Článek
Není to žádná ojedinělost, když mi utrápená maminka ve dveřích naší třídy vypráví, že její dítě nechce vůbec jíst a že už si s tím neví rady. Většinou mě prosí, ať je ve školce nenutíme, ale to se už dávno nedělá, takže toho se u nás nemusí nikdo bát. Respektive někdo to možná ještě dělá, ale nesetkala jsem se s tím. Děti musí jídlo alespoň ochutnat, protože jak mohu vědět, že mi to nechutná, když to neochutnám?
Nicméně dnes rodiče raději, než aby se otravovali se scénami svých dětí, jim dají přesně to, co po nich jejich ratolesti chtějí. Tady nastává problém, protože si vás vaše dítě omotá kolem prstu. Už moc dobře ví, že udělat virvál je jeho cesta k tomu, aby si mohlo k obědu místo těstovin s omáčkou dát třeba pytel brambůrek nebo čokoládové sušenky.
Po nás ve školkách potom chtějí, abychom jejich stravovací návyky „uzdravili“. Takových dětí ve třídě nebývá moc, jsou takové třeba tři nebo čtyři děti z celé třídy. Jenže ty pak kazí stravovací návyky i ostatním. Protože děti v předškolním věku se opičí úplně po všem, takže se opičí i po tom, že začnou vyžadovat také suchá jídla (rozuměj suchý rohlík bez pomazánky, suché těstoviny, brambory a tak dále).
Uplácení sladkostmi
Co taky nevídám úplně zřídka, ale spíše skoro u všech těchto „nejedlíků“ je to, že jakmile pro ně rodiče přijdou, už jim hned v šatně podsouvají nějakou sladkost (protože chudáček určitě zase nic nejedl, tak ať do sebe dostane aspoň něco, že jo). Často také při loučení těchto dětí s rodiči slýchám: "a přines mi zase tu dobrou sušenku jo? “
Byla jsem i svědkem obrovské scény v prostorách mateřské školy, kdy holčička (nejedlík) vyloženě řvala na svoji maminku, protože jí zapomněla přinést sušenku, na kterou byla zvyklá, a zřejmě kvůli tomu nejedla svačinu ani oběd, protože věděla, že si dopřeje něco lepšího a sladšího ,až maminka přijde. Maminka byla zoufalá, styděla se, snažila se ji utišit, ale marně. Tato scéna nebyla jedinou, jakou jsem zažila.
Rodiče dětem moc ustupují
Rodiče, ruku na srdce, opravdu si myslíte, že je lepší dětem dát nějakou pochutinku, abyste do nich aspoň něco dostali? Ustupování je cesta do pekel. Nám se ve třídě často podaří nakonec tyto děti rozjíst. Pak záleží na tom, jak to mají doma. Stává se nám i to, že ve školce začnou jíst, ale maminky si dál stěžují, že doma nic nejí.
Je to jednoduché, protože jim doma neustále ustupují. A proč by si dítě nevybrečelo něco lepšího než maminky guláš (který je určitě taky skvělý, ale děti to vidí trochu jinak)?
Nebojte, děti nejsou z cukru
Tito rodiče by neměli ustupovat, pokud dítě nechce jíst, co navařím, tak ať si je o hladu. Nebojte se, děti zase nejsou úplně z cukru, i když možná děti nejedlíci z cukru jsou, protože to bývá to jediné, co jedí. Ale ne, teď opravdu, nebojte se toho, nedávejte svým dětem sušenku, když nechtějí oběd, nechte je chvilku o hladu. Chvilkou o hladu nemyslím týden, ale uvidíte, že jak začne hlad, tak si dají rády to, co bude. Pokud není úniková cesta skrz dobrůtku, tak logicky musíme jít hlavními dveřmi.
Samozřejmě sem nespadají děti, které nedej bože mají nějaké zdravotní problémy, mluvím pouze o dětech, které nejí z rozmaru. Přežijte pár dní nebo týdnů ty scény a z dlouhodobého hlediska se vám to rozhodně vyplatí.
Byla jsem i svědkem takové správné maminky, jejíž syn taky nechtěl jíst, vždy po obědě ve školce měl ještě nějaký „lepší“ oběd doma, aby nebyl chudák hladový. Tahle maminka přišla s nápadem, že mu prostě po obědě nic nedá a bude muset vydržet až do večeře. Chlapeček začal do týdne jíst i ve školce a z jídel byl dokonce nadšený, protože je konečně ochutnal a zjistil, že je to vlastně dobré. Neumřel na to, neonemocněl z toho a dopadlo to jak nejlíp mohlo.
Nejenže se dětem nebudou tak rychle kazit zuby, ale zvyknou si i na lepší životosprávu, což je velmi důležité pro pozdější problémy s váhou, zdravotní problémy, ale i psychické problémy. Taková nálož samotných sacharidů navíc není dobrá v žádném věku, zaděláváte tak svým miláčkům na cukrovku. Sacharidy totiž nejsou jen sladkosti, ale i již zmíněné těstoviny, rohlíky, a tak dále.
Za naši školku musím říct, že zde vaří opravdu dobře a každý den se stravuji s dětmi, jednak proto, že mi to moc chutná a také aby si ze mě děti vzaly příklad. Jíte doma také se svými dětmi společně? Nebo je spíš nutíte, aby jedly, zatímco vy si děláte něco zábavného? Zde taky může být odpověď na to, proč vaše dítě nejí.
