Článek
Downers Grove bylo klidné předměstí Chicaga. Upravené trávníky, rodinné domky, střední škola, kolem které proudí odpoledne davy studentů domů. Přesně takové místo, kde se nic zlého neděje. A přesně tady se 5. listopadu 1979 jakoby rozplynula ve vzduchu jedna šestnáctiletá dívka.
Deborah A. McCallová, které všichni říkali Debbie, ten den odešla z Downers Grove North High School. Měla na sobě béžovou bundu s kapucí a zipem, svetr, džíny, světle hnědé semišové boty a na krku zlatý řetízek. Byla drobná, sto padesát sedm centimetrů, dlouhé hnědé vlasy, šedé oči, pihy. Nikdo ji od té chvíle nespatřil. Žádné svědectví, žádná stopa, žádné rozloučení. Prostě zmizela.
Muž, kterého nikdo nepodezíral
Když se Debbie nevrátila, rozjelo se pátrání. Jenže v roce 1979 nebyly kamery na každém rohu, žádné mobily, žádné digitální stopy. Byla to éra, kdy pohřešovaná dospívající dívka mohla zmizet beze stopy, a přesně to se stalo. Policie neměla tělo, neměla podezřelého, neměla motiv. Měla jen prázdné místo u rodinného stolu a fotku usměvavé holky z ročenky.
Případ se zařadil mezi stovky dalších, u kterých se čekalo na jediné. Na náhodu, na doznání, na kost vyoranou z pole. Nepřicházelo nic. Debbie nezůstávala ani mrtvá, ani živá, jen nezvěstná. A přitom část odpovědi možná existovala celou dobu. Jen ji nikdo neuměl přečíst.
Bruce Everitt Lindahl vypadal jako naprosto obyčejný chlap. Narodil se v roce 1953, vystudoval elektromechaniku, živil se jako elektrikář. Ve volném čase seskakoval padákem a hrál raketbal. Kamarádi a známí o něm mluvili v dobrém. Sympaťák, dobrodruh. Chodil kdysi na tu samou střední školu jako Debbie, na Downers Grove North.
Pod tou příjemnou fasádou se ale skrýval někdo úplně jiný. Muž, který podléhal neovladatelným popudům a čas od času byl agresivní. Od poloviny sedmdesátých let se dopouštěl řady přečinů a opakovaně ho zatýkali, ale soud mu pokaždé vyměřil jen pokutu. Ženy, se kterými chodil, později vyprávěly znepokojivé věci.
Podle některých svědectví jim někdy podal nůž a nutil je, ať předstírají útok, aby jim mohl ukázat sebeobranu. Vyšetřovatelé se dnes domnívají, že tyhle hry mohly být ve skutečnosti zkouškou toho, jak je zabít a vydávat to za nutnou obranu.
Dnes je Bruce Lindahl vedený jako podezřelý nejméně z dvanácti vražd a devíti znásilnění, kterých se měl dopustit v chicagských předměstích mezi lety 1974 a 1981. Za života ho z ničeho z toho neusvědčili.
Náhoda, která ho odhalila
Lindahl nezemřel rukou zákona. Zabil se sám, a to způsobem, který jako by vypadl z temné frašky. 4. dubna 1981 v jednom bytě v Naperville ubodával osmnáctiletého Charlese Hubera. Zasadil mu osmadvacet ran kuchyňským nožem, jenže při tom si nešťastnou náhodou rozřízl stehenní tepnu a vykrvácel. Našli je pohromadě, jeho tělo na tom druhém. Tím pro tehdejší policii celý příběh skončil. Mrtvý pachatel, uzavřený spis.
Prolomit ho dokázala až technika, o které se v roce 1981 nikomu ani nesnilo. V lednu 2020 oznámili vyšetřovatelé z DuPage County, že pomocí investigativní genetické genealogie, tedy stejné metody, jaká odhalila slavného Zabijáka Zlatého státu v Kalifornii, konečně mají jméno vraha šestnáctileté Pamely Maurerové, znásilněné a uškrcené v roce 1976.
Vytvořili DNA rodokmen z veřejných genealogických databází, došli k Lindahlovi a nechali exhumovat jeho ostatky, aby vzorek potvrdili. Seděl. O čtyři roky později, v roce 2024, ho stejná metoda spojila i s vraždou devatenáctileté Kathy Halleové. Když policie rozkryla, kým Lindahl doopravdy byl, začaly se k němu vázat i případy, u kterých dosud tápala. A jedním z nejnaléhavějších byla právě Debbie.
Po Lindahlově smrti v roce 1981 objevili vyšetřovatelé v jeho domě fotografie mladých žen. Mezi nimi byl i snímek Deborah McCallové. Právě on je tím zlomovým důkazem, který dívku po čtyřech desetiletích spojil s podezřelým sériovým vrahem.
Po jeho smrti zůstaly v jeho okolí stopy, kterým tehdejší policie dlouho nepřikládala plnou váhu. Fotografie mladých žen se našly mezi jeho věcmi, a kdo ví, kolik dalších ztracených tváří mohlo zmizet dřív, než jim někdo dokázal přiřadit jméno.
Snímek Debbie se ale dochoval. Tohle je na celém příběhu možná to nejsmutnější. Lindahlovy oběti postupně dostávají svá jména a své hroby. Pamela Maurerová, Kathy Halleová, Debra Collianderová, žena, kterou unesl a znásilnil a která pak zmizela pár dní před tím, než měla proti němu svědčit, a jejíž tělo se našlo v mělkém hrobě až po jeho smrti. Jejich rodiny se po desítkách let dočkaly aspoň jistoty.
Deborah McCallová je mezi jeho pravděpodobnými oběťmi jediná, kterou se dodnes nepodařilo najít. Žádný hrob, žádné ostatky, jen otevřený spis. Její zubní záznamy i profil DNA leží připravené, kdyby se někde objevily neztotožněné pozůstatky. Roky ji porovnávají s neznámými nalezenými ženami po celých Spojených státech. Zatím marně. Někde tam venku pořád leží a čeká, až ji někdo přivede domů.
Od toho listopadového odpoledne uplynulo přes čtyřicet pět let. Debbie by dnes bylo třiašedesát. Muž, který podle vyšetřovatelů může držet odpověď, je mrtvý od roku 1981 a nikdy nikomu neřekl, kam ji mohl odvézt.
Zdroje:
https://charleyproject.org/case/deborah-a-mccall
https://www.doenetwork.org/cases/2975dfil.html
https://chicago.suntimes.com/2020/1/14/21065404/bruce-lindahl-pamela-maurer-debra-colliander-debora-mccall-dna-evidence-dupage-states-attorney
https://www.forensicmag.com/3594-All-News/615791-M-Vac-Used-to-Help-Link-Serial-Killer-Bruce-Lindahl-to-1981-Murder-of-Teen/
https://apnews.com/article/30e08faec8f2113419e769b32d8f4f99
https://en.wikipedia.org/wiki/Bruce_Lindahl_(criminal)
