4 miliony dolarů

Třiadvacetiletý Jackie Coogan upírá pohled na lavici obžalovaných, kde sedí jeho matka Lillian a nevlastní otec Arthur. Před chvílí vyslechl z úst vlastní matky chladná slova, která bodají jako nůž: „Nikdy jsme mu neslíbili, že za to něco dostane,“ prohlašuje Lillian Cooganová a potřásá hlavou nad synovými nároky.

Syna – kdysi nejmilovanější dítě Ameriky – náhle označuje za „zlobivého chlapce“, který si podle ní nezaslouží ani cent z milionů, jež vydělal. Jackie celé dětství dřel před kamerou, ve světlech ramp se usmíval a plakal na povel.

Teď sedí před vlastní matkou jako cizí člověk a slyší, že všechny jeho vydělané peníze pro ni nebyly ničím víc než „rodinným majetkem rodičů“. Nedaleko stojící Arthur Bernstein – muž, který mu po otcově smrti nahradil otce – souhlasně přisvědčuje: „Zákon je na naší straně. Jackie Coogan nedostane ani cent ze svých minulých příjmů,“ pronese sebejistě.

Ve dvacátých letech 20. století byste nenašli v Americe populárnějšího chlapce, než byl Jackie Coogan. Příběh jeho slávy začíná pohádkově: legendární komik Charlie Chaplin si všimne nadaného pětiletého chlapce a obsadí ho do svého filmu The Kid (Kid) v roce 1921.

Roztomilý sirotek, kterého Jackie ve filmu ztvárnil, si okamžitě získává srdce diváků po celém světě. Snímek se stává obřím hitem a z Jackieho je rázem senzace – první velká dětská hvězda Hollywoodu. Zástupy fanoušků tleskají jeho nevinné tvářičce a talentu. Filmová studia se předhánějí v nabídkách.

Ještě než Jackie dospěje, zahraje si v celé řadě úspěšných snímků a vydělá neuvěřitelné sumy. Hovoří se o tom, že jako dítě si herec přišel odhadem na 3–4 miliony dolarů – částku, která by dnes odpovídala desítkám milionů. Malý Jackie je všude vítaný host: potřásá si rukou s prezidenty a králi, propaguje dětské výrobky, na charitativní tour ho zdraví tisícové davy.

Zdá se, že jeho hvězda nemůže pohasnout. Zpočátku na Jackieho finance dohlíží jeho otec, Jack Coogan Sr., zkušený estrádní umělec, který syna v herecké kariéře podporuje. Otec synovi slíbí, že vydělané peníze bezpečně uloží, aby Jackie po dosažení plnoletosti nepoznal nouzi.

Malý Coogan má vše, co by si mohl přát: bydlí v honosné vile, vozí se v luxusních autech – dokonce má vlastní dětský Rolls-Royce se speciálními sedačkami. Na veřejnosti působí jako vzorný syn a usměvavý andílek v námořnickém oblečku. Tisk o něm píše jako o zázračném dítěti.

Když však zhasnou kamery, je to pořád malý kluk – miluje sladkosti, lumpárny a obyčejné hry. Rodiče mu sice dopřávají pohodlí a okázalý styl života, ale samotné bohatství Jackie přímo v rukou nemá. Z ohromných honorářů vídá jen skromné kapesné – prý 6,50 dolaru týdně.

Veškeré jmění je uloženo na kontech dospělých. Zatímco tedy miliony dolarů plynou na účty Cooganových, malý Jackie paradoxně dostává drobné, jako by jeho výdělky byly jen vedlejším produktem rodinného podniku.

Dětská sláva je pomíjivá a kolem poloviny 20. let začíná Jackie pomalu ztrácet kouzlo roztomilého klučiny. Puberta mu bere andělské rysy i dětskou bezprostřednost – a filmová studia nacházejí nové hvězdičky. Jackieho otec to vytuší a snaží se synovi udržet kariéru: bere ho na živá vystoupení, zkouší změnit jeho image.

Ale zázrak se nekoná. Jakmile Jackie vyroste z dětských rolí, zlatá éra končí. V roce 1930 si ještě zahraje Toma Sawyera, o rok později Huckleberry Finna, jenže diváci už tleskají jiným. Na prahu dospělosti je Jackie Coogan bývalá hvězda, kterou Hollywood odložil do propadliště dějin.

Z někdejšího pohádkového příjmu sice zbývají investice do nemovitostí a akcií, ale mladík se tím příliš netrápí. Věří totiž, že peníze, které vydělal jako dítě, na něj poslušně čekají uložené – jak mu otec vždy sliboval. Jackie se chystá na studia, mluví o obyčejném životě právníka či podnikatele. Osud však měl jiné plány.

