Článek
Mlsna ven
Ryba smrdí od hlavy.
Rybou je myšlen ÚOHS a hlavou jeho šéf Mlsna.
Před Vánoci Mlsna zveřejnil svůj názor, že stejné ceny výrobku jsou pro něj důkazem, že hospodářská soutěž funguje. Kdyby tedy máslo stálo všude 100 Kč (nebo 1000 Kč), fungoval by podle pana Mlsny trh skvěle. A vůbec by se tedy podle Mlsny nejednalo o kartel. Má-li český antimonopolní úřad šéfa s takovým názorem, absolutně nemůže fungovat a jen zbytečně požírá státní finance - proto musí Mlsna ven. Případně celý ÚOHS, který je v současném stavu jen čistým příjemcem státních financí.
Aby při fungujícím trhu měli všichni stejné ceny, tak to by všichni museli dřít rypákem o dno. A ani potom ne, protože nemají všichni stejné náklady a někteří by tak museli rýt rypákem o dno více, než jiní.
Mlsna zřejmě slyšel od svých rodičů, že za socialismu byly ceny všeho všude stejné. A Mlsnovi se to vrylo do paměti. Jen mu rodiče zapomněli říci, že za socialismu žádný trh nebyl a že ceny se určovaly centrálně v úřadu podobném tomu jeho.
Takže Mlsna musí ven, aby ÚOHS mohl zase začít fungovat. O tom není sporu.
Máme tady kartel, nebo cenové následování?
Kardinální otázkou dneška je, co to tady vlastně máme - zda se jedná o zakázaný tichý kartel mezi dodavateli, který vede ke shodným nebo téměř shodným cenám, nebo zda se jedná o cenové následování, které je údajně povolené - nikdo však dosud neosvětlil, proč je povolené. Je jen zmiňován nějaký rozsudek nejvyššího soudu, který však nikdy nikdo na stůl nepoložil.
Podívejme se proto nejdříve na to, co říká Zákon o ochraně hospodářské soutěže v §3, odst.1.
"Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen „dohody"), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné.“
ÚOHS prý stále hledá nějaké známky toho, že se soutěžitelé domlouvají (nejraději by to měl černé na bílém a podepsané všemi účastníky kartelu), což zároveň znamená, že vůbec netuší, co se v zákoně píše. A to je na pováženou. Zákon totiž mj. říká, že jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, jehož výsledkem je narušení hospodářské soutěže, je zakázané. A že tedy není třeba dokazovat nějakou dohodu, ale že jako důkaz postačuje výsledek. Tak prosté to je, a přesto tomu dům plný právníků nerozumí. Nebo jen nechce rozumět?
Když se rozhlédneme kolem nás, tak ten výsledek vidíme všude. Ceny jsou v podstatě stejné, hospodářská soutěž vymizela a zisk soutěžitelů na trhu, jednajících ve vzájemné shodě, utěšeně roste. Tak proč s tím dům plný právníků nic neudělá? Je to jen působením pana Mlsny? Nebo má snad ÚOHS pochyby o tom, zda se jedná o zakázaný tichý kartel, či jen o dovolené cenové následování?
Přitom je to velmi prosté - cenové následování není ničím jiným než jednáním ve shodě (když druhý jedná shodně jako první, třetí jako druhý atd.). A jednáním ve shodě i je jakákoli dohoda, kdy všichni jednají stejně a nikdo z nich není první. Možná vás to překvapí, ale ani jedno z obou zmíněných jednání není apriori zakázané. Není zakázané, aby jedna benzínka opisovala ceny od té druhé. Není ani zakázané, aby se majitelé obou benzínek dohodli, že budou mít stejné ceny. S jedinou výjimkou - nesmí být narušena hospodářská soutěž. Jsou-li ve městě další čerpací stanice, hospodářská soutěž ohrožena není. Není-li ve městě další benzínka a další je vzdálena 50 km, o narušení hospodářské soutěže se bezesporu jedná. Jde tedy jen o to kolik soutěžitelů musí jednat ve vzájemné shodě a jak jsou vzdáleni další, aby se o narušení hospodářské soutěže jednalo. U nás se vžilo číslo 40%, a tak u něj zůstaňme. V žádném místě by nemělo mít více jak 40% stejné nebo velmi podobné ceny, aby se nejednalo o narušení hospodářské soutěže.
Takže milý ÚHOSI. Stačí, abys zkontroloval, zda místně koncentrovaní soutěžitelé nemají z více jak 40% shodné nebo velmi podobné ceny. Mají-li, můžeš (resp. musíš) začít těm s podobnými nejnižšími (ale nikoliv nízkými) cenami rozdávat citelné pokuty, aby se trh znovu rozhýbal.
