Článek
Nervózní smích, roztřesené ruce. V autentickém nemocničním pokoji bohnické léčebny stojí mladá dívka před kamerou a cítí, jak se na ni upírají pohledy – asistenti, světla, všudypřítomný režisér.
Z postele ji pobaveně sleduje starší herecký bard, v očích mu hraje úsměv. Dívka polkne. Hraje se vánoční oslava pacientů a rozpustilá Manka má právě všem vytřít zrak striptýzem. Začínající herečka zavře oči, uchopí lem nemocniční košile a pomalu ji svléká.
Na tvářích cítí horké slzy. Kamera běží – klapka! Teprve pak Veronika Jeníková, studentka konzervatoře, poprvé vydechne úlevou. Scéna je natočena. Kontroverzní moment, který se do dějin českého filmu zapíše jako odvážný i hořký zážitek. Tak skončilo natáčení filmu Pozor, vizita! (1981) režiséra Karla Kachyni – snímku, kolem něhož dodnes panuje zvláštní směs obdivu a otazníků.
Karel Kachyňa patřil k nejrespektovanějším tvůrcům své generace, jenž i během normalizace dokázal vyprávět silné příběhy v náznacích a symbolech. Na sklonku 70. let si vyhlédl námět z románu Vizita (1967) spisovatele Adolfa Branalda a rozhodl se jej zfilmovat.
Příběh bacilonosiče tyfu, jenž je v 60. letech izolován na infekčním oddělení, v sobě skrýval nadčasové téma lidské svobody a smíření se s osudem. Hlavní roli starého samotářského Prepsla svěřil Kachyňa původně Vladimíru Menšíkovi, ale s ohledem na postupující Menšíkovu nemoc změnil názor.
Hrušínský ho fascinoval tragikomickou polohou a stal se duší celého filmu. Kritika později oceňovala Prepsla jako „pábitelského mudrlanta s duší básníka“ a Pozor, vizita! se stala jedním z nejpozoruhodnějších snímků své doby. Kachyňa ovšem potřeboval ještě vhodnou představitelku pro vedlejší postavu – drzou nezletilou pacientku Manku, Prepslovu spolubydlící a „děcko z děcáku“, jak ji charakterizoval scénář.
Veronika Jeníková byla tehdy v druhém ročníku Pražské konzervatoře – ryšavá šestnáctiletá dívka z Prahy, plná hereckých ambicí. „Od malička jsem měla tendenci strhnout na sebe pozornost,“ vzpomíná. Když se v roce 1980 dozvěděla o konkurzu na roli Manky, neváhala. Na nástěnce ve škole viselo oznámení a Veronika si na kamerových zkouškách měla zkusit zahrát hubatou scénu: plivat na „nějakého dědka“.
Tehdy ještě netušila, že tím dědkem bude Rudolf Hrušínský – ve chvíli, kdy se před ní objevil legendární herec, ztratila řeč: „Zapomněla jsem nejen text, ale i jak se jmenuju,“ popisuje svůj rozechvělý výkon při castingu. Režiséra však zaujala. Manka v podání neokoukané mladičké tváře slibovala autentického „skřítka“ vedle obrovitého Prepsla.
Kachyňa měl pověst citlivého vypravěče a hereckého objevitele – o dva roky později proslul i tím, že do hlavní role sestřičky v dalším filmu obsadil osmnáctiletou Alenu Mihulovou (pozdější životní partnerku). V roce 1980 ale nikdo netušil, že angažování nezletilé dívky do Pozor, vizita! s sebou ponese břímě, o němž se bude mluvit ještě po desítkách let.
Scénář totiž obsahoval scénu, jaká neměla v československém filmu obdoby: Manka během štědrovečerní oslavy na izolaci spontánně začne před starými pány tančit, odhazuje svou halenku a předvádí odvážný striptýz. V literární předloze šlo o epizodu dokreslující dívčinu bezprostřednost a provokativní povahu. Kachyňa – sám tehdy padesátník – se rozhodl tuto „lechtivou“ pasáž zachovat i ve filmu.
