Proč je Betlémská hvězda zobrazována jako kometa?

Nad Jesličkami většinou vidíme Betlémskou hvězdu, která je vyobrazena jako kometa. Mezi hvězdou a kometou je samozřejmě velký rozdíl, ale v době narození Krista tomu tak nebylo. Naší předkové označovali vše s výjimkou Slunce a Měsíce jako hvězdy (někteří politici v tom mají zmatek i dnes).

Betlémská hvězda mohla být kometou, ale třeba také výbuchem supernovy nebo jiným nebeským úkazem.

Některé astronomické úkazy dokážeme dohledat do minulosti. Umíme určit postavení planet v konkrétní den i tisíce let zpětně, můžeme také spočítat zatmění Slunce a Měsíce, dohledat pozůstatky po výbuchu supernovy. V případě komet je to horší. Pokud se jedná o periodickou kometu, která se k Zemi pravidelně vrací, můžeme spočítat i její přiblížení, ale u dlouhoperiodických komet, které okolo naší planety jen prolétly, je to horší. Máme však historické záznamy…

Prvním problémem je datum narození Ježíše Krista. Nebylo to samozřejmě v roce 0 a ani v roce 1 a už vůbec to nebylo 24. prosince. Náš gregoriánský kalendář je postaven na výpočtech, které učinil římský kněz Dionysius Exiguus (470–544). Jeho výpočty ale nebyly přesné. Kristus se nejspíše narodil před naším letopočtem – někdy mezi roky 3 a 7 před naším letopočtem.

Pokud byla Betlémská hvězda skutečným nebeským úkazem, pak zřejmě nešlo o kometu. V historických záznamech vědci nic o jasné kometě nenašli. Podobně je tomu v případě supernovy.

Podle dnešních závěrů mohla být kometa konjunkcí dvou nebo více planet – jde o blízké setkání planet na pozemské obloze. V kosmickém prostoru se planety nachází v jedné přímce. Ve skutečnosti nejde o úplně novou hypotézu. Přišel s ní už Johannes Kepler během svého pobytu v Praze.

Konjunkce je nejen nápadná na obloze, ale může mít i silný symbolický význam. V minulosti se nerozlišovalo mezi astronomií a astrologií. Postavení planet dávali naši předkové zvláštní význam.

V roce 7 před naším letopočtem nastaly dokonce tři konjunkce Jupiteru a Saturnu:

Saturn je považován za hvězdu židovského národa. Jupiter je považován za královskou hvězdu. Ke konjunkcím došlo v souhvězdí Ryb, které symbolizovaly poslední věk, konec významné etapy či příchod mesiáše.

Podobných konjunkcí ale bylo více. Mezi velmi výrazné patřily konjunkce Venuše a Jupiteru. Venuše je symbolem plodnosti a nejjasnější planetou na pozemské obloze. Během konjunkce 17. června roku 2 před naším letopočtem obě tělesa na obloze téměř splývala v jednu jasnou „hvězdu“. Poblíž byla navíc nejjasnější hvězda souhvězdí Lva – Regulus, která byla považována za královskou hvězdu.

Na počátku 14. století dostal slavný italský malíř Giotto di Bondone za úkol vyzdobit kapli Scrovegni (Cappella degli Scrovegni) v Padově. Kapli nechal postavit Arrigo degli Scrovegni, aby odčinil hříchy svého otce – známého lichváře.

Kaple byla vysvěcena v září 1305 a její interiér zdobí cyklus fresek. Jednou z nich je freska Klanění tří králů, která zachycuje narození Krista. O čtyři roky dříve byl na obloze vidět jeden z nejkrásnějších návratů slavné Halleyovy komety a Bondone byl tímto úkazem zřejmě natolik okouzlen, že ho zakreslil do své fresky.

Halleyova kometa se nyní mimochodem blíží k odsluní – nejvzdálenějšímu bodu na své dráze okolo Slunce. Při zatím posledním návratu v polovině 80. let k ní vyrazilo několik kosmických sond. Jednou z nich byla také evropská sonda Giotto pojmenována po autorovi zmíněné fresky.