Článek
Jindra Bartošová se narodila 26. května 1962 v Praze. Múzické obory ji přitahovaly odmalička. Navštěvovala lidovou školu umění, kde se věnovala hlavně zpěvu a divadelní hře, a mezi její záliby patřila také skicová malba.
Rodiče ani prostředí, v němž vyrůstala, ji podle dostupných životopisných údajů k herecké dráze nijak zvlášť netlačili. Šlo spíš o přirozené pokračování zájmu dívky, kterou bavilo zpívat, kreslit i vystupovat před lidmi.
V letech 1978 až 1983 studovala herectví na Pražské konzervatoři. Ještě v roce nástupu na školu dostala první filmovou příležitost. V šestnácti letech si zahrála Markétu ve snímku Jiřího Pleskota Leť, ptáku, leť!
Nebyla to velká role, ale mladá herečka na sebe upozornila. Brzy přišla nabídka, která z ní udělala známou tvář televizních obrazovek.
Naivní a milá Lucie, která zaujala diváky
Skutečný průlom přišel v roce 1979, kdy dostala hlavní roli v šestidílném dramatickém seriálu Zkoušky z dospělosti. Ztvárnila v něm Lucii Fabiánovou, trochu naivní, zasněnou a citlivou dceru primáře.
Režisér Jiří Adamec později vzpomínal: „Hledali jsme pro hlavní roli někoho, kdo měl v té době málo hereckých zkušeností. Nakonec jsme vybrali Jindru Bartošovou, odpovídala našim představám svým typem a právě tím, že v herecké profesi začínala.“
Lucie působila zpočátku plachým dojmem, v průběhu seriálu ale dospívala, učila se rozhodovat sama za sebe a přestávala být jen dcerou autoritativního otce. Bartošová byla tehdy téměř stejně stará jako její postava, což jí umožnilo zachytit nejistotu i první velká rozhodnutí bez okázalého hraní.
Seriál se natáčel především v Chrudimi a jejím okolí. Hudbu k němu složil Ladislav Štaidl a zazněly v něm písně Mží ti do vlasů a Jsou dny, kdy svítá o něco dřív. Seriál byl ve své době velmi populární a často reprízovaný.
Zajímavostí je, že se Jindra Bartošová spolu s dalšími herci ze Zkoušek z dospělosti objevila také v malé roli v seriálu Inženýrská odysea. Oba projekty se natáčely ve stejnou dobu v sousedních studiích a herci si navzájem vypomáhali v drobných úlohách.
Podle pozdějších vzpomínek panovala na place Zkoušek z dospělosti uvolněnější atmosféra. Naopak Inženýrská odysea, kterou režíroval Evžen Sokolovský, měla pověst přísněji vedeného natáčení.
Jediná hlavní role v celovečerním filmu
V roce 1980 se objevila jako květinářka Zdenička ve filmu V hlavní roli Oldřich Nový. Největší filmovou příležitost ale dostala v roce 1983, kdy ztvárnila titulní hrdinku v hořké komedii Evo, vdej se!
Hrála začínající učitelku Evu Šebkovou, která nastupuje na své první místo v sídlištní škole, osamostatňuje se a marně hledá spolehlivého partnera. Snímek režírovala Jaroslava Vošmiková podle scénáře Haliny Pawlowské, pro niž šlo o profesionální celovečerní scenáristický debut.
Byla to zároveň jediná hlavní role, kterou Jindra Bartošová v celovečerním filmu ztvárnila. Později se objevila například ve filmech V podstatě jsme normální a Prodloužený čas.
Po absolutoriu konzervatoře v roce 1983 získala angažmá v pražském divadle Semafor. Účinkovala tam v inscenacích Smutek bláznivých panen, Dr. Johann Faust a Případ Eleonora. Právě v poslední z nich mohla uplatnit i pěvecké schopnosti.
Příležitostně se věnovala dabingu. Její hlas zazněl v řadě zahraničních titulů, mimo jiné ve filmu Tři dny Kondora. Dabing jí umožňoval zůstávat v kontaktu s profesí i ve chvílích, kdy nepřicházely větší nabídky před kamerou.
Televize ji v druhé polovině osmdesátých let obsazovala především do kladných pohádkových postav. Hrála Lidušku v inscenaci Kouzelnice od křídového potoka, Márinku v pohádce Čertova skála a princeznu Aničku v pořadu Strom pohádek: O Marušce. Rok 1988 se stal posledním rokem, kdy se Jindra Bartošová objevila před kamerou.
Po roce 1989 se její herecká kariéra uzavřela. Na počátku devadesátých let se odstěhovala do finských Helsinek s filmovým střihačem Emilem Ptáčkem, za kterého se následně provdala.
Podle dostupných životopisných údajů absolvovala v roce 2006 studium na University of Jyväskylä a začala se věnovat předškolní výchově dětí. Z někdejší televizní herečky se tak stala žena pracující s malými dětmi ve finském prostředí.
Dnes vystupuje pod příjmením Sandmark, ačkoli ve starších českých textech bývá uváděna také jako Jindra Ptáčková. Její kariéra netrvala dlouho, přesto po ní zůstala výrazná televizní vzpomínka. Zkoušky z dospělosti se vracejí na obrazovky dodnes a s nimi i tvář Jindry Bartošové.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jindra_Barto%C5%A1ov%C3%A1
https://www.csfd.cz/tvurce/32976-jindra-bartosova/biografie/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/33513-jindra-bartosova
https://www.vlasta.cz/celebrity/jindra-bartosova-dnes-zkousky-z-dospelosti-finsko/
https://www.ceskatelevize.cz/lide/bartosova-jindra/
http://libri.cz/databaze/film/heslo/126