Pro Veroniku Jeníkovou to byl šok. „Když jsem zjistila, že budu muset před kamerou striptýz opravdu předvést, nemile mě to zaskočilo,“ přiznala herečka. Strašně se styděla. Ze strachu z nahoty raději „hodila marod“, pokusila se omluvit ze školy i natáčení fiktivní nemocí. Doufala, že si režisér celou věc rozmyslí, případně problém vyšumí. Jenomže nevyšuměl.
Kachyňa na své představě neúprosně trval. Zoufalá Veronika dokonce dvakrát poslala maminku na Barrandov orodovat za vyškrtnutí choulostivé scény. „Měla jsem z toho takové trauma, že jsem maminku dvakrát vyštvala za panem Kachyňou, aby ho přesvědčila, že tam ta scéna být nemusí,“ vzpomíná Jeníková.
Ani rodičovská přímluva však slavného tvůrce neobměkčila – Karel Kachyňa zůstal neoblomný. Věděl, proč si Veroniku vybral. Byla to „holka krev a mléko“ s půvabem, kterému – jak později napsala některá média – „mohou dodnes závidět všechny instagramové krásky“. Režisér si dobře uvědomoval, jak silný efekt může mít na publikum pár vteřin dívčí nahoty před kamerou.
Natáčení se blížilo ke konci a Jeníková už neměla kam utéct. Kachyňa jí vyšel vstříc aspoň v tom, že posunul spornou scénu až na samotný závěr natáčecího plánu. Herečka tak dostala čas se psychicky připravit – ačkoliv bezvýsledně. Když nadešel poslední natáčecí den, seděla v koutku kulis v nemocničním županu, nešťastná a rozechvělá.
„Bylo to pro mě šílený trauma. Měla jsem tenkrát mindrák z kil a nechtěla jsem se ani před kamarádkami svlékat do plavek,“ přiznává. Jako mnohá dospívající děvčata se tehdy styděla za své tělo – tím hůř nesla, že jej má odhalit před početným štábem. Kameramani, osvětlovači, kolegové…
„Neobešlo se to bez slz, nahé scény jsem oplakala,“ vzpomíná na ten den. Navzdory dojetí v sobě však sebrala odvahu a výstup předvedla. Scéna byla natočena v několika málo záběrech – z dnešního pohledu jde vlastně o cudný moment, kdy dívka letmo odhalí pozadí a plachým gestem si zakryje poprsí. Tehdy však mladinké herečce připadala každá vteřina jako věčnost.
Hořkosladký film Pozor, vizita! šel do kin na jaře 1982 a diváci si okamžitě zamilovali jeho lidskost i svérázný humor. Rudolf Hrušínský coby Prepsl rozehrál „koncert plný života, melancholie a humoru“, který dojímal i rozesmíval. Kritika označila snímek za jemnou metaforu svobody v nesvobodné době – „tichý, ale neuvěřitelně silný protest proti uniformitě doby“, psalo se později.
Pod povrchem apolitického příběhu tuláka v nemocniční karanténě tak Kachyňa nenápadně odrážel atmosféru normalizace – éry, v níž společnost vyměnila svobodu za jakési pohodlí a falešný pocit jistoty. Tomu odpovídá i Prepslův osud: vzdorovitý samotář se nakonec podvolí režimu nemocniční péče a zjistí, že možná patří právě sem.
Film díky těmto významům nestárne a dodnes patří k vrcholům československé kinematografie 80. let. Na prvních stránkách dobových recenzí dominoval výkon Rudolfa Hrušínského a Kachyňův cit pro detail. O Mance a jejím striptýzu se toho mnoho nenapsalo. Snad jen mezi řádky se v novinách objevilo, že mladičká Veronika Jeníková vedle bardů obstála a dodala filmu živelnost.
