Článek
Vidíte světla, kabely, zásuvky i rozvaděče přesně tam, kde budou. Všechno krásně sedí, nic nepřekáží a ten fantastický pocit, že jste o krok napřed, je k nezaplacení. Teda, vlastně je.
A to je kámen úrazu.
Projektování elektrorozvodů ve 3D totiž není žádná obyčejná věc. To není jen tak něco načmárat v Autocadu, vytisknout, hodit na stůl a říct „Tak tady to máte, šéfe.“ Ne, 3D modelování je machrovinka. Je to jako když vám místo průměrného šéfkuchaře přijde Gordon Ramsay. Všechno je perfektní, efektní, ale taky se vám u toho protočí panenky při pohledu na účet.
3D je sexy
Přiznejme si to: 3D vypadá skvěle. Když se klientovi ukáže vizualizace jeho budoucího domu nebo kanceláře, jak září jako v realitě, jeho oči se rozzáří. „Wow, tady je lustr, tady budou světla pod schody, a co tohle? Zásuvka vedle gauče? Jak geniální!“ Tohle je ten moment, kdy si projektant ve 3D připadá jako rocková hvězda.
Ale pak přijde realita. Klient se nadšeně zeptá: „Kolik to stálo?“ A vy mu to řeknete. A on zalapá po dechu. „To je jen za projekt? Já myslel, že už v tom budou i ty zásuvky!“
Ano, přátelé, 3D je sexy, ale není zadarmo. A tady začíná problém.
Rychlý prachy versus krásná práce
Realita projekčních firem je poněkud jiná. Žádné chození po červeném koberci. Tady se jede na čas, na cenu a na rychlost. Klient nechce vidět váš nádherný 3D model, kde je všechno vymazlené do posledního detailu, pokud mu za stejný čas někdo jiný nabídne prostý 2D plánek za poloviční cenu.
Takže sedíte u počítače, koukáte na ten svůj krásný 3D model, kde každý drátek a každý šroubek má své místo, a říkáte si: „Tohle nikdo neocení.“ Místo toho byste měli během pěti minut plácnout na papír 2D schéma, které sice vypadá jako po zásahu hurikánu, ale bude to levné, rychlé a hlavně schválené.
Když to klient nechápe
„Proč je to tak drahé?“ ptá se klient. „To je přece jen projekt, ne?“ A vy mu chcete vysvětlit, že 3D není jen projekt. Je to umění, preciznost a technologie. Musíte znát software, musíte mít zkušenosti, musíte myslet dopředu. Ale klient nechce slyšet o vašich hodinách nad počítačem. On chce zásuvku vedle gauče a svítidlo nad stolem.
Navíc se najde i klient, který se vás zeptá: „A proč to vůbec děláte ve 3D? Na co mi to je?“ No a vy přemýšlíte, jak mu vysvětlit, že 3D je budoucnost. Ale zároveň víte, že on vám tu budoucnost nezaplatí.
Proč to vlastně děláme?
Tak proč tedy pořád někdo dělá tyhle machrovské 3D projekty? Možná proto, že je to prostě paráda. Děláte věci, které dávají smysl, které jsou precizní, které vypadají dobře. Možná je to nadšení z technologie, pocit, že jste o krok napřed. Ale hlavně je to trochu i profesionální ješitnost.
Protože přiznejme si to, kdo by nechtěl ukázat klientovi něco, co vyrazí dech? I když víte, že za to nedostanete zaplaceno tak, jak byste měli.
Závěr: Realita vítězí nad krásou
Projektování elektrorozvodů ve 3D je jako postavit dům z lega, kde každý dílek přesně zapadá na své místo. Je to fantastické, ale když vám pak někdo řekne: „Postav to samé z klacíků a za půl hodiny,“ tak nebudete mít na výběr. Projekční firmy musí šetřit čas i peníze, a tak 3D zůstává často jen snem, který klient ocení, až bude stát frontu na Mars.
Do té doby budeme kreslit 2D, honit termíny a říkat si, že machrovinky jako 3D prostě počkají. Protože stejně: kdo by to zaplatil?
