Článek
Krátce po půlnoci nasedla Diana se svým partnerem Dodim Al-Fayedem do černého vozu Mercedes-Benz S280 u zadního východu hotelu Ritz v pařížské Rue Cambon. Vůz řídil zástupce šéfa hotelové ochranky Henri Paul.
Pár plánoval dojet do Al-Fayedova apartmá nedaleko Champs-Élysées – a uniknout neodbytným fotografům, kteří na ně odpoledne čekali před hotelem. Před hlavním vchodem na Place Vendôme proto odjel návnadový vůz a skutečný mercedes vyrazil zadním východem, aby setřásl pronásledovatele na motocyklech.
Ve 00:23 hodin při vjezdu do silničního tunelu pod mostem Pont de l’Alma ztratil vůz kontrolu. Mercedes S280 narazil vysokou rychlostí do betonového pilíře uprostřed tunelu. Přední část vozu byla nárazem zdemolována – řidič i 42letý Dodi Al-Fayed na místě zemřeli.
Diana seděla vzadu na pravé straně a náraz přežila, stejně jako osobní strážce Trevor Rees-Jones na sedadle spolujezdce. První svědci, kteří se u havárie seběhli, popisovali zohavené auto otočené proti směru jízdy a slyšitelný tón klaksonu zaseknutý pod bezvládným tělem řidiče. Během několika minut dorazila policie a uzavřela vstup do tunelu.
Zatímco záchranáři bojovali o život zraněných, někteří fotografové, kteří havarovaný mercedes pronásledovali, se do tunelu sjeli bezprostředně po nárazu a pořizovali snímky vraku.
Francouzští záchranáři mezitím vyprostili z deformovaného auta dvě živé osoby – princeznu Dianu a jejího ochránce. Diana utrpěla masivní vnitřní zranění hrudníku a zůstávala v bezvědomí.
Francouzská policie na místě zatkla sedm paparazzi a obvinila je z neposkytnutí pomoci osobě v ohrožení života. Pařížský soud je o pět let později osvobodil, fotografové se ale ke vraku tlačili tak agresivně, že je záchranáři museli odhánět. Neměli zájem princezně pomoci, chtěli jen mít fotky.
Záchranná služba ji po vyproštění a stabilizaci převezla do pařížské nemocnice Pitié-Salpêtrière, kam dorazila kolem druhé hodiny ráno. Lékaři tam přes dvě hodiny bojovali o její život. Navzdory mimořádnému úsilí podlehla princezna rozsáhlým poraněním ve čtyři hodiny ráno. Zpráva o její smrti se záhy rozšířila z Paříže do celého světa.
Pozdější vyšetřování nehody ukázalo, že bezprostřední příčinou tragédie byla nebezpečná rychlost a alkohol. Krevní testy odhalily, že řidič Henri Paul měl v době jízdy v sobě přibližně trojnásobek povoleného množství alkoholu. Jeho riskantní jízdu tunelem navíc komplikovalo pronásledování fotografy na motorkách, kteří se snažili získat další snímky vzácného páru.
K tragédii přispělo také to, že Diana ani Dodi neměli zapnuté bezpečnostní pásy. Kombinace vysoké rychlosti, zhoršené řidičovy schopnosti, nepřipoutaných pasažérů a pronásledování paparazzi vytvořila smrtící scénář. Jediným, kdo nehodu přežil, byl těžce zraněný osobní strážce Rees-Jones – jako přímý svědek ovšem na okolnosti havárie nevzpomíná, protože utrpěl vážný úraz hlavy.
Nejfotografovanější žena světa
Diana Frances Spencerová se stala středem pozornosti médií už ve svých dvaceti letech. V červenci 1981 ji sledovalo bezmála 750 milionů televizních diváků při svatebním obřadu s britským princem Charlesem. Od sňatku s následníkem trůnu z ní bulvární tisk učinil globální celebritu první velikosti – a také svůj každodenní cíl. V 80. a 90. letech byla Diana pravděpodobně nejfotografovanější ženou planety.
