Článek
Už dnes, ba dokonce i před masivním nástupem umělé inteligence, existovalo tolik médií, že ani při nejlepší vůli je nebylo možné zkonzumovat všechny. Knihy, hry i filmy se na nás valí pod tlakem marketingu a držet krok byť jen v podžánru podžánru může být celkem výzva. V zásadě se tedy nejedná o nový problém. Média, která nás zaujmou, je třeba si pečlivě vybírat.
A čím více jich bude, tím pečlivěji musíme vybírat. Samozřejmě vždy budou diváci a čtenáři bez vkusu či nároků, kteří se spokojí s průměrnou AI rychlokvaškou. Ani to ale není nic nového, důkazem budiž existence reality show a telenovel. Porovnejte množství médií, které jste zkonzumovali za poslední rok či dva s množstvím těch, které ve vás skutečně zůstaly, rezonovaly a něco vám přinesly.
Máme‑li hledat diamanty v hnoji, pak čím více přibude hnoje, tím jasněji budou zářit diamanty, a tím budou také žádanější. Pokud v nabídce najdeme místo deseti „Ordinací v růžové zahradě“ podobných pořadů deset tisíc, ublíží to snad sledovanosti Duny nebo Oppenheimera? Vsadil bych se, že jí to naopak zvýší.
Obavu o práci by měli mít jen lidé, kteří už dnes fungují bezduše jako roboti. Umělá inteligence nedokáže vytvořit nic nového, dokáže jen papouškovat již existující. AI je tedy svým způsobem výzva, která nás může přimět posunout se dál a stát se lepšími. Místo omílání a točení se na místě bychom měli zase smysluplně tvořit.
Že svět není jen o umění a internetu, ale umělá inteligence podpořená robotikou nás brzy vyžene odevšad? Představte si svět, kde 99 % kuchařů a číšníků nahradili roboti. Jak prestižní, jak luxusní, jak draze placený zážitek by pak asi představovalo zajít si na večeři a nechat se obsluhovat lidmi? Opět to ovšem nesmí být servírka, ze které táhne kouř na deset metrů, přinese vám cizí objednávku a za hlasitého nadávání na vás pak ještě vylije pití.
Totéž platí o kuchaři, který jídlo uvařil, řidiči, který vás přivezl, a tak dál, a tak dál. Současná technologie velkých jazykových modelů, kterým říkáme AI, totiž na základě všech našich textů vybírá nejpravděpodobnější kombinace slov v daném kontextu, a jejich skládáním tvoří své odpovědi. Z podstaty věci tedy nemůže být jiná než přinejlepším průměrná.
Trik je v tom, abychom průměrní nebyli i my.
