Článek
V úterý 7. dubna 2015 ráno se detektivové slavné londýnské Flying Squad dostavili do suterénu nenápadné budovy na adrese Hatton Garden 88. Přivoláni byli poté, co uplynulé velikonoční svátky měly nečekaně dramatickou dohru.
Když vyšetřovatelé otevřeli dveře trezorové místnosti společnosti Hatton Garden Safe Deposit, naskytl se jim pohled jako z gangsterky – všude ležel bílý prach z rozvrtaného betonu, rozházené bezpečnostní schránky a řezné nástroje, které tam pachatelé zanechali.
V tlusté železobetonové zdi zela vyvrtaná díra dost velká na to, aby se jí protáhl člověk. Desítky uzamčených schránek uvnitř sejfu byly násilně otevřené a prázdné.
Podle prvotních odhadů zmizely z trezoru diamanty, šperky, zlaté cihly a bankovky za nejméně 200 milionů liber. Přesný rozsah škod se teprve zjišťoval – uvádělo se, že pachatelé během víkendového vlomu stihli vyloupit obsah až sedmdesáti bezpečnostních schránek. Později se ukázalo, že výše lupu byla menší 15 - 20 milionů liber a tedy nejméně půl miliardy korun.
Někteří zákazníci trezoru přišli o celoživotní úspory v drahých kovech a kamenech a mnozí z nich neměli své vklady pojištěné. Policie ihned zahájila rozsáhlé forenzní ohledávání místa činu a zabavila nářadí, které na místě zůstalo. Už první prohlídka naznačila, že zločin byl mimořádně precizně naplánovaný a provedený s využitím profesionální techniky.
Vyšetřovatelé záhy zjistili, kudy se zloději do sejfu dostali. Neznámá skupina zlodějů využila toho, že v budově přes svátky nikdo nebyl, a pronikla dovnitř bez viditelného násilí – vchodové dveře nebyly poškozené. Pachatelé se dostali na střechu, kde odpojili výtah a slanili výtahovou šachtou do sklepení.
Tam překonali uzamčené ocelové vrata vedoucí do suterénní trezorové sekce. Před masivním sejfem na ně čekala největší překážka: stěny z armovaného betonu o síle zhruba půl metru. Dírou vyvrtanou ve zdi se měli zloději protáhnout dovnitř, přímo mezi schránky.
K odvrtání betonu v takovém rozsahu bylo zapotřebí špičkové vybavení. Policie na místě nalezla opuštěnou výkonnou diamantovou korunkovou vrtačku Hilti DD350, vážící přes 40 kilogramů a běžně používanou na řezání železobetonu. S její pomocí vznikl v sejfu otvor o průměru kolem půl metru.
Vloupání proběhlo v několika fázích. Vyšetřování ukázalo, že pachatelé poprvé pronikli do trezorové místnosti už ve čtvrtek večer na Zelený čtvrtek. Do prostoru sejfu se jim ale na první pokus nepodařilo zcela dostat – navrtali zdivo, avšak za ním narazili na další překážku v podobě ocelové skříně pevně přišroubované k podlaze a stropu trezoru. Zloději se proto dočasně stáhli.
Během Velkého pátku zřejmě sehnali další vybavení a v noci na sobotu se na místo činu vrátili. Tentokrát si přinesli hydraulický rozpínák, kterým uvnitř sejfu odsunuli či rozlomili překážející konstrukce. Během sobotní noci až do časných hodin velikonoční neděle se pak pachatelům podařilo proniknout otvorem ve zdi přímo do sejfu a nerušeně otevřít desítky schránek.
K loupeži zvolili období státních svátků záměrně – věděli, že od pátku do pondělního Velikonočního pondělí bude budova prázdná a jejich počínání pravděpodobně nikdo neodhalí.
Alarm bez odezvy
Až do úterního rána po Velikonocích skutečně nikdo nezpozoroval, co se v Hatton Garden děje. Později však vyšlo najevo, že jedno varování přece jen přišlo – ale zůstalo bez reakce. Krátce po půlnoci na Velký pátek, 3. dubna 2015 ve 00:21, zaznamenala centrální dispečerská služba poplach z elektronického zabezpečení trezorové místnosti.