Její veřejná role „princezny z Walesu“ sice zahrnovala oficiální vystoupení pro dobročinné účely, ale fotoaparáty ji sledovaly i v ryze soukromých situacích. Britské bulvární deníky neváhaly za neformální snímky Diany nabízet honoráře v řádu statisíců liber, protože její podobizna zaručovala zvýšení nákladu. Jeden ze slavných paparazzi například později přiznal, že si prodejem Dianiných fotografií vydělal přes milion liber. „Redaktoři jí nikdy neměli dost,“ vzpomínal po letech editor listu Daily Mirror Ian Down.
S přízní veřejnosti se tak pojila nezvykle vysoká cena: absolutní ztráta soukromí. Diana zpočátku mediální popularitu přijímala a částečně využívala – například když přes tisk upozorňovala na charitativní témata, tabuizované nemoci nebo nebezpečí nášlapných min. Postupně ji ale všudypřítomné blesky fotoaparátů začaly svírat. Každý její krok se ocitl pod drobnohledem bulváru a rodinné problémy byly probírány na titulních stranách.
Krize manželství s Charlesem, jejich odluka v roce 1992 i následný rozvod v srpnu 1996 se odehrávaly za mimořádného zájmu médií. Diana otevřeně přiznávala, že mediální tlak je pro ni těžko snesitelný. „Nebyla jsem připravena na to, jak ohromná ta pozornost bude – a jak těžce dolehne na můj osobní život,“ svěřila se v jednom z rozhovorů.
Koncem roku 1993 se Diana dokonce rozhodla částečně stáhnout z veřejného života – v emotivním projevu tehdy uvedla, že potřebuje víc klidu mimo dosah médií. Bulvární hon však pokračoval. Princezna měla za sebou několik milostných vztahů a paparazzi se předháněli, kdo přinese intimní podrobnosti a snímky jejích partnerů.
V listopadu 1995 poskytla Diana slavný rozhovor pro stanici BBC, ve kterém otevřeně promluvila o manželských zradách a svých bolestech. Odhalení ze soukromí sice veřejnost přijala se sympatiemi, ale královská rodina byla pobouřena – a zástupy reportérů Dianu sledovaly ještě neodbytněji.
V roce 1996 se rozvedla s Charlesem a ztratila titul Její královské Výsosti. Přišla tím i o část zázemí, které ji do té doby chránilo před nejhoršími nárazy bulvárního tlaku.
Už na počátku 90. let narůstaly konflikty mezi princeznou a vtíravými fotografy. Diana obvykle nechtěla konflikt eskalovat právní cestou, ale jeden zásah do soukromí už nehodlala snášet: když deník Mirror v roce 1993 zveřejnil tajně pořízené snímky Diany z posilovny, podala na vydavatele žalobu. Soudní spor skončil mimosoudní dohodou – list se omluvil a vyplatil odškodné.
Byl to jasný signál, že i členka královské rodiny je ochotná bránit se proti bulváru právními prostředky. Osobní konfrontaci s dotěrnými paparazzi se však Diana většinou vyhýbala. Až v posledním roce života došly princezně nervy. Několikrát se stalo, že zahlédla své pronásledovatele a přímo na místě je konfrontovala. Neustálé pronásledování – včetně řady nebezpečných situací v silničním provozu – se stalo trvalou realitou jejího života.
Poslední dny klidu
Poslední měsíc života jako by Dianě nabídl krátký pocit svobody. V červenci 1997 odjela na dovolenou ve Středomoří jako host egyptského miliardáře Mohameda Al-Fayeda a sblížila se tam s jeho synem Dodim.
Bulvární tisk brzy zaplnily fotografie Diany v plavkách na palubě Fayedovy jachty. Po rozvodu to byl její první veřejně známý vztah – a senzace nemohla být větší. Britské deníky spekulovaly, zda konečně našla osobní štěstí. Přátelé Diany později uvedli, že s Dodim Al-Fayedem strávila snad nejklidnější týdny za dlouhá léta života.
Dne 30. srpna 1997 přiletěla Diana s Dodim do Paříže. Ubytovali se v hotelovém apartmá v Ritzu, který rodina Al-Fayedů vlastnila. Odpoledne dvojice navštívila v Paříži několik obchodů a restauraci – a všude je sledoval houf fotografů. Večer se snažili vyrazit na večeři, ale před hotelem kempovaly desítky reportérů a zvědavců.
