Marbella - andaluské město dvou tváří

Na návštěvu Marbelly nám během dovolené vyšel právě ten den, kdy po celou dobu svítilo slunce. O to víc jsme měli radost, protože ostatní dny nám počasí tak nepřálo. Do Marbelly jsme to měli asi třicet minut autem, takže to byl ideální cíl. Původně jsme přitom plánovali strávit v Marbelle jen půl dne. Nakonec se z krátké zastávky stal celodenní výlet – a město nás překvapilo víc, než jsme čekali. Mile.

Zaparkovat v centru se dá v poměrně snadno. Podzemních garáží je tu několik, jsou dobře značené a většinou se nachází jen pár minut chůze od historického centra nebo promenády. Cena se samozřejmě liší podle polohy – čím blíž ke starému městu nebo k moři, tím bývá parkování dražší.

Nejvíc jsme nakonec zaplatili u luxusního přístavu Puerto Banús, kde vychází parkování asi na 0,10 € za minutu. Na druhou stranu je celý systém velmi jednoduchý a dobře automatizovaný. Většinou můžete platit hotově i kartou a při odjezdu se závora otevře automaticky, takže člověk nemusí řešit žádné parkovací lístky nebo složité automaty.

Staré město

Parkujeme kousek od historického centra a během pár minut už vcházíme do starého města Casco Antiguo Marbella. Je ještě poměrně brzy a bílé uličky jsou téměř prázdné. Úzké dlážděné uličky, bílé domy, květiny na zdech a malé balkony – chvílemi ani nevíme, kam se dívat dřív. Nad tou jednoduchou krásou se člověku tají dech.

Pomalu dojdeme až na Plaza de los Naranjos, malé náměstí obklopené obsypanými pomerančovníky. Kavárny se teprve otevírají, někde se chystají první stolky, někde se právě vaří ranní káva. Ve vzduchu je cítit vůně pomerančů a čerstvé kávy a celé místo působí klidně a téměř ospale, rozhodně ne jako centrum jednoho z nejnavštěvovanějších měst Costa de Sol. Tohle na výletech mimo sezónu miluji.

Nespěcháme. Procházíme se uličkami jen tak, bez cíle, a necháváme se vést atmosférou starého města. Dojdeme až ke kostelu Iglesia de la Encarnación Marbella, který stojí jen pár kroků od náměstí. Na chvíli se zastavíme, rozhlédneme se kolem a pokračujeme dál.

Takové chvíle mám na cestování nejraději – když nikam nespěcháte a jen pomalu objevujete město, které se teprve probouzí.

Promenáda

Ze starého města se pomalu přesuneme k moři a po chvíli se ocitneme na pobřežní promenádě Paseo Marítimo Marbella. Tady už je podstatně živěji.

Po promenádě běhají sportovci, na pláži sem tam někdo cvičí a v kavárnách už sedí první hosté. Zabalení do dek si užívají první jarní slunce, někteří pozdně snídají a pomalu začínají nový den. Mezi tím procházejí turisté, někdo venčí psa, někdo jen tak kráčí podél moře.

Promenáda v Marbelle je dlouhá, lemovaná palmami a restauracemi a má zvláštní, klidnou atmosféru. Míchá se tu vůně moře, ryb, ale také kávy, jídla a květin z okolních zahrad. Jsou to přesně ta místa, kde bych dokázala každý den strávit několik hodin – jen se procházet, dívat se na moře a pozorovat život kolem.

Na plážích je zatím ještě klid, i když odpoledne už se najdou otužilí plavci nebo sportovci hrající badminton. Pracovníci připravují písek, opravují lehátka a všechno pomalu chystají na blížící se sezónu.

A mimochodem – pokud by někomu na chvíli zastesklo po českém jídle, i to se tu dá najít. Na promenádě jsme narazili na českou restauraci s českým menu, což nás mile překvapilo.

Puerto Banús – luxusní přístav

Po procházce po promenádě se vracíme zpět k autu a míříme k nejluxusnější části Marbelly – do přístavu Puerto Banús. Autem je to necelých patnáct minut.

Tady se zdržíme něco přes hodinu. Atmosféra je úplně jiná než ve starém městě nebo na promenádě. Je tu mnohem živěji – kolem přístavu jsou desítky restaurací, kaváren a hlavně značkových obchodů. Úplně jiná tvář Marbelly.

V přístavu kotví luxusní jachty, některé soukromé, jiné k pronájmu. Člověk se tu chvíli prochází a má pocit, že je v úplně jiném světě. Přesto nás nakonec možná ještě víc než lodě zaujmou auta zaparkovaná kolem přístavu. Ferrari, Mustangy nebo Bentley tu stojí skoro vedle sebe a občas to působí trochu jako výstava luxusních aut pod širým nebem.

Projdeme se podél přístavu, chvíli se jen tak díváme na lodě a nakonec dojdeme až k majáku Puerto Banús Lighthouse, odkud je pěkný výhled na celý přístav.

Dunas de Artola u Cabopina

Po návštěvě přístavu se vracíme zpět do auta a vyrážíme k dunám.

Upřímně – takhle postavený plán není úplně ideální. Přístav leží na opačné straně než duny, takže jsme se vlastně zbytečně vraceli zpátky. Kdybychom to plánovali znovu, začali bychom právě tady, pak pokračovali do města a nakonec do přístavu, případně naopak. Ušetřili bychom si trochu času na cestě i pár kilometrů navíc.

U dun je velké parkoviště a navíc zdarma, takže zaparkovat není žádný problém.

Nejdříve se vydáme na pláž. V tuhle dobu je tu otevřená jen jedna restaurace, ale vaří tu opravdu výborně, takže si dopřejeme pozdní oběd s výhledem na moře.

Po jídle se vydáme po dřevěných chodníčcích, které vedou přes chráněné území dun. A tady přichází asi jediné malé zklamání dne.

Duny u Cabopina jsou sice přírodní rezervací a celé území je chráněné, ale ve skutečnosti jde spíš o příjemnou procházku po dřevěných lávkách. Občas se otevře výhled na moře, občas projdete mezi pískem a vegetací, ale samotné duny jsou hodně zarostlé a vlastně ani nejsou příliš výrazné.

Pokud jste někdy viděli například duny Maspalomas Dunes, je to srovnání, které se tady nabízí – a právě proto působí ty marbellské trochu obyčejně.

Ale zase jsme tu viděli překvapivě hodně králíků, kteří pobíhali mezi keři a chvílemi nám křížili cestu.

Návrat na ubytování

Do Estepony, kde bydlíme, se vracíme až pozdě odpoledne. Máme radost z povedeného dne.

Marbella je zvláštní město. Na jedné straně luxus a přístavy plné jachet, na druhé straně staré andaluské uličky, kde se život zdá mnohem pomalejší. Kontrasty tohoto místa mě hodně bavily. Ráno jsme bloudili tichými uličkami starého města mezi bílými domy a pomerančovníky, o pár hodin později jsme seděli na promenádě s výhledem na moře a pozorovali ruch kolem sebe. Pak jsme se ocitli mezi jachtami a luxusními auty v přístavu a den zakončili na klidné pláži u dun.

Doufám, že se sem ještě někdy vrátím.