Článek
V malé soukromé galerii Ole Haslunds Hus se scházejí hosté na vernisáži obrazů dánského krajináře Einara Wegenera. Tentokrát však publikum nevyhlíží autora s paletou v ruce. Místo něj návštěvníky výstavy vítá elegantní drobná žena zrzavých vlasů, představující se jako Lili Elbe.
Dánský tisk o několik dnů později referuje, že na vernisáži „se objevila velmi půvabná a živá dáma“ – a že tím překvapivě potvrdila zvěsti, jež do té doby zněly jen jako neuvěřitelná fáma. Tou fámou bylo, že uznávaný malíř Einar Wegener již nadále neexistuje, protože se proměnil v ženu jménem Lili.
Na první pohled to zní jako senzacechtivý výmysl, ve skutečnosti však Einar Wegener strávil řadu let trýznivými pochybnostmi o vlastní identitě. Ve vlastním těle se nikdy necítil být mužem – a nakonec se odhodlal vykročit na radikální a průkopnický krok, aby svou identitu změnil i fyzicky.
Teprve necelý rok před onou výstavou v Kodani Einar podstoupil první z několika operací, díky nimž se stal Lili. V roce 1930 totiž našel lékaře, kteří něco podobného vůbec poprvé umožnili. Ještě před dokončením všech zákroků požádal dánské úřady o změnu jména i pohlaví. Narodil se jako Einar Magnus Andreas Wegener v roce 1882; od jara 1930 už však v úředních dokumentech figurovala Lili Ilse Elvenes.
Einar, Gerda a Lili Einar
Wegener pocházel z jižního Dánska a od mládí se věnoval malování. Na počátku 20. století vystudoval Královskou akademii umění v Kodani a právě tam poznal svou budoucí ženu, talentovanou ilustrátorku Gerdu Gottliebovou. Vzali se v roce 1904 – Einarovi bylo dvaadvacet, Gerdě devatenáct.
Tvořili sehranou, byť poněkud neobvyklou dvojici. Gerda pocházela z konzervativní rodiny luteránského faráře, ale v Kodani vedla bohémský život umělkyně. Svého manžela brzy zasvětila do světa večírků, karnevalů a volnomyšlenkářské společnosti.
Einar byl povahou klidný a ostýchavý, přesto se po Gerdině boku v tomto prostředí rychle osmělil. A právě Gerda jako první pozorovala, že její manžel tak docela nezapadá do role, kterou mu okolní svět přisuzuje.
Už na svatební cestě si mladí manželé pro zábavu zkoušeli různé převleky. Gerda občas Einarovi pro pobavení půjčila své dámské šaty a učila ho ženským způsobům. Brzy si oba všimli, že Einarovi ženská role překvapivě sluší a vyhovuje.
Byl drobné, štíhlé postavy a v mužském oblečení působil až nezvykle jemně – kolemjdoucí si ho prý občas pletli se ženou převlečenou za muže. Když poprvé vyšel mezi lidi v půjčených dámských šatech, jako by rozkvetl. Manželé začali vytvářet pro okolí iluzi, že vedle Gerdy stojí její přítelkyně či smyšlená švagrová jménem Lili. Ve skutečnosti to byl Einar, ale v této nové roli se cítil šťastnější.
Po roce 1912 se Wegenerovi natrvalo usadili v Paříži, kde je nikdo neznal a kde podobné experimenty budily méně pozornosti. Einar v Paříži stále maloval krajiny a městská zákoutí, Gerda se živila ilustracemi a módní kresbou. Soukromě však už manželé téměř dvě desetiletí žili tak, jako by byli dvě ženy.
Einar vystupoval v Paříži převážně jako Lili – a Gerda Gottliebová tuto „novou“ elegantní ženu postupně učinila svou hlavní múzou. Na Gerdiných obrazech a ilustracích z 20. let se začala opakovaně objevovat křehká mladá rusovláska s jemnými rysy. Tyto stylizované portréty zaujaly pařížskou smetánku a Gerdě přinesly i několik ocenění.
Veřejnost v Paříži netušila, že předobrazem dívky na obrazech je ve skutečnosti autorčin manžel. Einar Wegener a Lili Elbe tak dlouho existovali paralelně vedle sebe – dokud se jejich tajemství nakonec neprovalilo.