Místo veřejné restaurace se proto rozhodli povečeřet soukromě v apartmá hotelu Ritz. Krátce po půlnoci se pak pokusili odjet do blízkého bytu, aniž by je sledovala celá kolona paparazzi. Nastražili proto lest: před hlavním vchodem nechali přistavit nápadný vůz, který měl odlákat fotografy, a sami nasedli do černého mercedesu u zadního východu v Rue Cambon.
Ani tento manévr jim však nezajistil klid. Někteří paparazzi totiž prokoukli jejich plán a čekali i poblíž bočního východu. Ve chvíli, kdy Henri Paul kolem 00:20 vyjel z Ritzu, zavěsila se za něj minimálně tři motocyklová vozidla s fotografy.
Následovala velmi krátká, zhruba tříminutová jízda noční Paříží – a tragický konec, který už byl popsán.
Státní smutek
Když se 31. srpna 1997 ráno roznesla zpráva o Dianině úmrtí, Británie se ponořila do smutku. Před Kensingtonským palácem, kde Diana bydlela, se začaly spontánně scházet davy lidí. Ještě téhož dne ležely na chodnících kolem paláce tisíce kytic a hořely stovky svíček.
V následujícím týdnu vyrostlo před bránami Kensingtonu pole z květin – odhadem bylo přineseno přes milion růží, lilií a dalších řezaných květin. Lidé dojetím plakali na veřejnosti a psali osobní vzkazy, jako by ztratili blízkou osobu. Tyto mimořádné scény ukázaly, jak výjimečné místo si Diana vydobyla v srdcích veřejnosti.
Pro Brity, pověstné zdrženlivostí, to byl šok i katarze zároveň. „Pokud někdy v Británii skončila éra rezervovanosti a tolik ceněného ‚pevného horního rtu‘, bylo to tehdy,“ glosoval otevřené projevování emocí jeden z komentátorů BBC.
Celosvětové reakce byly stejně bouřlivé. Na mnoha místech světa zhasly úřední budovy a proběhly pietní akce. V českých médiích se například objevily titulky „Zemřela královna lidských srdcí“. Britská královská rodina – v čele s královnou Alžbětou II. – se zprvu držela stranou, což jí veřejnost zazlívala.
Pod tlakem emocí pozůstalých poddaných pronesla královna pět dní po nehodě mimořádný televizní projev, v němž osobně vzdala Dianě hold jako „mimořádně nadanému člověku, který v dobrém i zlém nikdy neztratil úsměv“. A premiér Tony Blair promluvil o zemřelé princezně jako o „princezně lidu“, čímž shrnul, jak blízká byla běžným lidem.
Poslední rozloučení s Dianou proběhlo v sobotu 6. září 1997. Z centrálního Londýna se stal na jeden den květinový sad a ulice zaplnil milion truchlících. Smuteční obřad ve Westminsterském opatství sledovaly v přímém přenosu odhadem dvě a půl miliardy lidí po celém světě. Nejdojemnějším momentem, na který se vzpomíná dodnes, byl projev Dianina mladšího bratra Charlese Spencera.
Ve smuteční řeči otevřeně poděkoval sestře za její laskavost a odvahu. Zároveň neváhal pojmenovat i příčiny tragédie. „Ze všech paradoxů Diany je tím největším skutečnost, že dívka pojmenovaná po starořímské bohyni lovu se stala nejpronásledovanějším člověkem moderní doby,“ pronesl Spencer před celým národem. Zesnulou sestru vykreslil jako oběť nehumánního zacházení ze strany bulváru – a slíbil, že její syny Williama a Harryho ochrání před podobným osudem.
Spencerova slova způsobila v Británii malou revoluci. Tak silnou veřejnou kritiku bulvárních praktik do té doby nikdo nahlas nevyslovil. Mnozí lidé tehdy sdíleli jeho rozhořčení: v povědomí veřejnosti nesli paparazzi přímou vinu na princeznině smrti.
