Článek
Pierre Richard se narodil 16. srpna 1934 ve Valenciennes jako Pierre-Richard Maurice Léopold Defays. Jeho matka Madeleine Paulasiniová mu dala druhé jméno Richard podle herce, kterého obdivovala. Později se právě z tohoto spojení stalo jeho umělecké jméno: Pierre Richard.
Na první pohled vyrůstal v zajištěném prostředí. Jeho dědeček z otcovy strany, Léopold Defays, byl významný průmyslník spojený s ocelářskou společností Escaut-et-Meuse. Dětství trávil Pierre mimo jiné na rodinném sídle Château de la Rougeville nedaleko Valenciennes, obklopený pohodlím, služebnictvem a světem, který působil pevně a nedotknutelně.
Jenže za zdí toho domu se odehrával jiný příběh. Jeho otec Maurice Defays opustil Pierreovu matku ještě před synovým narozením. Chlapec ho sice později několikrát viděl, ale o skutečný otcovský vztah nešlo. Pierre Richard po letech popisoval otce jako muže, který propadl kasinům, dostihům, lovu a okázalému životu, až postupně promrhal značnou část rodinného majetku.
„Byl to muž, který všechno rozházel,“ vzpomínal Richard v rozhovorech na otce, který se v jeho životě objevoval hlavně tehdy, když něco potřeboval.
Dva dědečkové, dva světy
V jeho dětství stáli dva zcela rozdílní muži. Dědeček z otcovy strany představoval svět francouzské průmyslové buržoazie, majetku a přísných rodinných pravidel. Mnohem bližší vztah ale měl Pierre k dědečkovi z matčiny strany, Italovi, kterého později označoval za člověka, jenž mu dal nejvíc lidského tepla.
Otec se po letech pokoušel do rodiny vracet, ale spolehlivým rodičem se nikdy nestal. Pierre Richard si pamatoval, že ho jako malého chlapce vídal při dostizích nebo na rodinném sídle, kde se o něj však příliš nezajímal. Když pak začal sám pracovat v divadle, otec se objevil znovu, tentokrát s prosbou o peníze.
Tahle zkušenost se v Richardovi usadila hluboko. Později se promítla i do jeho nejslavnějších rolí, zejména do filmu Hračka, kde ztvárnil novináře Françoise Perrina. Právě film o osamělém bohatém chlapci a citově nepřítomném otci považoval za jeden ze svých nejosobnějších.
Dětství mu přerušila válka. Pierre Richard vyrůstal na severu Francie, v kraji poznamenaném německou okupací. Část času trávil na internátní škole, odkud se občas vracel do prostředí, které pro něj znamenalo víc svobody než školní řád.
Zlom přišel kolem jeho osmnáctých narozenin. Jednou se vypravil do kina na film s Dannym Kayem. Komik, který dokázal být zároveň nešikovný, výbušný i dojemný, ho doslova uchvátil.
„Tehdy jsem pochopil, že chci dělat tohle,“ vzpomínal Pierre Richard.
Po maturitě odešel do Paříže. Studoval u Charlese Dullina a pracoval také s Jeanem Vilarem, výraznou osobností poválečného francouzského divadla. Jeho rodina měla pro herectví jen omezené pochopení. Richard proto na čas studoval i fyzioterapii, aby měl v ruce něco, co jeho blízcí považovali za rozumnější povolání.
Nakonec ale zvítězilo divadlo. Z příjmení rodu Defays si ponechal jen tolik, kolik potřeboval. Pod jménem Pierre Richard se chtěl prosadit vlastní silou, bez rodinné zátěže a bez vysvětlování, odkud pochází.
Nešika, který nebyl vůbec hloupý
Jeho začátky nebyly jednoduché. Hrál v divadle, objevil se v kabaretech a spolupracoval například s Victorem Lanouxem. Postupně si vybudoval typ postavy, která ho pak proslavila po celém světě: muž s dobrým srdcem, ale katastrofálním načasováním. Člověk, který se dokáže zaplést do nejhorší možné situace, přesto z něj divák nemá pocit, že by byl hloupý.
V roce 1970 natočil svůj první celovečerní film jako režisér i hlavní představitel, Le Distrait. Už tady se objevil jeho typický hrdina: nervózní, roztěkaný muž, který se snaží působit důstojně, ale svět kolem něj se mu neustále rozpadá pod rukama.
Skutečný průlom však přišel o dva roky později. V roce 1972 uvedl Yves Robert komedii Velký blondýn s černou botou. Pierre Richard v ní hrál houslistu Françoise Perrina, kterého si tajné služby omylem vyberou jako figurku ve své vlastní mocenské hře.