Zatímco Jackie pomalu dospívá, v rodině Cooganových to skřípe. Hollywoodský životní styl přináší pokušení a napětí. Jackieho matka Lillian je ambiciózní žena, která si na synovu slávu rychle zvykla. Po boku manžela Jacka Sr. sice působila jako starostlivá matka, ale zákulisní drby naznačují, že se sbližuje s rodinným finančním poradcem Arthurem Bernsteinem už v době, kdy je ještě vdaná.

Roku 1928 dokonce manželka Arthura Bernsteina zažaluje Lillian Cooganovou za údajné odloučení manželovy náklonnosti, kauza je však zametena pod koberec. Jack Coogan Sr. tyto mraky možná tuší, možná přehlíží – hlavně když se peníze točí a synova kariéra vzkvétá. Pnutí v rodině je cítit, ale navenek stále všichni vystupují jednotně.

Pak ovšem přichází tragédie, která vše změní. V květnu 1935 se Jackie jako dvacetiletý mladík vrací s otcem a kamarádem z výletu po Kalifornii. Otec řídí vůz po klikaté silnici v horách, Jackie sedí vzadu. Vtom se proti nim vyřítí jiné auto. Jack Coogan strhává volant, vůz se smýká a padá z náspu ze čtyřicetimetrové stráně.

Když se auto dole zastaví, je Jackie jediný, kdo je ještě naživu. Vyvázne s pohmožděninami a zlomenými žebry, v šoku se však doplazí k otci, který leží v tratolišti krve vedle trosek auta. Jack Coogan starší, Jackieho milovaný táta a nejlepší přítel, umírá o pouhou půlhodinu později, zatímco u něj syn bezmocně klečí.

V té chvíli Jackie ztrácí nejen otce, ale také ochranný štít, který ho dosud chránil před chamtivostí okolí. Později bude trpce přesvědčen, že kdyby otec žil, ke krádeži jeho jmění by nikdy nedošlo.

Po otcově tragické smrti Lillian nějaký čas předstírá zdrcenou vdovu, ale netrvá dlouho a najde útěchu – kde jinde než u Arthura Bernsteina, rodinného finančního manažera. Už za osmnáct měsíců po manželově smrti si Lillian bere Bernsteina za muže. Jackie, čerstvě dospělý a zdrcený z otcovy ztráty, v té době studuje a zároveň se snaží znovu nakopnout kariéru drobnými vystoupeními.

Naváže vztah s mladou herečkou Betty Grableovou a v roce 1937 se s ní zasnoubí. Betty – na prahu vlastní hvězdné kariéry – věří, že si bere někdejšího boháče. Jenže Lillian synově nastávající prý už před svatbou syčí do ucha varování: „Jestli si Betty myslí, že si bere bohatého chlapce, tak se mýlí. Nemá ani vindru. Je to žebrák,“ prohlašuje chladně o vlastním synovi.

Mladá Betty tomu zpočátku nevěří – jak by také mohla? Jackie byl přece nejlépe placenou dětskou hvězdou světa! A tak v listopadu 1937 dojde ke svatbě. Teprve po obřadu Betty na vlastní oči pozná pravdu: namísto milionářské vily ji čeká skromný domek, jehož pořízení musela zaplatit ze svého, a honosnou svatební hostinu také táhla z vlastní kapsy. Jackie je totiž prakticky na mizině. Když krátce po svatbě nahlédne do účetních knih, zjišťuje, že rodinné bohatství jaksi zmizelo.

Jackieho 21. narozeniny v říjnu 1935 měly být vstupenkou do bezstarostné budoucnosti. Podle někdejších slibů rodičů měl právě tehdy převzít své dětské úspory a začít nový život jako bohatý mladý muž. Jenže realita je krutá. Když se roku 1936 a 1937 opatrně domáhá u matky vyúčtování svého majetku, naráží na neurčité odpovědi, výmluvy a nakonec na otevřenou neochotu.

Peníze jsou pryč. Lillian a Arthur Bernstein – nyní už oficiálně Jackieho zákonný poručník a nevlastní otec – prošustrovali jmění na kožichy, diamanty, šperky a drahá auta. Teprve nyní Jackie vidí, odkud se braly všechny ty norkové kabáty, perlové náhrdelníky a luxusní vozy, ve kterých se matka s novým manželem promenovali po Los Angeles.

Zatímco on sám chodil na univerzitu s pár dolary v kapse, Lillian s Arthurem rozhazovali jeho honoráře plnými hrstmi za vlastní potěšení. Jackie zuří. Zuří však marně – když po rodičích peníze požaduje, dostane se mu jen chladného poučení o tom, že dětský výdělek přece náleží rodičům.