Podle průzkumu Gallupova ústavu označilo v září 1997 43 % Britů bulvární fotografy za „jednoznačně zodpovědné“ za nehodu (zatímco šoféra vinilo stejnou měrou 33 % dotázaných). Někteří rozhořčení fanoušci Diany dokonce přímo napadali přítomné fotografy – už den po nehodě musela policie u Buckinghamského paláce chránit oficiálního fotografa před davem, který v něm viděl nenáviděného paparazzi fotografa.
Britský tisk zareagoval na vlnu emocí nejprve sebekritikou. Bulvární deníky The Sun a Daily Mirror zaznamenaly nejnižší prodej výtisků za několik desítek let. Vydavatelé některých listů pak dokonce slíbili, že změní své metody. Deník Daily Mail osm dní po Dianině smrti oznámil, že přestane kupovat a tisknout paparazzi fotografie.
Konspirační teorie
Tragická smrt oblíbené princezny a okolnosti nehody – při níž hrál roli únik před paparazzi i chování členů královské rodiny po Dianině smrti – brzy zrodily celou řadu konspiračních teorií. Už během 90. let se vynořila spekulativní tvrzení, že nešlo o nešťastnou náhodu, ale úkladnou vraždu.
Hlavním proponentem těchto teorií se stal Mohamed Al-Fayed, otec Dodiho Al-Fayeda. Tvrdil, že havárii zinscenovala britská tajná služba na příkaz královské rodiny. Diana prý měla být nepohodlná – údajně proto, že čekala s Dodim dítě a chystala se přijmout muslimskou víru svého partnera.
Žádná z těchto domněnek se neprokázala. Lékařská pitva vyloučila těhotenství a vyšetřování nepotvrdilo žádné spiknutí. Přesto Mohamed Al-Fayed veřejně opakoval své přesvědčení o vraždě ještě dlouhé roky a financoval i právní bitvy za „odhalení pravdy“.
Různé verze konspiračních teorií se opíraly o několik nejasností kolem tragické noci. Často je zmiňován například bílý Fiat Uno, s nímž se Dianino auto mělo v tunelu střetnout a jehož řidič nikdy nebyl nalezen. Další pochybnosti mířily k postupu francouzských záchranářů – někteří kritici tvrdí, že převoz zraněné Diany do nemocnice trval příliš dlouho.
V roce 2004 zahájila londýnská policie nové vyšetřování pod názvem Operace Paget, aby prověřila všechny kolující teorie. Tato obsáhlá revize důkazů však nepotvrdila žádné cizí zavinění. Britská vyšetřovací komise v roce 2006 dospěla k závěru, že princezna Diana zemřela následkem „tragické dopravní nehody“.
Následujícího roku proběhlo v Londýně ještě veřejné soudní vyšetřování (tzv. Coroner’s Inquest), které vyslechlo na 250 svědků. Závěrečná zpráva vyhlášená 7. dubna 2008 označila za příčinu Dianiny smrti „nezákonné usmrcení z důvodu hrubé nedbalosti“ a z odpovědnosti výslovně jmenovala řidiče Henriho Paula i pronásledující paparazzi.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Diana,_Princess_of_Wales
https://time.com/4914324/princess-diana-anniversary-paparazzi-tabloid-media/
https://time.com/6209559/princess-diana-death-history-25-years-anniversary/
https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1584160/Diana-jury-blames-paparazzi-and-Henri-Paul-for-her-unlawful-killing.html
https://www.theguardian.com/uk/2008/apr/07/diana.monarchy
https://downloads.bbc.co.uk/news/nol/shared/bsp/hi/pdfs/14_12_06_diana_report.pdf
https://downloads.bbc.co.uk/news/nol/shared/bsp/hi/pdfs/14_12_06_diana_overview.pdf
https://www.thetimes.com/uk/royal-family/article/the-death-of-princess-diana-the-untold-story-vzrtshhhq
https://www.britannica.com/biography/Diana-princess-of-Wales
https://www.bbc.com/news/uk-42155604
https://www.theguardian.com/media/2017/aug/27/diana-paparazzi-prince-harry-william-media-death-20-years
