Článek
Petra Klabouchová je pro mě objevem letošního roku.
Samozřejmě jsem měla povědomí o tom, že tahle spisovatelka existuje a že její knihy mají mezi čtenáři dobré ohlasy. Přímou zkušenost jsem ale až donedávna neměla.
Prvním a velmi silným setkáním byl román Duch Pankráce. Kniha vychází ze skutečných událostí spojených s nechvalně známou pankráckou věznicí a její historií. Autorka dokázala vytvořit velmi temnou a tísnivou atmosféru a zároveň citlivě pracovat s historickými fakty. Je to příběh, který se čte jedním dechem, ale zároveň ve čtenáři ještě dlouho doznívá.
Další knihou, po které jsem sáhla, byla Anglická zahrada z roku 2020. A byl to opět velmi silný čtenářský zážitek.
Představte si anglickou zahradu. Čtyřhvězdičkový hotel, venkovní altán, upravené cesty a klidné místo, kam lidé přijíždějí odpočívat. Oblíbená turistická destinace, kde se zdánlivě nemůže stát nic zlého.
Jenže kdysi dávno se tu odehrála tragédie.
Přímo pod tím altánem zemřeli dva kluci. Naprosto zbytečně. Protože tehdy selhali úplně všichni.
A tenhle příběh z minulosti nám Petra Klabouchová postupně odkrývá. Inspiruje se skutečným příběhem, který se odehrál v Itálii v roce 2006. Příběhem, ve kterém za smrt dvou chlapců dosud nikdo nebyl potrestán.
Příběh je navíc vyprávěn velmi netradičním způsobem. Typického vševědoucího vypravěče zde nahrazuje jeden z bratrů – ten mladší. Malý chlapec, který v příběhu ani nemá jméno.
Oba bratři leží hluboko pod zemí a čekají na záchranu. Marně.
Právě mladší z nich vypráví celý příběh. Dětským pohledem popisuje vše od prvního dne, kdy skončili v jakési díře až po okamžik, kdy jsou jejich těla nalezena o více než dva roky později.
V recenzích je právě tento způsob vyprávění autorce někdy vyčítán. Anglická zahrada nemá tak jednoznačně pozitivní ohlasy jako například Duch Pankráce. Jenže podle mého názoru je právě tahle vypravěčská perspektiva pro celý román naprosto zásadní.
Dětská naivita totiž vytváří zvláštní kontrast k tomu, co se ve skutečnosti děje. Do toho chlapec často oslovuje maminku a tatínka a vkládá drobnosti ze svého pro něj krásného dětství. Třeba vzpomínka na to, jak
Dospělý čtenář chápe hrůzu celé situace. Dítě ji jen popisuje.
A právě to je na příběhu možná nejmrazivější.
„Byl tam pan soudce s velkým břichem, co pořád popotahoval a jenom kýval hlavou a dával slovo paní psycholožkám. Ty jsou totiž studované a nejlépe ze všech rozumí tomu, kdo má dítě rád a kdo ne a co je pro ně správné.“ Petra Klabouchová, Anglická zahrada
„Páni psychiatři řekli, že může do vězení, že je sice opožděný, ale Brzy bude soud, ale Fanda nic neřekne. On tenkrát za městem přísahal Pasekovi, že nikdy nic nepoví, protože kdyby to někomu prozradil, padla by na něj moc zlá kletba. Shořel by mu jazyk v puse a jeho maminku s tátou by si odnesl čert do pekla a tam by je vařil v kotli až do konce světa. A taky by pochcípaly všechny žáby…“ Petra Klabouchová, Anglická zahrada
Při čtení sledujeme tragický příběh, který nezasáhl jen jednu rodinu, ale postupně poznamenal celé město. Je to příběh plný manipulace, polopravd a lží. Příběh o tom, jak snadno může lidská lhostejnost a vlastní prospěch změnit obyčejnou nehodu v katastrofu.
Protože kdyby lidé dokázali myslet nejen na sebe, ale i na druhé, dva malí chlapci mohli žít. Mohla to být jen smutná nehoda. Jenže místo toho se z ní stala tragédie.
Petra Klabouchová v románu zároveň velmi přesně ukazuje i něco dalšího – jak snadno se společnost nechá zmanipulovat. Jak rychle si vytváříme názor na rodiny, které na tom nejsou sociálně dobře, a jak snadno podléháme předsudkům. Díváme se na ně zvenčí, hodnotíme jejich životy, aniž bychom znali celý příběh. A místo toho hledání řešení potřebujeme viníka.A ani nám vlastně příliš nezáleží na tom, jestli je opravdu vinen. Hlavně že ho máme.
Součástí vyprávění jsou také úryvky z médií, která o případu informují. A právě na nich je dobře vidět, jak se jejich tón postupně mění podle toho, jak se vyvíjí vyšetřování. Informace se doplňují, upravují, někdy i překrucují, hledá se hlavně senzace a srdceryvný příběh – a spolu s nimi se mění. Krásně je to vidět v situaci, kdy otec přijde o práci, nemá žádné peníze a musí s těžkým srdcem prodat kola chlapců.
"Budou o něm psát: „Otec otrokář už se zbavuje věcí svých synů! Ví snad o osudu chlapců víc než říká? Otec, nebo lidská hyena? Zapomněl brzy!“
Anglická zahrada tak není jen románem o jedné dávné tragédii. Je především příběhem o lidské lhostejnosti – o tom, jak snadno dokážeme přehlédnout utrpení druhých, pokud se nás osobně netýká.
A právě proto je to kniha, která ve čtenáři ještě dlouho po dočtení zůstává.
O autorce
Autorka románu, Petra Klabouchová (20. srpna 1980, Prachatice), je česká spisovatelka a novinářka pocházející z jihočeského Husince. Vystudovala žurnalistiku, psychologii a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě v Brně a několik let pracovala v redakcích regionálního tisku. Vedle psaní se věnuje také hudebnímu průmyslu a působí jako manažerka rockových kapel v Evropě i ve Spojených státech.
Ve své literární tvorbě často pracuje s temnějšími tématy, historií a silnými lidskými příběhy. Mezi její známé knihy patří například Prameny Vltavy (2021), za které získala Cenu Johanna Steinbrenera a čestné uznání v Cenách Jiřího Marka, dále romány U severní zdi, Ignis fatuus, Podvod zlatého faraona nebo právě Anglická zahrada.
Pro mě osobně je Petra Klabouchová jednou z nejlepších českých autorek současnosti. Už se těším na další knihu. Již v dubnu v nakladatelství Host vyjde román Vona.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petra_Klabouchov%C3%A1
Anglická zahrada, Petra Klabouchová