Pro zvlášť nechápavé uvádím několik příkladů jednání ve shodě. A také několik příkladů následování, které je jen zvláštním druhem jednání ve shodě.
Příklady jednání ve vzájemné shodě.
Viděli jste někdy tenisový zápas? Viděli jste, jak diváci otáčejí ve vzájemné shodě hlavou sem a tam za míčkem? Myslíte, že se na tom museli předem domluvit? Tedy že existuje nějaká jejich dohoda, po níž ÚOHS stále pátrá?
Něco podobného se stane i tehdy, pokud nízko nad hlavou přeletí letadlo nebo vrtulník - také k nim lidé vzhlédnou ve vzájemné shodě, aniž by se na tom museli předem domluvit.
Obě tato jednání zakázaná nejsou z jednoduchého důvodu - nikoho nepoškozují.
Podobně jednají i prodejci a dodavatelé - jakmile se dozvědí nějaký důvod, proč by mohli zdražit. Kdysi v tom vynikal Lukáš Kovanda - vždy vystoupil v televizi s nějakým zdůvodněním, proč by mohl zdražit benzín nebo nafta nebo obojí a o kolik. A hned druhého dne byly pohonné hmoty dražší. Ale Kovanda nebyl sám - vystupovali různí zástupci různých komor, nezávislí analytici atp. Dá se říci, že televize a ostatní masová média se ujala organizování kartelů. Zda to bylo záměrně nebo ne, Bůh suď. Každopádně pokud se chceme zbavit do budoucna nadměrné inflace, měla by být média za takové „poplašné“ zprávy velmi citelně pokutována.
Přejděme nyní k příkladům pro následování.
Všichni asi známe tzv. „mexickou vlnu“. Provádí se tehdy, líbí-li se nám (zejména) fotbalový zápas. Spočívá v tom, že divák následuje chování diváka po své (např.) pravé ruce. Dělá to, co on. Krátce po něm si stoupne a krátce po něm si sedne. A kolem stadiónu obíhá vlna. Iniciována bývá skupinou domluvených fanoušků. Toto chování není nebezpečné a následování nemusí být tudíž zakázáno. Ale asi každý chápe, že se jedná o jednání ve vzájemné shodě. Bez vzájemné shody by mexická vlna vzniknout nemohla.
Jiným příkladem následování může být pochodování. Někdo v průvodu začne pochodovat a ostatní se k němu přidávají, protože se jim líbí, jak to duní. Stane-li se toto na mostě, může se stát (a už se stalo), že se most rozhoupe a spadne. Proto musí vojáci před vstupem na most „zrušit krok“ a přejít do normální, nijak nekoordinované chůze. Z dobrých důvodů je tedy pochodování na mostě zakázáno, a to nejen vojákům. Výsledkem následování by totiž mohla být nehoda či katastrofa.
Možná jste někdo zažil, jak se skupina výrostků snaží rozhoupat tramvaj a vykolejit ji. Následují-li je další, podaří se to. Možná jste letěli letadlem a na jednom boku letadla bylo k vidění něco zajímavého. A cestující z druhého boku letadla vstávali a šli se také podívat. A letušky tyto cestující okřikovaly, aby zůstali sedět, neboť by to mohlo narušit stabilitu letadla a způsobit jeho pád. Něco podobného se může stát i na lodi - někdo přejde za nějakým účelem na jeden bok lodi, ostatní ho následují, loď se převrhne a zemřou lidé.
Závěrem
Z uvedených příkladů je zřejmé, že následování není nic jiného, než specifickým druhem jednání ve vzájemné shodě, a že některá jednání ve vzájemné shodě jsou neškodná, zatímco jiná mají fatální důsledky.
Jednání ve vzájemné shodě, které způsobuje extrémní nárůst a prodlužování inflace patří k těm druhým a je zákonem zakázáno. Jediným problémem je, že úřad, který má dodržování tohoto zákona kontrolovat a porušení postihovat vůbec nerozumí tomu, co se děje. A není se co divit, když šéf tohoto úřadu považuje důkazy o existujících kartelech za důkaz existence hospodářské soutěže. To nevymyslíš - je to vůbec možné?
Proto musí Mlsna ven a ÚOHS začít makat.
Následuje:
Příčiny a léčba vysoké české inflace (2/4) - Michl, ČNB a ČOI - opravdu bojují s inflací?