Monitorovací firma Southern Monitoring Alarm informovala londýnskou policii, že v objektu byl hlášen narušitel. Operátor metropolitní policie zprávu přijal a zaevidoval, nicméně incident mylně vyhodnotil jako málo závažný. Poplach v Hatton Garden byl proto označen za planý a na místo nevyrazila žádná hlídka.
Šestici vloupávajících se mužů tak v tu chvíli nikdo a nic nerušilo – a zloději získali celé tři dny na dokončení akce. Policie později přiznala pochybení a vnitřní kontrola zahájila šetření, proč byl signál z alarmu ignorován.
Londýnské noviny nazvaly případ „velikonoční loupeží století“ a média spekulovala, kdo mohl vloupání takového rozsahu provést. Způsob provedení připomínal scény z filmů. Komentátoři odhadovali, že musí jít o mezinárodní gang špičkových profesionálů – například slavnou balkánskou zločineckou síť přezdívanou Pink Panthers, proslulou loupežemi klenotů po celé Evropě.
Někteří bývalí detektivové soudili, že za akcí stojí dokonale financovaný tým složený z expertů, kteří se vzájemně osobně ani neznají, aby byli v případě vyšetřování nepropojitelní.
Veřejnost i tisk se shodovali, že něco takového mohli provést jedině tělesně zdatní muži ve vrcholné formě, vybavení nejmodernější technikou. O to větší překvapení přišlo o pár týdnů později, když policie oznámila první zatýkání.
Stopa k „dědkům“ z podsvětí
Koncem dubna 2015 zveřejnila Metropolitní policie záběry z průmyslových kamer, které se podařilo zajistit v okolí místa činu. Na rozmazaných nočních snímcích bylo vidět několik postav v reflexních vestách a přilbách, jak vjíždějí ve dodávce do uličky vedle budovy a manipulují s odpadkovými kontejnery.
Pachatelé se sice maskovali jako servisní pracovníci, ale zkušeným detektivům některé rysy neunikly – jeden z mužů na záznamu zřejmě kulhal a pohyboval se pomalu, postavy působily zavalitějším dojmem.
Policie při prověřování záběrů a stop začala s překvapením docházet k závěru, že možní podezřelí nebudou žádní mladí špičkově vycvičení „lupiči atleti“, ale spíše ostřílení veteráni londýnského podsvětí vyššího věku. Kriminalisté si vzpomněli na několik starších notorických pachatelů specializovaných na vloupání do trezorů a bankovních schránek.
Tato generace zlodějů měla svůj vrchol v 70. a 80. letech a mnozí již byli v důchodu, nebo dokonce po smrti. Postupně však začala vyplývat jména známá z někdejších kauz.
Dne 19. května 2015 brzy ráno spustila Flying Squad koordinovaný zátah na několika místech Londýna a okolí. Do akce bylo nasazeno přes 200 policistů. Zatýkalo se celkem na dvanácti adresách v severním Londýně a v hrabství Kent.
V jednom z rodinných domů v Enfieldu, na předměstí na severu metropole, vtrhla ozbrojená jednotka dovnitř právě ve chvíli, kdy se uvnitř u kuchyňského stolu sešla skupina starších mužů. Na stole stála zapnutá tavicí pec a muži zrovna roztavovali zlaté cihly a šperky z lupičského úlovku.
Jinde policisté objevili ukryté pytle s drahokamy a hotovostí. Během jediného dopoledne bylo zadrženo devět podezřelých ve věku od 43 do 76 let. Když pak Scotland Yard zveřejnil totožnost obviněných, Británie jen užasla: hlavními aktéry slavné hattonské loupeže měli být důchodci z obyčejných londýnských předměstí.
Mezi zatčenými figurovala čtveřice, která se k činu brzy přiznala a byla označena za jádro celé skupiny. Brian Reader, 76 let, Terry Perkins, 67 let, Daniel „Danny“ Jones, 58 let, a John „Kenny“ Collins, 74 let – jména dobře známá britským kriminalistům. Všichni čtyři byli dlouholetí recidivisté s pestrou minulostí.
