Článek
Karl Hermann Frank odešel z Prahy 9. května 1945 nad ránem. Válka byla prohraná a on mířil do amerického zajetí. Doufal, že se dostane z dosahu československé spravedlnosti. Ještě ten den ho však v Rokycanech zatkli američtí vojáci. A svoji rodinu už nikdy neviděl.
Když se později zjistilo, že je ve Wiesbadenu mezi americkými zajatci, neodjížděl pěšky ani v obyčejném autě. Z Prahy vyjel v zeleném neprůstřelném Mercedesu 540 K s přívěsem a v doprovodu dalších vozů. Kolem desáté dopoledne ho poznali v Berouně a zpráva šla dál po četnických stanicích směrem na západ. V Holoubkově ho někdo zahlédl, když na chvíli vystoupil z vozu.
Kolona projela přes rokycanské náměstí. Četnický strážmistr Karel Štefl Franka poznal a americký důstojník Werner R. Haller se za vozy rozjel. Na plzeňské silnici u jatek kolonu zastavil americký Dodge. O chvíli později dorazil i tank. Franka zatkli kolem půl druhé odpoledne a jeho auto se vrátilo před rokycanskou radnici, kde se začali shromažďovat lidé.
Pak si pro něj přijel právník Bohuslav Ečer. Američanům nemusel dlouho vysvětlovat, koho žádá vydat. Podle pozdějšího podání stačila věta: „Frank, to jsou Lidice.“
Do Prahy ho přivezli 7. srpna 1945. Letadlo přistálo na Ruzyni kolem půl dvanácté dopoledne. V Praze ho převzaly československé orgány a odvezly ho na Pankrác. V téže věznici pak čekal na svůj proces i na konec.
Knihkupec z Karlových Varů
Narodil se 24. ledna 1898 v Karlových Varech. Pocházel z rodiny učitele. Jako dítě přišel po zásahu kamenem o pravé oko a později nosil skleněnou náhradu. Po škole krátce studoval práva v Praze, ale nedokončil je. Pracoval jako úředník a potom se vyučil knihkupcem v Lipsku. Prvně si v Lokti otevřel vlastní knihkupectví a později měl prodejnu přímo v Karlových Varech.
Politika ho táhla už po první světové válce. Vstoupil do německé nacionalistické DNSAP a po jejím zákazu přešel k Sudetoněmecké straně Konrada Henleina. V roce 1934 své knihkupectví předal straně a šel se politice věnovat naplno. O rok později se stal poslancem Národního shromáždění za Karlovarsko. V září 1938, po neúspěšném sudetoněmeckém povstání, utekl krátce do Německa. Po Mnichovu se vrátil už jako muž, který měl v zádech Hitlerovu moc.
Po okupaci českých zemí v březnu 1939 se Frank stal jedním z nejdůležitějších mužů v Protektorátu Čechy a Morava. Byl státním tajemníkem u říšského protektora a zároveň mužem SS a policie. Formálně nad ním stáli jiní. Konstantin von Neurath, potom Reinhard Heydrich, po něm Kurt Daluege. Frank ale zůstal v Praze, znal prostředí a držel v rukou bezpečnostní aparát. V srpnu 1943 se stal německým státním ministrem pro Čechy a Moravu.
Jeho jménem bylo zavedeno stanné právo, popravy, zatýkání, transporty do koncentračních táborů i zásahy proti odboji. Nebyl to žádný vzdálený úředník v Berlíně. Byl mužem, který v protektorátu rozhodoval přímo na místě.
Po atentátu na Heydricha rozpoutal vlnu odvety. Lidé mizeli do věznic, na popraviště i do táborů smrti. U soudu se později Frank setkal i se studenty, kteří po 17. listopadu 1939 skončili v koncentračních táborech.
Lidice
Nejsilnější bod obžaloby byly Lidice. V noci z 9. na 10. června 1942 nacisté obec obklíčili. Obyvatele vyhnali z domů. Muže odvedli k Horákovu statku a v ranních hodinách je začali střílet po skupinách. Téhož dne bylo zastřeleno 173 lidických mužů.
Ženy a děti převezli do Kladna. Po několika dnech je od sebe odtrhli. Ženy skončily v Ravensbrücku. Část dětí byla vybrána k poněmčení, většina ostatních byla zavražděna ve vyhlazovacím táboře Chełmno. U vyvraždění Lidic nacisté neskončili. Domy zapálili a bourali. Hřbitov rozkopali. Obec měla zmizet i z mapy.
Celkový počet obětí dosáhl 340 lidí. U soudu pak zazněly výpovědi lidických žen. Jedna z nich mluvila o tom, že přišla o muže, otce a čtyři bratry. O dva týdny později nacisté zničili Ležáky. Vše dle Frankova rozkazu.
Hlavní jednání Mimořádného lidového soudu v Praze začalo 22. března 1946. Frank seděl na lavici obžalovaných a poslouchal lidi, kteří přežili jeho správu protektorátu.
Soud nebyl jen za jeden zločin. Mluvilo se o Lidicích, Ležákách, popravách, Terezíně, stanném právu a teroru proti českému obyvatelstvu. Frank se bránil. Vinu se snažil zmenšit, přehazovat odpovědnost na jiné a opakoval, že plnil rozkazy.
Rozsudek padl 22. května 1946. Soud ho odsoudil k smrti oběšením. Milost nedostal. Frank měl ještě jedno přání. Chtěl, aby ho na popraviště vedli bez pout. Soudce mu to povolil.
Poprava byla veřejná. Na dvoře pankrácké věznice se 22. května 1946 sešly tisíce lidí. Vstup byl na lístky, protože dvůr nemohl pojmout všechny, kteří chtěli přijít. Soudce ještě upozornil obecenstvo, aby si lidé uvědomili, že popravu sleduje i cizina, a aby se český národ nepoškodil tím, co se stane po Frankově smrti.
Frank šel na popraviště nespoutaný. Kolem něj stáli úředníci, stráž, novináři a lidé, kteří chtěli vidět konec muže spojeného s protektorátním terorem posledních let. Oběsili ho na dvoře pankrácké věznice. Bylo odpoledne 22. května 1946. Tělo pak pohřbili v hrobě beze jména na Ďáblickém hřbitově.
V jeho osobních věcech se podle pozdějších popisů našla i vylisovaná květina z pankráckého dvora, svázaná jeho vlastními vlasy. Chtěl, aby ji dostala jeho žena.
Zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/doufal-v-klidne-misto-pro-rodinu-dostal-opratku-cesta-k-h-franka-z-americkeho-8443128
https://radiozurnal.rozhlas.cz/frank-jsou-lidice-archiv-ceskeho-rozhlasu-digitalizoval-proces-s-k-h-frankem-8951043
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_historie/pred-70-lety-zacal-soudni-proces-s-k-h-frankem-sledoval-ho-i-rozhlas_201603220145_akottova
https://www.nacr.cz/labyrint/1945-rok-zlomu/srpen/07-08-1945
https://www.politickeprocesy.cz/cs/proces/proces-s-k-h-frankem-3dAAsM
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/karl-hermann-frank-verejna-poprava-protektorat-nenavist_1903151425_anj
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-80-let-od-popravy-k-h-franka-posledni-prani-pred-smrti-mu-soudce-splnil-306614
