Město ukryté ve skále: síť tunelů Gibraltaru

Na Gibraltar jsme se vydali na začátku března a rezervaci na vrcholu jsme se rozhodli projít pěšky. Během několika hodin jsme tak postupně navštívili většinu známých i méně známých míst, která se na Gibraltaru nacházejí. Upřímně řečeno, před cestou jsme o něm věděli jen to, co ví asi každý – že jde o britské území na jihu Španělska, že je tu slavná skála a kolonie makaků. O tunelech jsme samozřejmě už někdy slyšeli, ale vůbec jsme netušili, jak fascinující, rozsáhlý a důležitý svět se ve skutečnosti uvnitř skály skrývá. Síť tunelů uvnitř skály ukrývá více než 50 kilometrů chodeb, skladů, nemocnic a obranných stanovišť. Jen malá část je přístupná veřejnosti, ale i ta ukazuje, jak strategicky důležitým místem Gibraltar byl.

K tunelům jsme dorazili až v druhé polovině našeho pěšího výletu. Po několika hodinách chůze po rezervaci už jsme byli docela unavení a nohy začínaly protestovat. Přesto jsme samozřejmě neodolali a rozhodli jsme se projít všechna místa, která byla návštěvníkům přístupná. Teprve tam jsme si uvědomili, jak neuvěřitelně rozsáhlý podzemní svět se uvnitř skály skrývá. Gibraltar totiž není protkaný jen několika chodbami – ve skutečnosti tu existují dvě hlavní soustavy tunelů. Starší z nich jsou tzv. tunely Velkého obléhání z konce 18. století, které vznikly během dramatického konfliktu mezi Británií a spojenými silami Španělska a Francie. Druhá, ještě rozsáhlejší síť tunelů byla vybudována během druhé světové války, kdy se Gibraltar stal jedním z klíčových strategických bodů při kontrole vstupu do Středozemního moře. Možná ještě pro ostatní dodám, že Ti, kteří se vydají obvyklou cestou a přijdou od hlavního vstupu do rezervace, budou mít tunely na začátku své výpravy. Ale zase si vyšlápnou mnohem větší kopec v dalším pokračování objevování toho, co skála nabízí.

Tunely velkého obléhání

K prvním tunelům, tedy těm starším, přicházíme od vyhlídky, odkud se otevírá pohled na Gibraltar i na území Španělska. Je to jedno z těch míst, kde se člověk na chvíli zastaví, aby se rozhlédl kolem sebe a uvědomil si, jak strategicky významné toto místo vlastně je. Vyhlídka je kaskádovitá a nabízí různé pohledy. Nechybí ani všudypřítomné opice. Teprve potom přicházíme k samotnému vstupu do tunelů. Ten je dnes poměrně moderně řešený – vstupuje se pomocí QR kódu, který dostanete při vstupu do rezervace. Ta stojí 30 euro, což se může na první pohled zdát poměrně hodně, ale ve skutečnosti zahrnuje všechny hlavní atrakce v rezervaci, takže při návštěvě více míst začne dávat docela smysl.

Jakmile projdeme dovnitř, ocitáme se v úplně jiném světě. Chodby vytesané přímo do skály jsou místy úzké, jinde se rozšiřují do větších místností a hal. Dnes je v tunelech instalována moderní expozice, která přibližuje život vojáků během obléhání i pozdějších období. Místy jsou vytvořeny celé scény s figurínami vojáků a dělníků, které působí překvapivě živě – postavy jsou zachyceny v pohybu, jako by právě pracovaly nebo se připravovaly na boj. V jedné části dokonce jeden z vojáků nečekaně zakřičí, když kolem něj projdete, což dokáže návštěvníka docela překvapit.

Tunely ale nejsou jen o historii uvnitř skály. Na několika místech se otevírají střílny a vyhlídky směrem ven. Skrz ně se díváme na dnešní Gibraltar – přímo pod námi je letiště s ranvejí a za ním už začíná Španělsko. Ten kontrast mezi tichým podzemím a živým světem venku je zvláštní a působivý zároveň.

Na konci přístupné části můžete sejít ještě o něco hlouběji po úzkých točitých schodech, které vedou dál do nitra skály. Tunely ale nejsou klasický okruh – po prohlídce se vracíte stejnou cestou zpět, znovu procházíte chodbami, které jste už jednou viděli, a možná si při druhém průchodu všimnete detailů, které vám předtím unikly.

Okénko do historie

První tunely vznikly během Velkého obléhání Gibraltaru (1779–1783). Španělsko a Francie se tehdy snažily dobýt Gibraltar zpět od Británie.

Britští vojáci hledali způsob, jak dostat děla na strmé severní svahy skály. Řešením bylo doslova vytesat chodby přímo do skály. Práce byla extrémně náročná – vojáci používali hlavně krumpáče, kladiva a střelný prach.

