Článek
Když se na konci šedesátých let objevil v japonské televizi drobný korejský chlapec a před kamerami začal řešit úlohy, které patřily spíše na univerzitu, vznikl příběh, který diváky šokoval. Kim Ung-yong se stal senzací dřív, než mohl sám rozhodovat o tom, jestli o slávu stojí nebo ne.
Na Západě ho už v roce 1977 připomněl i časopis Time jako jihokorejského zázračného chlapce, o němž se psalo, že ve čtyřech letech zvládal integrální počet, mluvil několika jazyky a jeho IQ se údajně pohybovalo kolem 210. Už tehdy ale bylo patrné, že vedle skutečného dítěte vzniká i mediální legenda, která si začne žít vlastním životem.
Dobové reportáže z něj udělaly téměř pohádkovou bytost. V různých profilech se opakuje, že mluvil neobyčejně brzy, rychle se učil cizí jazyky a velmi záhy se dostal do kontaktu s akademickým prostředím. Jisté je především to, že se v Koreji i v Japonsku stal mimořádně sledovaným dítětem a že v něm veřejnost viděla důkaz, že genialita existuje v téměř mytické podobě.
Méně jisté už jsou přesné detaily: různé články se liší v datech, věku i v tom, co přesně Kim v jednotlivých etapách dělal. Tato nejednotnost je pro jeho příběh příznačná od samého začátku.
Nejznámějším symbolem celého příběhu se stalo číslo 210, které má označovat hodnotu jeho IQ. Zůstalo přilepené k jeho jménu tak pevně, že z něj média udělala téměř definici jeho osobnosti. Sám Kim však po letech upozorňoval, že ono slavné číslo nevzešlo z běžného, standardního IQ testu v podobě, jak si ho lidé obvykle představují.
V rozhovoru pro Women Donga vysvětloval, že původní měření vyšlo jako „neměřitelné“ a hodnota 210 se objevila jako „odhad expertů“. Kimův příběh tak od začátku osciloval mezi mimořádným talentem a kultem osobnosti, která z něj udělala víc mýtický příběh než člověka.
K budování jeho pověsti zásadně přispělo i televizní vystoupení na stanici Fuji TV, které později připomněla kniha producenta tehdejšího pořadu. Podle této dobové rekonstrukce se odehrálo 2. prosince 1967 a zapsalo Kima do veřejné paměti jako dítě, které před dospělým publikem bez ostychu stojí u tabule a počítá složité matematické úlohy.
Korejské profily zároveň dlouhodobě uváděly, že ještě před odjezdem do Spojených států navštěvoval jako student vysokoškolské kurzy, nejčastěji v souvislosti s Hanyang University. Přesnější je ale mluvit o velmi raném kontaktu s univerzitním prostředím než o plnohodnotném „řádném studiu“ v dnešním slova smyslu.
Ještě složitější je americká kapitola jeho života. Kim v rozhovorech i televizních vystoupeních popisoval, že byl jako dítě pozván do USA, střídal studium v Coloradu s prací pro NASA a v tomto prostředí strávil několik let.
Zároveň ale platí, že právě tato část jeho životopisu je dnes nejméně pevná. Různé zdroje uvádějí odlišný věk při odjezdu, různou délku pobytu i různě formulované akademické a pracovní role.
Novější korejské rozbory dokonce upozorňují, že některé z těchto epizod se dnes dokládají obtížně a že pozdější média často převzala starší legendu bez dostatečné kontroly. Rozumnější než bezvýhradně opakovat jednu „oficiální“ verzi je proto přiznat, že kolem jeho amerických let zůstává víc nejasností než kolem pozdější, dobře doložené profesní dráhy.
To nejdůležitější na amerických letech však nakonec nemusí být přesný název instituce nebo funkce, ale cena, kterou za tuto výjimečnost platil. V interview z roku 2011 Kim vzpomínal, že jako velmi mladý chlapec žil v cizí zemi bez blízkých vrstevníků, část týdne trávil studiem a část výzkumem a vůbec nechápal, jaký život vlastně vede.
Jedinou výraznější úlevou pro něj byly krátké návraty do Koreje. Veřejnost v něm tehdy viděla triumf geniality, on sám však zpětně mluvil hlavně o samotě, rutině a o tom, že místo dětství dostal roli, kterou měl pouze plnit.
Zázračné dítě bylo pro okolí senzací. Pro něj samotného to ale znamenalo život mezi dospělými, bez normálních kamarádů a bez obyčejného pocitu, že někam patří.
Když se v roce 1978 vrátil do Jižní Koreje, musel začínat jako člověk, který si musel teprve vybojovat formální místo v běžném systému. Protože neprošel standardní školní docházkou, doplňoval si vzdělání přes zkoušky a teprve potom mohl pokračovat na vysoké škole.
V roce 1981 nastoupil na Chungbuk National University, kde se namísto fyziky nebo matematiky vydal směrem ke stavebnictví. Právě tam se jeho profesní život ukotvil napevno: oficiální profil Shinhan University dnes uvádí, že doktorát z inženýrství získal na Chungbuk National University v únoru 1998.
Pro veřejnost to ale dlouho nebyl triumf, nýbrž záminka ke krutému soudu. Mnozí očekávali, že z dítěte s abnormálně vysokým IQ vyroste muž, který povede špičkovou laboratoř, získá Nobelovu cenu nebo bude zosobněním národního úspěchu. Místo toho si Kim vybral regionální univerzitu, záměrně mimo hlavní město, a začal žít život, který se navenek jevil až podezřele obyčejně.
Jenže tato „obyčejnost“ pro něj měla zásadní význam. Později vzpomínal, že teprve na univerzitě poprvé poznal přátele, studentské spolky, bezstarostné výlety a každodennost, již většina lidí považuje za samozřejmost.
Zrovna tady se jeho příběh láme nejvýrazněji. Z někdejšího mediálního zázraku se nestal „padlý génius“, jak se později rádo psalo, ale člověk, který vůbec poprvé začal žít mimo neustálou pozornost médií.
Z někdejšího dětského symbolu se postupně stal odborník, který si kariéru budoval pomaleji, ale stále impozantně. Podle agentury Yonhap učil od roku 1993 na jedenácti univerzitách. Po roce 2006 pracoval v Chungbuk Development Corporation a zároveň pokračoval ve výzkumu.
Právě v dospělosti se k němu znovu a znovu vracela otázka, zda plně „naplnil svůj potenciál“. On sám tuto logiku odmítal. V rozhovorech zdůrazňoval, že normální život pro něj nebyl ústupem, ale dlouho nedostupným cílem.
Korejská média přitom jeho jméno často používala jako zkratku v debatách o nadaných dětech, tlaku na výkon a o tom, co se stane, když se z dítěte stane národní projekt. Kim proti tomu stavěl prostou, ale silnou myšlenku: šťastný a klidný život není známkou selhání.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Kim_Ung-yong
https://time.com/archive/6878953/education-what-ever-became-of-geniuses/
https://allthatsinteresting.com/kim-ung-yong
https://www.koreaherald.com/article/3650121
https://woman.donga.com/people/article/all/12/143210/1
https://www.donga.com/news/Culture/article/all/20121103/50590854/1
https://www.yna.co.kr/view/AKR20120829138000064
https://www.yna.co.kr/view/AKR20140113154300064
https://www.hankyung.com/article/2014062784151
https://ge.shinhan.ac.kr/ge/2958/subview.do