Reader si od 60. let vysloužil reputaci kasařské legendy: podle historiků podsvětí byl například součástí tzv. „Millionaire Moles“, party, která roku 1971 podkopala trezor banky Lloyds a zmizela s obřím lupem. V 80. letech se Reader objevil v nechvalně proslulé kauze Brinks-Mat, kdy zloději na letišti Heathrow ukradli ze skladu tři tuny zlatých cihel.
Terry Perkins byl pak jedním z pachatelů rekordního přepadení bezpečnostní agentury Security Express v roce 1983 – při ozbrojeném loupežném přepadení tehdy zmizelo v tehdejší hodnotě kolem 6 milionů liber v hotovosti. Perkins byl odsouzen k dlouhému trestu, ale v 90. letech utekl z volnějšího vězení a celých 17 let se skrýval ve Španělsku.
Daniel Jones a John Collins byli taktéž zkušenými lupiči se záznamy za předchozí vloupání. Collins dokonce vlastnil malý autobus, kterým jako řidič svážel důchodce – jeho nenápadný život v ústraní působil téměř paradoxně vedle toho, z čeho byl nyní obviněn.
Tisk okamžitě skupině dal přezdívky jako „Gang důchodců“ či „Tátova armáda“ (podle britského sitcomu o domobraně složené ze starších mužů). Čtyři hlavní obvinění vypadající jako běžní penzionovaní Londýňané stanuli pár měsíců poté před soudem. V zaplněné síni Woolwich Crown Court seděli ve skromném oblečení, prošedivělí a obtloustlí pánové v letech – a čelili obžalobě z největšího vloupání do trezoru v dějinách Británie.
Odposlechy v autě i v hospodě
Policie měla proti gangu překvapivě bohaté důkazy, které odhalily i detaily z průběhu vloupání. Vyšetřovatelé totiž podezřelé seniory po Velikonocích sledovali a tajně odposlouchávali ještě dříve, než se odhodlali k zásahu. Hlavní trojice – Perkins, Jones a Collins – totiž netušila, že v jejich autech a na dalších místech byly umístěné skryté mikrofony.
Necelý měsíc po vloupání zachytil odposlech v interiéru starého Citroënu Saxo, patřícího Terry Perkinsovi, samolibý rozhovor dvou pachatelů. Sedmašedesátiletý Perkins se tam svěřoval o svém respektu k náročnosti akce – jako diabetik si musel na vloupání vzít plnou zásobu léků.
„Je mi šedesát sedm, beru dvacet prášků denně. Všechno jsem měl s sebou, injekce taky. Kdybych tři dny nebral inzulin, museli by mě odsud vynést,“ bručel do mikrofonu, netuše, že ho poslouchá policie. Jeho komplic Daniel Jones v rozhovoru smíchy ocenil, jak důkladně byli na třídenní akci připravení.
Jindy se dvojice v autě rozplývala nad rozsahem kořisti. „Tohle je největší lup, co kdy byl,“ chvástal se Perkins v nahrávce, proložené častými vulgarismy. Z hovoru také vyplynulo, že lupiči po činu počítali s určitou shovívavostí či zmatkem vyšetřovatelů.
Domnívali se, že policie bude krádež vyšetřovat se zpožděním a možná ji bude považovat za fingovanou zpronevěru ze strany majitelů trezoru. „Jestli si budou myslet, že je to práce někoho zevnitř firmy, nebudou se snažit na sto procent nás najít,“ uvažoval nahlas Perkins.
Zřejmě nejdůležitější důkaz ale přišel z jiného prostředí – přímo z hospody. Detektivové z Flying Squad zjistili, že podezřelí mají v oblibě se scházet v tradičních londýnských pubech. Nasadili proto nejen odposlechy, ale i skryté kamery. V podniku Castle Pub na Pentonville Road v létě 2015 policie pořídila video, na němž se Brian Reader, Terry Perkins a John Collins u pinty piva bezstarostně baví o podrobnostech svého velikonočního kousku.
Podle svědků i záznamů Perkins dokonce přímo v hospodě pantomimicky předváděl, jak vyvrátili kovový rám schránek uvnitř sejfu: gestikuloval rukama a se slůvkem „bum!“ ukazoval, jak kovová konstrukce povolila.