Byla to role, která se nedala splést s žádnou jinou. Richardův hrdina se ocitá ve světě špionáže, vražd a intrik, aniž by vůbec tušil, proč po něm někdo jde. V jedné botě černé, ve druhé světlé, působí jako snadná oběť. Ve skutečnosti všechny přežije právě proto, že pravidlům toho absurdního světa nerozumí.
Film měl obrovský úspěch ve Francii i v zahraničí a Richard se stal hvězdou. Následovalo pokračování Návrat velkého blondýna a řada dalších komedií, které z něj udělaly jeden z nejznámějších obličejů evropského filmu.
Pro české publikum se jeho filmy staly součástí televizních repríz podobně jako francouzské komedie s Louisem de Funèsem nebo Jeanem-Paulem Belmondem. Jeho postavy byly směšné, ale nikdy ne zlé. A právě proto fungovaly napříč generacemi.
Úspěch v kinech ale sám o sobě nespravil nic z minulosti. Pierre Richard se s otcem nikdy doopravdy nesblížil. Maurice Defays se prý dokázal objevit, když syn začal být slavný, ale vztah mezi nimi zůstal plný odstupu a hořkosti.
Když otec zemřel, Pierre Richard nad jeho hrobem podle vlastních vzpomínek pronesl větu, která mezi nimi shrnovala všechno podstatné:
„Promarnil jsi svůj život a minul jsi mě.“
V Richardových filmech proto často funguje zvláštní kontrast. Hraje muže, kteří působí jako bezstarostní popletové, ale za jejich komikou bývá samota, nejistota nebo touha být někým přijat. Není náhoda, že právě Hračka pro něj zůstala tak důležitá.
Setkání s Depardieuem
Další velkou kapitolu napsal po boku Gérarda Depardieua. Nemohli být odlišnější. Depardieu byl fyzicky mohutný, prudký a často hrál drsné muže z okraje společnosti. Pierre Richard naopak ztělesňoval nervózní, křehké a zdánlivě nepraktické hrdiny.
Právě proto jejich spojení fungovalo. V komedii Kopyto z roku 1981 hraje Richard Françoise Perrina, účetního, který má neuvěřitelnou smůlu a je vyslán do Mexika hledat ztracenou dědičku. Depardieu ztvárnil soukromého detektiva Campanu, který musí s tímto chodícím neštěstím přežít cestu přes džungli, hory i poušť.
Následovaly filmy Otec a otec z roku 1983 a Uprchlíci z roku 1986. Vznikla tak jedna z nejznámějších dvojic francouzské komedie osmdesátých let. Richard a Depardieu spolu hráli protiklady, které by se v normálním životě nejspíš nesnesly, ale na plátně se vzájemně dokonale doplňovaly.
Pierre Richard se nikdy nespokojil jen s obrazem filmového nešiky. Režíroval, psal, hrál v divadle a objevoval se i v pozdějších filmech, kde si uměl udělat legraci z vlastní pověsti. V roce 2006 převzal čestného Césara za celoživotní přínos francouzské kinematografii.
Je otcem dvou synů, Christophea a Oliviera. Jeho první manželkou byla herečka a tanečnice Danielle Minazzoliová, s níž se oženil v roce 1960. Později žil dlouhá léta s brazilskou modelkou Ceylou Lacerdaovou.
Vedle filmu našel další velkou vášeň na jihu Francie. Od roku 1986 vlastní v Gruissanu v oblasti Corbières vinařské panství Domaine de l’Evêque. Vyrábí zde víno a s nadsázkou říkával, že vinařství je povolání, ve kterém se člověk musí naučit pokoře: přírodu neokecá ani slavný komik.
V srpnu 2026 oslavil Pierre Richard dvaadevadesáté narozeniny. Jeho vinařství v létě téhož roku zrušilo několik plánovaných veřejných setkání ze zdravotních důvodů, takže jeho současné aktivity je dobré vnímat s opatrností. Zůstává však pořád výjimečnou postavou francouzské kultury.
Zdroje:
https://www.lemonde.fr/culture/article/2019/12/15/pierre-richard-j-etais-sans-doute-anar-sans-le-savoir_6022917_3246.html
https://www.ina.fr/ina-eclaire-actu/1981-pierre-richard-je-suis-la-chevre-et-je-me-prends-des-claques
https://www.ina.fr/ina-eclaire-actu/video/i11255663/francis-veber-et-pierre-richard-a-propos-du-film-la-chevre
https://www.academie-cinema.org/personnes/pierre-richard-177773/
https://www.academie-cinema.org/evenements/ceremonie-des-cesar-2006/
https://www.lemonde.fr/culture/article/2025/09/12/le-retour-de-pierre-richard-dernier-geant-du-cinema-populaire_6640495_3246.html