K odhalení došlo ve druhé polovině 20. let. Podle dochovaných svědectví trápily Einara vleklé deprese a jeho pocit rozpolcenosti se prohluboval. Věděl, že veřejně stále vystupuje jako muž, ale uvnitř sebe se cítil být ženou – a tato neřešitelná situace ho dohnala až k myšlenkám na sebevraždu.
Ačkoliv v prostředí pařížské bohémy mohl žít svobodněji než doma v Dánsku, ani tam neměl žádnou možnost, jak svou proměnu dokončit. V té době moderní medicína pojem změny pohlaví vůbec neznala. Lili proto zůstávala jen soukromou identitou mezi přáteli. To se změnilo, když se Einar doslechl o lékaři, který se odvážil uvažovat o chirurgickém řešení.
Klinika dr. Hirschfelda
Koncem roku 1929 přišla z Německa zpráva, která Einaru Wegenerovi nabídla novou naději. V Berlíně tehdy působil lékař a sexuolog Magnus Hirschfeld, průkopník ve výzkumu lidské sexuality. Právě Hirschfeld otevřel při svém Ústavu pro sexuální vědu také první specializovanou kliniku, kam přijímal muže a ženy toužící po změně pohlaví.
Jako první na světě začal tyto pacienty označovat termínem „transsexuálové“ a zároveň experimentoval s hormonální léčbou i operativními zákroky. Zprávy o přelomových pokusech se donesly i do Paříže. Einar neváhal: začátkem roku 1930 odjel do Berlína a podstoupil u dr. Hirschfelda důkladné lékařské vyšetření.
Hirschfeldův nález byl vskutku překvapivý. Podle záznamů lékař zjistil, že Einarův tělesný vývoj neodpovídá zcela běžnému muži. Pacient měl výrazně ženské tělesné proporce a diagnostické testy údajně ukázaly převahu ženských hormonů.
Hirschfeld na základě toho usoudil, že Wegener možná trpí vrozenou anomálií pohlavních žláz – dnes bychom řekli, že mohl mít například Klinefelterův syndrom (genetickou poruchu, kdy má muž od narození jeden ženský chromozom X navíc).
Tato teorie sice nikdy nebyla potvrzena, lékaři ji ale tehdy brali vážně. Mohla by vysvětlovat, proč se Einar necítil být mužem ani po fyzické stránce. Každopádně padlo rozhodnutí, že je vhodným kandidátem pro připravovaný chirurgický zákrok. Hirschfeld osobně doporučil Einara ke klinickému zásahu – a veřejnosti poté oznámil, že chystaná operace bude první svého druhu na světě.
V únoru 1930 se Einar Wegener stal pacientem berlínské kliniky. Pod vedením dr. Hirschfelda tam podstoupil svůj první chirurgický zákrok: lékaři mu odoperovali varlata. Tato kastrace byla nezbytným prvním krokem, aby mohlo tělo později přijmout doplňující ženské orgány a hormony. Z pohledu medicíny šlo o zcela novátorský čin.
Hirschfeld a jeho tým drželi celý postup v tajnosti, ale zpráva se přesto šířila Evropou přinejmenším v obecné rovině. O dánském malíři, který se začal měnit v ženu, si šeptala berlínská i kodanská společnost. Einar se po prvním zákroku cítil dobře a ještě nějaký čas zůstal v péči specialistů v Německu. Tím spíše, že berlínská klinika jej nedlouho poté doporučila k dalším operacím na pracovišti, které mělo k tak riskantní léčbě ještě lepší vybavení.
Drážďany
V další fázi zamířil Einar (či spíše již Lili) do Drážďan. Tamní ženskou kliniku vedl profesor Kurt Warnekros, významný německý gynekolog, který na Hirschfeldovo doporučení přijal nezvyklého dánského pacienta k pokračování proměny. V roce 1930 a 1931 podstoupila Lili v Drážďanech celkem další tři operace, jednu riskantnější než druhou.
Při prvním drážďanském zákroku jí lékaři transplantovali vaječníky od dárkyně – pokusili se tak do těla dodat zdroj ženských hormonů. Následovala operace, při níž profesor Warnekros odstranil i zbývající vnější pohlavní orgány (penis a šourek) a pokusil se vytvořit základ ženského genitálu.
Tyto první tři operace pacientka překonala navzdory tehdejším obrovským rizikům úspěšně. Zprávy o lékařském „zázraku“ však pronikly na veřejnost: německý tisk referoval o „muži, který se stal ženou“ a drážďanská klinika čelila nebývalé pozornosti.