V očích zákona té doby to byla pravda: v Kalifornii 30. let patří veškerý příjem nezletilého dítěte zákonným zástupcům. Jackie, kterému bylo slíbeno, že peníze jsou „pro něj“ a jednou je dostane, najednou zjišťuje, že nemá žádné právní právo na bohatství, které sám vydělal.

Když nahlas namítne, že otec mu vždy tvrdil, že mu vše spoří na zvláštním účtu, matka to drze popře – prý „žádný takový slib nikdy nepadl“. Dokonce z toho činí synovi výčitku, jako by byl nevděčný.

Situace se vyhrotí koncem roku 1937. Jackieho manželka Betty Grable, sama známá herečka, s hrůzou pozoruje, jak těžce její muž nese zradu nejbližších. „Nikdo kromě mě netuší, jak drsné to pro Jackieho je,“ svěří se novinářům. Jackie se kvůli chybějícím financím dokonce ocitá v dluzích – aby měli na jídlo, rozprodává mladý pár svůj nábytek a osobní věci.

Ponížení, beznaděj a hněv bobtnají každým dnem. Jeho matka s manželem si zatím užívají vily, kterou Jackieho peníze pořídily, a tváří se, že je vše v pořádku. Pro Jackieho to však bylo poslední varování. V dubnu 1938, když mu je 23 let, podává na matku a nevlastního otce žalobu.

Chce dohnat své rádoby opatrovníky k zodpovědnosti a získat zpět aspoň zlomek toho, co mu patřilo. Začíná ostře sledovaná soudní bitva, která předchází všem pozdějším hollywoodským sporům dětí s rodiči.

Tehdy ještě nemá obdoby, aby miláček publika veřejně táhl vlastní mámu k soudu – a tisk toho náležitě využívá. Z Jackieho Coogana je rázem hlavní postava ponurého rodinného dramatu, které Amerika sleduje se zatajeným dechem.

V soudní síni Los Angeles se odehrává dojemné i šokující divadlo. Jackie Coogan, klidný a zdvořilý, vypovídá o svém dětství před kamerou a implicitně žaluje matku z chamtivosti. Lillian Cooganová volí strategii kombinace slz a tvrdosti.

Na oko roní slzy a prohlašuje, jak svého syna miluje a vždy pro něj chtěla jen to nejlepší. Když však přijde řeč na peníze, nasadí ledový výraz. Pod přísahou bez uzardění tvrdí, že všechno, co Jackie vydělal, je výlučně její – a že jí zákon dává za pravdu.

Syna označuje za nevděčného a problémového, před kamerou si prý „jen hrál“ a nebýt rodičů, ničeho by nedosáhl. Přítomní novináři později napíšou, že ve chvíli, kdy Lillian nazvala Jackieho „pouhým zlobivým klukem“, vyhrkly jejímu synovi do očí slzy, které jen stěží potlačil.

Arthur Bernstein se svědecké výpovědi také nevyhne. Arogantně soudu líčí, že mladík nemá na peníze nárok a že on s manželkou klidně všechno utratili, protože měli právo tak učinit. Netuší, že si tím pod sebou podřezává větev – veřejnost totiž při takových slovech poslouchá a sympatie míří jednoznačně k Jackiemu.

Případ Coogan rezonuje tiskem. Komentáře v novinách volají po spravedlnosti: myšlenka, že dítě nemá „ani právo na jediný cent“ ze svých výdělků a že je zcela vydáno na milost rodičům, přijde mnoha lidem naprosto skandální. Známý herec Wallace Beery u soudu dosvědčí, že Jackieho otec mu opakovaně říkal, „že nikdy neutratil z chlapcových peněz ani cent, všechno šetří pro něj“.

Tahle slova staví Lillian do nepříjemného světla lhářky – vždyť sama tvrdila opak. Když je předložena dokumentace, že rodiče kdysi (roku 1922) u soudu tvrdili, že vytvoří synovi speciální svěřenecký fond (trust), Lillian nemá co říct. Soudní spor se táhne 18 měsíců a probírá se v něm každá účtenka.

Jackieho právníci dosáhnou toho, že je jmenován nezávislý správce, který projde všechny záznamy a spočítá, kolik peněz vlastně Jackie vydělal a kam zmizely. Výsledky jsou tristní: zjistí se, že od roku 1923 do 1936 Jackie vydělal přes 3 miliony dolarů, z nichž však zbývá jen asi 250 tisíc.

Téměř vše je pryč – proinvestováno, utraceno, rozkutáleno. Dokonce i zesnulý otec Jack Sr. v těch účtech figuruje jako dlužník, který si z rodinné produkční firmy půjčil desítky tisíc (zřejmě aby udržel chod studia). Matce Lillian zbývá na bankovním kontě směšných 500 dolarů. Nikdo už nepochybuje, že Jackieho peníze zmizely nenávratně vinou nezodpovědnosti a hýření jeho opatrovníků.

