Článek
Možná je to takový moderní Leonardo da Vinci, který během dne vymýšlí futuristické stavby a večer doma rozjímá nad smyslem života. Ale víte co? Pravda je, že projektant je spíše jako zedník, jen má místo zednické lžíce myš a klávesnici.
Ano, projektantství je řemeslo. A přesně tak, jak zedník nepřemýšlí o existenciálních otázkách při stavbě zdi (tedy alespoň ne často), projektant většinou neřeší smysl života, když kreslí další patro nákupního centra.
Hlavní úkol: držet se plánu
Zatímco zedník pokládá cihlu na cihlu, projektant kreslí linii za linií. Zedník musí vědět, jak správně nanést maltu, aby zeď byla rovná a pevná. Stejně tak projektant musí znát technické normy, abyste se nebáli vejít do budovy a neměli pocit, že na vás každou chvíli spadne strop. Tím se tyhle dvě profese příliš neliší.
Oba mají plán, kterého se musí držet. V případě zedníka je to výkres, který dostal právě od projektanta, a v případě projektanta to jsou různé předpisy, normy, nařízení a klientovy požadavky. Projektant nemá prostor na kreativní výlevy nebo filozofování o tom, jak by věci „mohly“ být. Jeho hlavním úkolem je zajistit, aby věci „fungovaly“ a aby stavba byla bezpečná.
A když projektant udělá chybu? No, řekněme, že zedník se může opravit tak, že sundá pár cihel a položí je znovu. Když se ale splete projektant, třeba špatně spočítá statiku budovy, tak hrozí, že místo malé opravy máte na krku demoliční tým a hromadu suti. A věřte mi, není nic méně filozofického než statik, který vám říká, že se váš most začne bortit při každém větším větru.
„Proč to neudělat takhle?“
Některé mylné představy o projektantech pramení z toho, že si lidé myslí, že by mohli být tak trochu „umělci“. Že sedí a přemýšlejí, jak by budova mohla být krásnější, jak by mohla vyniknout ve světě plném betonu a skla. Ve skutečnosti se ale většina projektantů denně potýká s otázkami typu: „Proč to neudělat takhle?“ – většinou kladenými investory, kteří viděli nějaký skvělý návrh na Pinterestu. Jenže na to se nedá odpovědět jednoduše „protože to vypadá hrozně.“ Projektant musí v hlavě provést bleskovou analýzu: kolik to bude stát, jestli to nepřekročí rozpočet, jestli to vůbec vydrží váhu a jestli se tím náhodou neporuší nějaký bezpečnostní předpis. Prostě projektantská verze Tetrisu.
Navíc projektant není tak svobodný ve svých rozhodnutích, jak by se mohlo zdát. Každé „co kdyby“ musí být doprovázeno několika výpočty, schválením od statika a někdy i od úředníka, který sice nikdy nepostavil ani ptačí budku, ale o to více má co říct k bezpečnostním normám.
Kreativita s mírou
Samozřejmě že i projektant má určitou míru kreativní volnosti, ale s každým kreativním rozhodnutím přichází odpovědnost. A věřte, že projektantovi se obvykle nesní o tom, jak bude jeho stavba jednou pokládána za mistrovské dílo moderní architektury. Ne, většina projektantů má spíše noční můry o tom, že přijde inspektor a zjistí, že nějaký nosný trám je o dva centimetry kratší, než měl být.
Zatímco architekt si může hrát s estetikou budovy, projektant musí zajistit, aby byla funkční a splňovala všechny normy. Architekt vymyslí krásné zakřivené stropy, ale projektant musí přemýšlet nad tím, jak je vůbec udrží v rovnováze. Zatímco architekt může navrhnout budovu, která vypadá jako futuristická loď ze Star Wars, projektant si musí promyslet, jak v téhle sci-fi fantazii povede kanalizace, kde bude stát kotel a kudy se povede elektrika.
Nástroje a dovednosti
A tady přichází ta pravá řemeslná stránka práce projektanta. Je to jako u každého jiného řemesla – jde o to, jak dobře ovládáte své nástroje. Zedník má svou lžíci, metr a vodováhu, zatímco projektant má CAD programy, tabulky, a hlavně – technické normy.
Dovednost projektanta je umět to všechno skloubit dohromady a přetvořit nápad architekta do něčeho reálného. Je to pečlivá, přesná práce, kde chyba znamená velké problémy. Přitom jde o každodenní úsilí, podobně jako u zedníka. A přiznejme si – oba mají svou specifickou „řeč“, kterou ostatní moc nechápou. Zkuste se zeptat zedníka, co je to „šalování“, nebo projektanta na „moment setrvačnosti“. A připravte si poznámkový blok!
Když se všechno povede…
Ať už jde o zedníka nebo projektanta, oba mají svůj uspokojivý okamžik, když se práce povede. Zedník se může podívat na rovnou, pevnou zeď a s hrdostí říct: „To jsem udělal já.“ Stejně tak projektant se může podívat na hotovou budovu, most nebo průmyslovou halu a říct: „To funguje díky mně.“
A to je ono. Projektant není myslitel, ale mistr svého řemesla. Není to člověk, který by trávil hodiny přemítáním nad abstraktními koncepty. Je to ten, kdo dělá věci funkčními. Staví mosty – doslova i obrazně. A i když se jeho práce na první pohled zdá být „pouhou rutinou“, je to rutina, která vyžaduje přesnost, znalosti a schopnost vyřešit každý technický problém. Zní to složitě? Je to složité! Ale jak říkají zedníci: „Není to žádná věda, pokud máš dobrý plán.“ A kdo ten plán dělá? No přece projektant.