V Dánsku mezitím úředníci učinili bezprecedentní krok. V půli roku 1930 obdrželo dánské ministerstvo spravedlnosti žádost, aby osoba jménem Einar Wegener mohla být právně uznána jako žena a přejmenována na Lili Ilse Elvenes. Lékařské potvrzení z Berlína i Drážďan existenci ženské identity dosvědčovalo.
Úřady vyhověly: v roce 1930 byl Lili vystaven nový pas a rodný list se změněným jménem i pohlavím – jeden z prvních takových dokumentů v historii. Z Einarovy a Gerdiny perspektivy to však mělo i méně vítaný následek.
Jejich osmnáct let trvající manželství muselo být úředně anulováno, protože v konzervativním Dánsku té doby nebylo možné, aby zůstaly sezdány dvě osoby ženského pohlaví. Manželé Wegenerovi se tak rázem stali bývalými manželi.
Nový pas a konec manželství
Lili Elbe brala rozvod jako nutnou daň za naplnění svého snu. S Gerdou ji nadále pojilo silné přátelství, ale jejich partnerství definitivně skončilo. Gerda Gottliebová ještě téhož roku zkusila založit novou rodinu – provdala se za italského diplomata, s nímž odjela do Maroka. Lili zůstala v Drážďanech a pokračovala v léčbě pod dohledem profesora Warnekrose.
Po fyzické stránce už byla ženou a její přání směřovala k běžnému ženskému životu: toužila se vdát a mít děti. V Drážďanech se seznámila s mladým francouzským obchodníkem s uměním (ve svých zápiscích ho zmiňuje pod jménem Claude Lejeune) a plánovali společnou budoucnost. Lili dokonce věřila, že po dokončení proměny bude moci otěhotnět a porodit.
S tím souvisí i překvapivé rozhodnutí, ke kterému se odhodlala v roce 1931. Lili věděla, že lékaři v Drážďanech zamýšlejí ještě čtvrtý, mimořádně odvážný zákrok – transplantaci dělohy. Tento výkon neměl v medicíně obdoby. Warnekros s týmem chtěli ověřit, zda je možné umožnit pacientce nejen ženský vzhled, ale i potenciální budoucí těhotenství.
Lili byla myšlence nadšeně otevřená, a přestože ji lékaři zřejmě varovali před riziky, trvala na tom, že to podstoupí. Výtisky dánských novin z té doby naznačují, s jakou nadějí k operaci vzhlížela. Uměleckou dráhu pokládala za uzavřenou spolu s Einarovým životem – odteď chtěla být především ženou, manželkou a časem i matkou.
Transplantace dělohy proběhla v Drážďanech na jaře 1931. Operace trvala dlouhé hodiny a její průběh ani výsledek nikdo mimo okruh lékařů neznal. V následujících týdnech však pronikly na veřejnost znepokojivé zprávy: u Lili Elbe se objevily závažné pooperační komplikace. Její tělo cizí dělohu nepřijalo a rozvinula se těžká infekce. Navzdory veškeré péči se zdravotní stav pacientky dramaticky zhoršoval. Lili strávila léto 1931 v nemocnici, zcela zesláblá a odkázaná na péči druhých.
Naděje, že se její sen o úplné proměně naplní, se postupně vytrácela. Ještě v srpnu poslala dopis Gerdě do Maroka, v němž se rozloučila a poděkovala jí za vše, co pro ni v životě udělala. Dál už jí síly nezbývaly.
Dne 13. září 1931 Lili Elbe v drážďanské nemocnici zemřela – necelé tři měsíce po své poslední operaci. Bylo jí čtyřicet osm let.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lili_Elbe
https://www.britannica.com/biography/Lili-Elbe
https://danmarkshistorien.lex.dk/Lili_Elbe_%28Einar_Wegener%29%2C_1882-1931
https://www.luc.edu/wsgs/resources/womensstudiesandgenderstudiesresources/lilielbedigitalarchive/
https://archive.org/details/manintowomanfirs0000elbe
https://www.lilielbe.org/editions/periodicals/1931-02-28_Politiken.html
https://lilielbe.org/context/periodicals/1931-09-14_BT.html
https://mh-stiftung.de/en/projects/lsbtiq-biographies/lili-elbe/
https://www.britannica.com/science/Institute-for-Sexual-Science
https://lex.dk/Gerda_Wegener
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10553376/