Pro Jackieho je to bolestné vítězství. Soud mu dá za pravdu v morální rovině – uzná, že s ním bylo jednáno nespravedlivě – ale zákony jsou zákony. Formálně Lillian nic neporušila, a tak syn nemůže dostat plnou náhradu škody. Matka se nakonec s Jackiem ochotně mimosoudně vyrovná – ovšem z peněz, které již nejsou k dispozici. V podstatě jde jen o likvidaci zbytků majetku.

Z oněch $250 000, co se dohledaly, připadne po odečtení právnických poplatků polovina Jackiemu. Mladý muž tak reálně dostane pouze asi 125 000 dolarů. Celá jeho dětská sláva a dřina se scvrkla na ždibec původního jmění. Jackie později vypočítá, že když od této sumy odečetl dluhy, zbylo mu čistých asi $35 000 – méně než jedno procento toho, co vydělal.

Jackie nedostal zpět své miliony, přesto jeho statečný boj nezůstal bez významu. Široce probíraný proces totiž otevřel oči zákonodárcům. Ještě v průběhu soudu pronášejí politici v Kalifornii ohnivé projevy: „Je neomluvitelné, že stát nechrání výdělky nezletilých,“ hřmí poslanec Chester Gannon a slibuje nápravu.

Hollywoodská studia se dušují, že „žádná současná dětská hvězda nedopadne jako Jackie Coogan“ – veřejně deklarují, že honoráře Shirley Temple, Mickeyho Rooneyho či Judy Garlandové jsou u nich v bezpečí. V roce 1939 pak Kalifornie skutečně schvaluje průlomový Zákon na ochranu dětských herců, jemuž se začne neformálně říkat Cooganův zákon.

Nová legislativa přikazuje rodičům a producentům, aby část výdělků nezletilých ukládali na zvláštní vázané účty a aby finanční prostředky dítěte byly po dosažení dospělosti nedotknutelné. Stanovuje také povinné podmínky pro vzdělávání dětí-herců, omezuje délku natáčecích dnů a zaručuje malým umělcům pravidelný odpočinek.

Jackie Coogan tak svým utrpením vykoupil budoucnost celých generací dětských hvězd. V roce 1940, rok po uzákonění Cooganova zákona, se Jackie rozvádí s Betty Grableovou (dluhy a skandály jejich manželství neuneslo).

Zůstává náhle sám – a kupodivu přijímá nabídku své matky vrátit se domů. Zkrachovalý mladík se stěhuje zpět do vily, kterou jeho vlastní peníze kdysi koupily matce a jejímu muži.

Po válce se Jackie Coogan pokouší znovu nastartovat hereckou dráhu. Vrací se do Hollywoodu, ale začíná pokorně od nuly. Už to není roztomilý klučina s kučery – je to dospělý muž s nálepkou někdejšího skandalisty. Bere drobné role ve filmech po boku slavných hvězd, hraje v divadle a později najde uplatnění i v nově vznikajícím médiu – televizi.

Trvá však dlouhé roky, než se mu podaří získat roli, která by mu opět přinesla širší pozornost. Přichází až v roce 1964, kdy je Jackiemu padesát let. Producenti chystaného komediálního seriálu Addamsova rodina potřebují obsadit postavu potrhlého strýčka Festera – plešatého, výstředního strýce s šíleným úsměvem. A Jackie uspěje.

V roce 1972 dojde k dojemnému setkání: do Ameriky se po dlouhých dvaceti letech vrací Charlie Chaplin, tehdy již starý muž, aby převzal Oscara za celoživotní dílo. Na slavnostní večeři v Beverly Hills se mezi gratulanty objeví i 57letý Jackie Coogan. Chaplin svého dávného filmového parťáka v davu zahlédne a dojde i k rozpačitému objetí. John Leslie „Jackie“ Coogan zemřel v roce 1984 ve věku 69 let.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Jackie_Coogan

https://epochaplus.cz/desive-detstvi-jackieho-coogana-otec-se-zabije-v-aute-matka-ho-oloupi-o-vsechny-penize/

https://www.americanheritage.com/very-sad-story-jackie-coogan

https://www.washingtonpost.com/history/2023/08/25/illinois-child-influencer-earnings-law-history-jackie-coogan/

https://www.hindustantimes.com/entertainment/hollywood/worlds-youngest-millionaire-actor-jackie-coogan-dragged-mother-to-court-for-money-california-passed-law-charlie-chaplin-101734096788018.html

https://www.nickiswift.com/1986170/child-stars-battled-parents-in-court/