V socialistickém Československu tehdejší mocenské orgány bedlivě střežily ideovou nezávadnost umění, ale zdaleka neřešily například otázky intimity a etiky při natáčení. Herečky včetně velmi mladých děvčat bývaly občas zobrazovány odhalené i v mainstreamových filmech – publikum si pamatovalo například erotické scény v komediích typu Holky z porcelánu.
V 80. letech už navíc režimy tzv. východního bloku tolerovaly určitou dávku erotiky na plátně jako neškodné rozptýlení od každodennosti. Přesto konkrétní scéna v Pozor, vizita! budila rozpaky. Byla dějově nezbytná? Mnozí ji vnímali spíš jako režisérovu provokaci.
Z uměleckého hlediska možná opravdu nešlo o podstatný moment – základní linka příběhu by fungovala i bez něj. Jenže právě špetka skandálu mohla filmu zajistit popularitu. Řada diváků šla do kina i ze zvědavosti: uvidí na vlastní oči onu odvážnou scénu, o níž se šušká.
Kachyňův hořký snímek tím získal širší pozornost, byť sám režisér později naznačil, že Pozor, vizita! vnímal hlavně jako herecký koncert Rudolfa Hrušínského. Ale byla to právě Veroničina autentická nejistota a stud, co oné scéně dodaly pravdivost – a možná i mrazivou krásu.
Veronika Jeníková se díky filmu Pozor, vizita! rázem ocitla mezi hereckou elitou. Po boku Hrušínského, Somra, Švormové či Blaženy Holišové načerpala zkušenosti, které by jí žádná škola nedala. Její kariéra v 80. letech nabrala tempo: zahrála si citlivé i koketní dívky (slovenská tragikomedie Pásla kone na betóne, 1982), s gustem ztvárnila naivní Růženku v komedii Rozpuštěný a vypuštěný (1984) a nakonec i prohnanou prostitutku Evu ve filmu Bony a klid (1987).
Po traumatickém zážitku z Pozor, vizita! už nikdy před kamerou zcela neodhalila tělo. V Bony a klid dovedla svůdnou scénu zahrát se špetkou tajemství (odhalené nohy, svůdné dialogy, ale hrudník cudně krytý trikem) – i proto dodnes tvrdí, že lidé tu scénu přeceňují: „Není nijak zvlášť odvážná. Možná je to tím, že tady nezazněla prvoplánová nahota a hodně prostoru zbylo divákově fantazii,“ říkávala. Přesto jí cejch „sexsymbolu 80. let“ zůstal.
Trvalo pak skoro dvacet let, než se jí podařilo změnit zažité vnímání – až jako protivná zdravotní sestra v nováckém seriálu Ordinace v růžové zahradě (od 2005) se v očích publika „odčarovala“ v úplně jinou polohu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Veronika_Jen%C3%ADkov%C3%A1
https://www.kafe.cz/celebrity/pozor-vizita-film-30001204.html
https://www.expres.cz/celebrity/jiri-langmajer-svatba-adela-gondikova-veronika-jenikova-evicka-tricko-bony-a-klid-vendula-cizkova-or.A190708_111502_dx-celebrity_lare
https://www.super.cz/clanek/celebrity-veronika-jenikova-proziva-nejhorsi-chvile-sveho-zivota-tatinek-zemrel-po-konfliktu-s-nemocnou-maminkou-1229415
https://www.csfd.cz/tvurce/16275-veronika-jenikova/zajimavosti/
https://www.centrum.cz/pozor-vizita-jenikova-nahe-sceny-oplakala-pohlreichuv-otec-cepoval-pivo-a-hrusinsky-bavil-nemocnici-091422d8-4021-5856-9960-9ba59c7b6989
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397338/pozor-vizita
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity/41627/naha-pred-kamerou-uz-v-sestnacti.html
https://strednicechy.rozhlas.cz/od-malicka-jsem-mela-tendenci-na-sebe-vsude-strhnout-pozornost-priznava-herecka-9430913