Poslední rozuzlení
Soudní proces s pachateli hattonské loupeže probíhal v roce 2016. Hlavní čtveřice – Reader, Perkins, Jones a Collins – se ke všemu přiznala. V listopadu 2016 byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v rozmezí 6 až 7 let. Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu obžalovaných soud jednal poměrně rychle. Brian Reader, označovaný za iniciátora vloupání, dorazil k soudu o berlích a kvůli podlomenému zdraví dostal šestiletý trest.
Terry Perkins obdržel trest sedm let vězení; stejně tak Danny Jones a John Collins. Další obvinění, kteří se na loupeži podíleli okrajově – například William Lincoln a Hugh Doyle, zapojení do ukrývání lupu – se hájili nevinností, ale byli nakonec uznáni vinnými z napomáhání a dostali nižší tresty.
Celkem stanulo před soudem deset osob spojených s případem. Přímo při hlavním líčení vyšlo najevo i několik kuriózních detailů: například že Collins dělal během vloupání „řidiče“, který venku hlídal ulici a byl připraven svým Citroënem odvézt kumpány i s lupem do bezpečí – po Londýně přitom jezdil s platnou seniorskou průkazkou MHD a na automobilu mu visela modrá značka pro invalidy.
Za mřížemi nakonec neskončili všichni členové gangu. Jeden z hlavních pachatelů, přezdívaný „Basil“, se policii nějaký čas ztrácel. Tento muž, který se na záběrech kamer maskoval v kovbojském klobouku a paruce, měl být podle výpovědí kompliců mozkem operace v technickém směru – staral se o alarmy a komunikaci.
Právě Basil údajně před akcí pronikl do budovy jako falešný servisní technik telefonní společnosti a upravil tak nastavení bezpečnostních systémů, aby banda mohla vniknout dovnitř. Během vloupání pak používal rušičku mobilního signálu, aby dálkové čidlo alarmu nemohlo vyslat poplach. Basilovi se hned po činu povedlo zmizet i s podílem kořisti.
Po razii v květnu 2015 byl evidován jako uprchlý šestý člen gangu a pátralo po něm zvláštní oddělení. Trvalo téměř tři roky, než byl dopaden: v březnu 2018 policie zatkla v bytečku nad obchodem v Islingtonu jistého Michaela Seeda (58 let), který žil samotářským životem bez bankovního účtu a oficiálních příjmů.
Při domovní prohlídce u něj byly nalezeny ještě neprodané diamanty a zlaté mince pocházející z hattonské loupeže. Soud pak Seeda uznal vinným jakožto tajemného „Basila“ – elektronika gangu – a v březnu 2019 ho poslal do vězení na 10 let. Tím se celá kauza definitivně uzavřela.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Hatton_Garden_safe_deposit_burglary
https://www.bbc.co.uk/news/uk-england-london-32207974
https://www.standard.co.uk/news/crime/hatton-garden-jewel-thieves-used-ps3-745-diamond-drill-to-slice-through-two-metres-of-reinforced-concrete-10165155.html
https://www.theguardian.com/uk-news/2015/apr/10/hatton-garden-heist-met-police-were-alerted-to-intruder-alarm-on-good-friday
https://www.theguardian.com/uk-news/2015/apr/22/police-release-pictures-of-hatton-garden-jewellery-raid
https://www.theguardian.com/uk-news/2015/may/19/hatton-garden-safe-deposit-raid-police-arrest-seven-suspects
https://www.theguardian.com/uk-news/2015/dec/04/police-recording-captures-hatton-garden-burglars-boasting-about-heist
https://www.judiciary.uk/wp-content/uploads/2016/03/r-v-collinsothers.pdf
https://www.theguardian.com/uk-news/2016/jan/23/one-last-job-inside-story-of-the-hatton-garden-heist
https://www.vanityfair.com/culture/2016/03/biggest-jewel-heist-in-british-history
https://www.theguardian.com/uk-news/2019/mar/15/hatton-garden-heist-ringleader-basil-michael-seed-found-guilty
https://www.reuters.com/article/world/basil-the-alarm-specialist-jailed-over-huge-uk-diamond-heist-idUSKCN1QW22X/
https://www.bbc.co.uk/news/uk-england-35315472
