Hirošima: město, které vstalo z popela

Když jsem plánovala program naší krátké japonské cesty, Hirošima byla prvním místem, které jsem do programu zapsala. Místo, kde se dne 6.8. 1945 v 8:15 zastavil čas a přišla zkáza, jsem chtěla vidět a zažít.

Do Hirošimy jsme vyrazili osmý den našeho poznávání, a to z Kjóta. Cestu jsme měli naplánovanou šinkansenem s tím, že v 10:00 jsme na místě. Celý den předtím a celou noc hustě pršelo a vlaky nabíraly ohromná zpoždění, spousta spojů byla zrušena. Po čtyřech hodinách jsme se dostali do Jokohamy a vypadalo to, že tady naše cesta skončila. Nástupiště byla ucpaná, nádražní personál situaci příliš nedokázal korigovat. Procpali jsme se ven, ale bylo mi do breku. Zrovna dneska. Strávili jsme dvě hodiny v restauraci, mezitím konečně přestalo pršet a vrátili jsme se na nádraží. Zrovna přijížděl jeden z prvních zpožděných vlaků. Všechny rezervované i nerezervované vozy byly nacpané k prasknutí, ale i tak jsme se tam narvali. Příští hodina byla utrpení. Stáli jsme na jedné noze, a to ani ne na vlastní, vůně v chodbičce taky nebyla ideální a všude kolem nás obrovský hluk a tlačenice. Slova jako dav a panika získaly nový význam. Ale v 16:35 jsme vystoupili na hirošimském nádraží. Jsme tady!

Rychle jsme se dopravili do hotelu, odložili věci a vyrážíme do parku Míru. Můžete sem z nádraží dojet tramvají, dojít se dá ale i pěšky, jsou to necelé 3 kilometry. Vystoupíte téměř u Atomového dómu, oficiálně tedy Památníku míru a veškeré další památky už máte na dosah. My nejdříve míříme do muzea, otevírací doba na webu se liší, máme tedy obavy, aby nám nezavřeli.

Hirošimské mírové muzeum

Nachází se uprostřed parku a na jeho návštěvu si vyhraďte alespoň hodinu. Vstupné je symbolické, vychází zhruba na 30 Kč. Samotné muzeum je rozděleno na tři části, vlastně čtyři, protože se zde ještě nachází místo, kde se expozice pravidelně mění. Ta stálá však zůstává stejná, v první části najdete fotky Hirošimy před útokem a těsně po něm. Je tu také model města, na kterém je opakovaně přehrávána nejhorší minuta v jeho historii. Tady se přestávám bránit slzám a projekci sleduji několikrát dokola. Ještě emotivnější momenty nastávají v druhé části, která se skládá převážně ze vzpomínek. Najdete tu ohořelé uniformy, dětské oblečení, kameny s lidskými otisky, roztavené hodiny se zastaveným časem, fotografie, ale také obrázky, které kreslili po letech přeživší a samozřejmě spoustu konkrétních lidských příběhů. Je to bolestivé místo, v němž si dokola opakujete otázku - Proč? Třetí část je pak věnována výzkumu, vývoji a vysvětlení jaderných zbraní. Na konci prohlídky si můžete zakoupit knihy nebo různé předměty vyjadřující sounáležitost lidí a touhu po tom, aby se „Hirošima“ nikdy neopakovala. Nechybí ani jeřáb, ať porcelánový nebo papírový, který se stal symbolem Hirošimy. O tom ještě později.

Park Míru

V tomto parku najdete desítky památníků, soch a připomínek nejen onoho tragického dne, ale i dnů předtím a potom. Zmíním dva, které považuji za nejdůležitější.

Kenotaf - půlkruh z betonu a žuly s nápisem „Odpočívejte v pokoji, stejné chyby se již nedopustíme.“ Pod památníkem najdeme hrobku, na které jsou zvěčněna jména všech obětí bombardování. I v devět hodin večer před památníkem stojí tichá fronta, aby se každý návštěvník mohl na chvíli zastavit a poklonit se. Naproti kenotafu hoří oheň, jehož plamen bude plát do doby, dokud budou existovat nukleární zbraně.

Dětský monument - nachází se kousek od mostu od Mostu Aioi, který byl díky svému lehce rozpoznatelnému tvaru hlavním cílem svržení atomové bomby. Najdete zde sochu dívky Sadako Sasaki s papírovým jeřábem, která je věnována památce všech zemřelých dětí. Sadako byly v době útoku dva roky, bombardování přežila, ale ve dvanácti letech se u ní objevila leukémie jako následek ozáření. Sadako znala legendu o jeřábech, kteří se dožívají tisíce let, a věřila, že pokud jich složí z papíru tisíc, bude žít věčně (ale musí všechny složit osobně), a tak začala jeřáby skládat. Jeden z příběhů říká, že jich složila více než tisíc, ale přesto zemřela, druhý pak vypráví o tom, že jich stihla složit jen 650, a pak už na tom byla tak špatně, že skládat nemohla a ostatní děti jí pak doskládaly ty ostatní. Ať už to bylo jakkoliv, jeřáb se stal symbolem naděje, ale i míru a tisíce dětí každý rok skládají jeřáby a posílají je do Hirošimy i do Nagasaki.

Atomový dóm - Hirošimský památník míru

Nachází se kousek od mostu Aioi, na druhé straně řeky od parku. Jedná se o torzo Výstavní síně, která jako jedna z mála přežila výbuch atomové bomby. Budova byla postavena roku 1915 a navrhl ji český architekt Jan Letzel. Od roku 1996 patří mezi památky UNESCO.

Návštěva Hirošimy byl pro mě nejsilnějším zážitkem z celé cestě po Japonsku. Přestože i tady bylo velké množství lidí, panovalo tu ticho přerušované jen pláčem. Atmosféra tohoto místa je nepopsatelná a chvilkové propojení lidí z celé planety neopakovatelné. Občas vás někdo chytí za ruku nebo Vám podá kapesník.

O nutnosti útoku na Hirošimu a Nagasaki se dodnes vedou diskuze a Spojené státy se dodnes za svůj útok neomluvily. Když jsem procházela tímto městem, často jsem si pokládala otázku, zda je vůbec možné jakkoliv tyto činy omluvit. Hirošima pro mě zůstane místem, které mi připomnělo pomíjivost lidského života, ale také městem, které dokázalo vstát z popela. Přestože ve městě téměř nic nezbylo, říkalo se, že zde již nikdy nic nevyroste, je dnes krásným a živým městem. Na svoji zkázu však nikdy nezapomene. Neměli bychom ani my.

Zdroje:

https://www.radynacestu.cz/magazin/hirosima/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Atomov%C3%A9_bombardov%C3%A1n%C3%AD_Hiro%C5%A1imy_a_Nagasaki

https://www.letimdojaponska.cz/hirosima/

vlastní oči a nohy

Shrnutí naší cesty po Japonsku si můžete přečíst v dalším článku: