Článek
Jsem matka v Praze a ačkoli mám auto, s dvouletým synem se nejčastěji přepravuji městskou hromadnou dopravou. Ano, jsem jedna z nich. Matka s kočárkem, co na vás najede kočárkem, když stojíte v prostoru vyhrazeném pro stání právě s kočárky.
Dřív jsem se snažila mile upozorňovat a prosit, zda by mi cestující uvolnili místo, po dvou letech už mě nějaká zdvořilost lehce přešla a nebojím se použít násilí.
Protože prostě proč? Proč když je v celé tramvají nebo autobuse volno, musí stát pět lidí zrovna v prostoru pro kočárky? Proč si musí cestující zásadně sedat na místa, které jsou jediné vyhrazené právě pro matky? Možná vás to nenapadlo, ale když si zaparkujete dítě s kočárkem v jedné části dopravního prostředku, nechcete sedět v jiné části. Nedej bože, když by se dítě rozbrečelo. To by bylo zase šílených pohledů, jak je matka nezodpovědná a jak si dovolila po celodenních obchůzkách sednout, aniž by na dítě viděla.
A kapitola sama o sobě jsou výtahy do metra.
Jako bezdětná jsem ani nevěděla, kde nějaké výtahy jsou a nenapadlo mě to vůbec řešit. V drtivé většině stanic jsou eskalátory, takže není důvod vyhledávat nějakou alternativu, a to mám z jezdících schodů lehkou fóbii a nejednou se mi stalo, že jsem sama nenastoupila. Navíc jezdit veřejnými výtahy není rozhodně žádná slast a u některých stanic, zejména pak v centru, je to pachový zážitek, který bych si s radostí odpustila.
Ovšem s kočárkem je to samozřejmě jiný příběh. Výtahy jsou přímo dělané pro lidi se sníženou pohyblivostí a pro kočárky. Tak proč v nich jezdí tolik cestujících? Ještě dokážu pochopit cizince, nebo když je výtah opravdu hodně stranou a lidé to z něj mají třeba blíže domů. Ale tak snad vidí, že když na výtah čeká matka s kočárkem, pustí jí přednostně, ne?
Ne. Nepustí.
Nejednou se mi stalo, že se do výtahu přede mnou nahrnulo více cestujících a pak se na mě významně dívali, jestli se je pokusím prorazit. Asi bych tam měla nakráčet, ale na to nemám ani já žaludek. A matky mají přeci nekonečně času, tak si počkáme na další, vždyť je přeci logické, že lidé pospíchají z práce nebo na nákup a mají mnohem větší právo být venku dříve než matka. Nedej bože, když dítě ječí a oni by museli poslouchat ty dvě minuty řev cizího dítěte. Matka si to užije s radostí sama. Jednou na mě dokonce nějaká paní (nezdálo se, že by měla zdravotní obtíže) zírala a mačkala na tlačítko dveří, aby se co nejrychleji zavřeli a já jsem snad k ní, do jinak prázdného výtahu, nenastoupila.
Nechápu to. Dřív jsem se tomu dokázala zasmát, když v prázdné tramvaji stál jediný cestující právě v prostoru pro kočárky. Neposunul se ani o centimetr a ještě si vyndal svačinu a drobil mi na dítě. Co jsem měla dělat? Tak snad viděl, že to není ideální, ne? I tak se neposunul, neřekl slovo omluvy, a ještě mě sledoval, jako by to snad byla nějaká hra.
Prosím vás, většina matek opravdu nejezdí městskou hromadnou dopravou pro zábavu. Buďte trochu ohleduplní.
