Článek
Předvánoční atmosféra roku 1986 v Předměřicích nad Labem voněla jehličím a pečeným cukrovím. Místo poklidných svátků se však v jednom z bytů odehrál masakr, jaký česká kriminalistika nepamatovala. Třiatřicetiletý recidivista Vladimír Lulek brutálně ubodal svou manželku a čtyři děti. Když bylo po všem, pořezal se na krku a zápěstí. Předtím těžce zranil i sousedku, která se snažila jeho manželce pomoci.
Po zadržení nejprve s vyšetřovateli komunikoval a tvrdil, že si samotný čin nepamatuje. Později ve vazbě začal vystupovat jako těžce duševně nemocný člověk, přestal mluvit, držel hladovku, močil do postele a musel být krmen sondou. Znalci však dospěli k závěru, že duševní nemoc účelově předstírá. Lulek se nakonec stal posledním člověkem popraveným na území dnešní České republiky.
Temný advent
Když se večer 22. prosince 1986 začala snášet na Královéhradecko tma, většina rodin dokončovala poslední přípravy na Štědrý večer. U rodiny Lulkových však panovala dlouhodobě napjatá atmosféra. Sousedé později vypovídali o častých hádkách a rvačkách mezi manželi. Ani Lulkovi blízcí jejich soužití nevnímali jako klidné.
Vladimír Lulek se narodil 21. května 1953 ve Šťáhlavech a už před prosincem 1986 byl opakovaně soudně trestaný. Za krádeže, loupeže a ublížení na zdraví strávil mezi lety 1972 až 1979 téměř sedm let ve vězení. Vykrádal chaty, automobily i kostel. Ani v práci neměl bezproblémovou pověst: chodil pozdě, míval neomluvené absence a dostával se do konfliktů kvůli své vznětlivé povaze.
Znalci u něj později popsali agresivní, explozivní, hysterické, emočně labilní a asociální rysy i alkoholické tendence. Alkohol ostatně hrál významnou roli také v jeho druhém manželství. S Jaroslavou se vzali v roce 1983 a Lulek později tvrdil, že zpočátku spolu vycházeli dobře. Postupem času se však jejich domácnost změnila v prostředí plné alkoholu, finančních sporů a fyzických konfliktů.
Jaroslava byla o devět let starší a do manželství přivedla tři děti z předchozích vztahů – dvanáctiletou Vendulu, osmiletého Přemysla a sedmiletou Kateřinu. S Lulkem měla ještě nejmladší dceru Vladimíru, které byl přibližně rok a půl. Lulek měl navíc syna z vlastního předchozího manželství, který s nimi nežil.
O rodinném soužití později vypovídali sousedé i příbuzní. Hádky mezi manželi nebyly vzácností a docházelo také ke rvačkám. Lulkova bývalá manželka a tchyně popsaly jeho agresivitu už z minulosti. Jeho otec zase uvedl, že děti v domácnosti někdy trpěly nedostatkem jídla a syn si k rodičům chodil půjčovat peníze.
Krvavá předehra v místní hospodě
Osudné pondělí 22. prosince 1986 strávil Lulek část večera v restauraci. Domů se vracel podnapilý a přivedl s sebou mladého vojáka, kterého poznal v hospodě. V bytě byla Jaroslava s nejstarší dcerou Vendulou a připravovaly domácnost na Vánoce, zatímco mladší děti už byly v postelích.
Podle výpovědi vojáka začala Jaroslava manželovi vyčítat, že se o domácnost nestará, sedí v hospodě a dává jí málo peněz. Lulek jí naopak vulgárně nadával. Spor se postupně uklidňoval, jenže Lulek odešel a vzápětí se vrátil s kuchyňským nožem a brouskem. Před manželkou začal nůž brousit.
Když mu žena ještě něco namítla, udeřil ji brouskem do obličeje. Při druhé ráně se objevila krev. Jaroslava se pokusila utéct z bytu a hrozila přivoláním Veřejné bezpečnosti. Lulek ji však dostihl a bodl do zad. Voják se ho pokusil zastavit, utrpěl drobné poranění a nakonec utekl.
Napadená žena se dostala na chodbu. Jedna ze sousedek k ní přiběhla a snažila se jí poskytnout pomoc. Lulek však z bytu znovu vyšel a v útoku na manželku pokračoval. Sousedku, která se snažila ležící Jaroslavu chránit, bodl do břicha. Její zranění bylo vážné a bez rychlé lékařské pomoci by nepřežila.
Do zásahu se vložili i další sousedé. Jeden z mužů Lulka dvakrát udeřil šavlí, kterou přinesl manžel zraněné sousedky, další se ho snažili zastavit kopanci. Ani to útok neukončilo. Lulek se nakonec stáhl zpět do bytu a zabarikádoval se. Manželce do té chvíle zasadil celkem šestatřicet bodnořezných ran.
