Článek
Fenomén Star Wars nás provází už od roku 1977 a marně byste mimo izolované amazonské kmeny hledali někoho, kdo by nepoznal Darth Vadera. Ovšem společnost Disney hodně dobré vůle kolem této značky provařila nepovedenými epizodami sedm až devět, a při oznámení stejnojmenného seriálu se většina fanoušků ptala: „Kdo je to sakra Andor?“
Nyní, o tři roky později, můžeme celkem v klidu říct, že nejen titulní postava Andora, ale i celý jeho ansábl jsou nejlidštější a nejlépe napsané postavy, jaké v tomhle univerzu vznikly (přinejmenším pokud prozatím zůstaneme u televizních obrazovek). Po Síle, světelných mečích či obřích vesmírných bitvách není ani vidu, ani slechu. Místo toho se nám dostalo většinou komorního špionážního dramatu o tom, jaká je osobní cena za odpor vůči vládnoucí moci - a jaká je cena podlehnutí.
Zbytečná a nesmyslná úmrtí hrdinů, zrada, znásilnění, traumata, obludná paranoia, všudypřítomný strach a Impérium, které je mrazivě realistické, kompetentní a zlé mnohem osobnějším způsobem, než když vyhazovalo do vzduchu téměř anonymní planety. Andor namísto šaškujících přihlouplých postaviček ze svých záporáků dělá kolečka v monstrózní mašinerii, které budete přát každý povstalecký zásah.
To je spolu s brilantními dialogy a monology hlavní devíza nového seriálu. Spoustě lidí ale přesně totéž vadí. Tempo konverzačního dramatu je povětšinou mnohem pozvolnější, než na co jsou diváci filmových blockbusterů zvyklí. Naděje a povznášející okamžiky jsou vzácné a šetří se jimi. Pro řadu fanoušků tohle prostě nejsou Star Wars.
A tím se dostáváme ke klíčové otázce, co to Star Wars vlastně jsou. Začínaly jako pohádkový příběh o souboji dobra a zla, explicitně černobílých, kde dobro nakonec zvítězí a všichni rozjuchaně oslavují. Převládal lehký, svižný, dobrodružný tón rodinného filmu a hlavní motivy představovaly naděje a víra – třeba v to, že i v prohnilém lordu Vaderovi pořád dřímá dobro.
Andora si s malými dětmi nepouštějte. Vážně ne. Pokud se neunudí k smrti, nebudou skoro ničemu rozumět, a z toho zbytku si odnesou trauma. I ti „dobří“ operují podle principu účel světí prostředky. I ti zlí jsou jen lidé se svými motivacemi a prožívají a trpí jako klaďasové.
Andor je obraz našeho světa, naší doby a kultury. Není to eskapismus předaleké galaxie. Nabízí se vlastně otázka: Proč tenhle seriál vlastně vznikl pod hlavičkou Star Wars? Co má špinavé špionážní a politické drama společného s naivním Lukem Skywalkerem šermujícím světelným mečem nebo mandalorianem s roztomilým emzátkem v náruči?
Na obhajobu Andora mám dva pádné argumenty. Ten první je, že Star Wars nikdy nebyly tak docela nevinným rodinným filmem. George Lucas už v době původní trilogie mluvil o tom, že se jedná o politické filmy, že se v Hollywoodu považoval sám tak trochu za rebela, jelikož tvořil v době vietnamské války, a úspěšně prodal Američanům film o bojovnících za svobodu utlačovaných militarizovaným kolosem ne nepodobným právě Americe.
V prequelové trilogii, čili epizodách jedna až tři, je tahle politická linka ještě mnohem explicitnější: zdánlivě benevolentní vůdce Republiky tajně rozpoutá válku, aby pro sebe urval větší kus moci a následně se prohlásil imperátorem. Pokud o Hvězdných válkách přemýšlíte takto a dohlédnete za taškařice šaškujícího Jar Jara Binkse, najednou odtud není k Andorovi tak daleko, že?
Můj druhý argument je mnohem nerdovštější, ale nemohu si ho odpustit. Star Wars už dávno, dávno nejsou jen původní trilogie. S touto ságou vyrostlo několik generací, ale každá vyrůstala s jinými Star Wars. Mými největšími hrdiny nikdy nebyli Luke Skywalker nebo princezna Leia, ale třeba neortodoxní jedijský skeptik Qui‑Gon Jin z mnohými nenáviděné epizody I, kapitán Rex, řadový voják bojující v animovaných Klonových válkách, nebo Kreia, tajuplná filosofka ze hry Knights of the Old Republic II odehrávající se tisíce let před původními filmy, a podle mého jedna z mála postav napsaných snad ještě lépe než v Andorovi.
Tím chci říci, že Star Wars se za ty dekády proklatě rozvětvily. A něco jako „fanoušek Star Wars“ už je jen vysněný teoretický koncept společnosti Disney. Fanouškovi Star Wars může být šedesát nebo šest. Může milovat politické intriky nebo vesmírné bitvy. Může chtít návrat starých postav, nebo úplně nové příběhy. Pokud je v tomto světě místo pro Skeleton Crew cílené na děti školou povinné, rodinného Mandaloriana, strategické Empire at War, akční Battlefront, obrazové průvodce galaxií i do nitra senátu, temné síly a korporací se nořící román Darth Plagueius, tak proč by do této rodiny nemohl patřit i Andor?
Pokud jste ho ještě neviděli - co tu děláte? Takhle chytře napsané Star Wars jste ještě nezažili. Běžte to napravit.
