Článek
V době wiki a umělé inteligence se nejen u líných studentů stále častěji vyskytuje otázka: „Proč se to mám učit, když si to za tři vteřiny najdu?“
Takový člověk má pravdu, pokud se jedná o prostou informaci, která je sama o sobě cílem. Pamatovat si něčí telefonní číslo nebo i přesné datum invaze vojsk Varšavské smlouvy je opravdu zbytečné (ačkoliv ve druhém případě to někomu může připadat jako heretická myšlenka).
Jenže u většiny informací nám nejde o informaci samu. Jsou to pro nás jen prostředky. Prostředky k tomu nejdůležitějšímu, co jako lidé alespoň ve většině případů děláme: k myšlení.
Když se učím německy, teoreticky si samozřejmě můžu najít každé slovo a každé gramatické pravidlo zvlášť. Než ale v restauraci tímto způsobem dám dohromady „Können wir bezahlen, bitte?“ a zaplatím účet, servírka u mě vystojí ďůlek. Podobnou větu mi samozřejmě může vyplivnout i překladač nebo AI a vyřeší to moji bezprostřední situaci v hospodě. Nevyřeší se ale základní problém - stále neumím německy.
Něco vědět není cíl, je to především prostředek. Když pak třeba z Donalda Trumpa vypadla při proslovu o vzniku americké kontinentální armády v roce 1775 věta o tom, že jejich vojáci obsadili letiště, ukazuje to katastrofální absenci naučených informací - základního povědomí o tom, jak vypadal svět v osmnáctém století, a že letadla fakt ještě nějakou dobu neexistovala.
Co byste takovému člověku v tu chvíli vlastně poradili, aby si našel? Tam chybí celá pyramida informací, které na sobě navzájem budují. A tomu se říká vzdělání. Je to jako by za vámi přišel člověk, který neumí německy říct ani „hallo“ a chtěl, abyste mu poradili s jeho vědeckou přednáškou na Goethe-Institutu.
Abych uvedl další příklad, nedávno jsem se díky knize Taikó nadchl pro japonskou feudální historii. Přestože jsem před sebou měl všechny informace v podobě románů, článků a odborných publikací, samozřejmě jsem jim zpočátku nerozuměl ani zbla. Schválně, co vám řekne, když se dočtete, že v bitvě u Okehazamy se Oda Nobunaga utkal s Imagawy? Pokud nemáte potřebné informace v hlavě, Imagawa může být zrovna tak nepřátelský klan jako druh roztomilé opičky, Oda Nobunaga feudální kníže (tedy daimjó, mimochodem) nebo druh čistícího prostředku.
Nemáte-li na čem budovat, jsou vám další informace nesrozumitelné. Informace je jen tak cenná, jako schopnost člověka s ní pracovat. Taková encyklopedie je jistě důležitá a užitečná věc. Ovšem je nezbytné si upřímně říct, jestli totéž platí i o jejím čtenáři. Pokud totiž na druhé straně není přijímač schopný obsah encyklopedie zpracovat, daleko se nedostane.