Za zavřenými dveřmi pak zaútočil na děti. Sedmiletou Kateřinu a osmiletého Přemysla zavraždil v postýlkách. Dvanáctiletou Vendulu našli policisté mrtvou v kuchyni. Na podlaze ležela i nejmladší Vladimíra. Čtyřem dětem zasadil dohromady devětačtyřicet bodnořezných ran. Celkový počet ran zasazených rodině tak dosáhl pětaosmdesáti.
Poté obrátil ostří proti sobě a pořezal se na krku a zápěstí. Když do bytu pronikli příslušníci Veřejné bezpečnosti a záchranáři, byl stále naživu, ale ztratil značné množství krve. Převezli ho do královéhradecké nemocnice, kde lékaři jeho stav stabilizovali. Už následující den byl podle lékařské zprávy schopen převozu do vězeňské nemocnice.
Mlčení a apatie
Lulek se zpočátku k událostem vyjadřoval. Tvrdil, že si samotné vraždění nepamatuje, popíral, že by někoho zabil, a vybavoval si údajně jen hádku s manželkou. Poté měl v paměti prázdno až do okamžiku, kdy jej po činu odnášeli. Už nemocniční personál však jeho chování označoval za účelové.
Ve vazbě se jeho stav navenek ještě dramaticky zhoršil. Přestal spolupracovat, nemluvil, nereagoval na výzvy a začal držet hladovku. Skončil na zvláštním psychiatrickém oddělení v Bohnicích. Vězeňská zpráva zaznamenala, že nejí, je apatický, močí do postele a musí být krmen sondou. Přesto prudce hubnul.
V září 1987 vážil pouhých 42 kilogramů a dlouhá nečinnost mu způsobila výraznou svalovou atrofii. Vyšetření se proto soustředila na otázku, zda jde o skutečnou duševní poruchu, nebo simulaci. Znalci dospěli k závěru, že Lulek se účelově snaží předstírat duševní chorobu spojenou s těžkým defektem intelektu.
Psychiatři u něj nezjistili onemocnění, které by vylučovalo jeho trestní odpovědnost. Popsali ho jako agresivní, explozivní, hysterickou, emočně labilní, asociální a nezdrženlivou osobnost s alkoholickými tendencemi. Přestože byl po hladovce fyzicky ve velmi špatném stavu, byl podle znalců schopný účasti na soudním řízení.
Hlavní líčení u Krajského soudu v Hradci Králové začalo 5. ledna 1988. Lulka přivezli do jednací síně na invalidním vozíku. Byl apatický, s nikým nenavazoval kontakt a nereagoval ani na svého obhájce. Před soudem pokračoval v mlčení a nijak nekomentoval ani výpovědi svědků.
Dne 14. ledna 1988 ho soud uznal vinným z pětinásobné vraždy a dalšího násilného útoku a uložil mu trest smrti. V odůvodnění sehrálo významnou roli stanovisko znalců, podle nichž Lulek za své jednání odmítal převzít odpovědnost a předstíral těžký duševní defekt. Soud zároveň dospěl k závěru, že možnost jeho nápravy je mizivá.
Jen osm dní po vynesení rozsudku přitom Lulek napsal rodičům souvislý a srozumitelný dopis. Psal v něm o odsouzení, rodině i o tom, že čeká na smrt. Jeho schopnost normálně formulovat myšlenky jen krátce po soudu zapadala do závěrů znalců, podle nichž byla předváděná duševní porucha účelová.
Odvolací soud rozsudek potvrdil. Podána byla také žádost o milost, ale neuspěla. Lulek pak strávil v cele smrti více než rok. Ráno 2. února 1989 byl v popravčí místnosti pražské pankrácké věznice popraven oběšením. Od spuštění propadla do konstatování smrti uplynulo přibližně sedm minut.
Vladimír Lulek se stal posledním člověkem popraveným na území dnešní České republiky. Nebyl však posledním popraveným v Československu. O čtyři měsíce později, 8. června 1989, byl v Bratislavě popraven Štefan Svitek. Trest smrti byl v Československu definitivně zrušen v roce 1990.
Zdroje:
https://policie.gov.cz/clanek/petinasobna-vrazda-v-predmericich-nad-labem-1986.aspx
https://www.idnes.cz/zpravy/cerna-kronika/posledni-popraveny-vrah-vladimir-lulek.A161216_174228_krimi_cen
https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/vladimir-lulek-trest-smrti-poprava.A140201_2029053_hradec-zpravy_kvi
https://www.irozhlas.cz/node/5909483
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/sto-let-ceskeho-prava-od-zakona-na-ochranu-republiky-pres-politicke-procesy-prizivnictvi-az-po-tunel-72417
https://www.denik.cz/krimi/spartakiadni-vrah-jiri-straka-trest-smrti.html
https://www.denik.cz/krimi/vrazda-v-kruhu-rodinnem-vrah-obet-kriminalista-novorozene-nasilna-smrt-20201119.html
https://promuze.blesk.cz/clanek/pro-muze-sex-a-tabu/160280/vanocni-vrah-lulek-pet-mrtvol-po-stromeckem.html