Postupně zjistili, že otvory pro ventilaci mohou sloužit také jako dělostřelecké střílny. Tunely se tak změnily v unikátní obranný systém, z něhož mohli Britové ostřelovat nepřítele z míst, kde by nikdo děla nečekal.

Tunely II. světová válka

Asi po půl hodině další chůze přicházíme k odbočce k druhému systému tunelů. Ty jsou na rozdíl od těch prvních přímo na hlavní trase v rezervaci. K tunelům Velkého obléhání je potřeba z cesty trochu odbočit a vyšlapat krátký kopec od vyhlídky u Princess Caroline’s Battery, zatímco tyto tunely se objevují téměř nečekaně přímo po cestě. Už při vstupu je ale jasné, že půjde o úplně jiný zážitek.

Zatímco první tunely působily spíše historicky a syrově, tyto jsou výrazně modernější. Vznikly totiž především během druhé světové války a je to znát jak na samotné architektuře, tak na způsobu, jakým je zde připravena expozice. Chodby jsou širší, místy pravidelnější a celé prostory působí více jako skutečné podzemní vojenské zázemí než jako provizorně vytesané obranné chodby.

Hned na začátku vstupujeme do velké hlavní haly, která člověka docela překvapí svou velikostí. Ze stropu je zde zavěšená replika stíhacího letadla RAF, která připomíná období druhé světové války, kdy byl Gibraltar jedním z klíčových bodů pro kontrolu vstupu do Středozemního moře. Podzemní prostor je tak velký, že by člověk jen těžko uvěřil, že se nachází hluboko uvnitř skály.

Z hlavní haly vedou další chodby do menších místností, které představují různé části tehdejšího vojenského zázemí. Některé se věnují životu vojáků, jiné špionáži, komunikaci nebo obraně přístavu. Jedna z místností je dokonce označena jako Espionage Room, kde expozice přibližuje svět tajných zpráv, kódů a šifrování. Na stěnách visí dobové plakáty a varování před neopatrným mluvením – slavné heslo „Loose lips sink ships“ tu připomíná, jak důležité bylo během války udržet informace v tajnosti.

I když je veřejně přístupná část těchto tunelů ve skutečnosti kratší než u těch prvních, působí paradoxně mnohem rozsáhleji. Je to pravděpodobně díky velkým halám, širším chodbám a modernější instalaci expozice. Celý prostor má úplně jinou atmosféru – méně romantickou, ale možná o to autentičtější. Najednou si člověk dokáže mnohem lépe představit, že tyto chodby skutečně fungovaly jako živé podzemní město plné vojáků, techniky a neustálého pohybu.

Okénko do historie

Tyto tunely vznikaly především během druhé světové války, kdy se Gibraltar stal jedním z nejdůležitějších strategických bodů celé oblasti. Kdo kontroloval Gibraltar, kontroloval totiž i vstup do Středozemního moře. Britská armáda proto začala skálu systematicky přetvářet v obrovskou podzemní pevnost. Během několika let zde vznikly desítky kilometrů nových tunelů, které měly sloužit jako kasárna, sklady munice a paliva, nemocnice, velitelská stanoviště i technické zázemí. V podzemí mohly v případě potřeby fungovat tisíce vojáků prakticky nezávisle na tom, co se dělo na povrchu. Tunely byly navrženy tak, aby Gibraltar dokázal přežít i dlouhé obléhání – skála se tak postupně proměnila v jakési skryté podzemní město, které zvenku téměř nikdo neviděl, ale které hrálo zásadní roli při obraně celého regionu.

Návrat a rozloučení s Gibraltarem

Po prohlídce druhých tunelů se vracíme stejnou cestou zpět. Chvíli ještě procházíme tichými chodbami, které jsme před chvílí objevovali, a pak se znovu ocitáme venku na světle. Pomalu scházíme dolů rezervací a naše návštěva Gibraltaru se chýlí ke konci. Po několika stovkách metrů opouštíme hranice rezervace a vracíme se zpět směrem k městu.

Cestou máme pořád v hlavě zvláštní směs pocitů. Na začátku dne jsme sem přišli hlavně kvůli přírodě, výhledům a slavným makakům. Nakonec si ale odnášíme i jiný zážitek – fascinující pohled do historie ukryté hluboko uvnitř skály. Tunely, které jsme ještě ráno vnímali jen jako jednu z mnoha atrakcí, se pro nás staly jedním z nejsilnějších míst celé návštěvy.

Když později přecházíme přes ranvej gibraltarského letiště, napadne nás ještě jednou se otočit. Teprve teď, s čerstvou zkušeností, začínáme na skalní stěně rozpoznávat malé tmavé otvory – nenápadná „okénka“, která jsme předtím vůbec nevnímali. A přitom právě za nimi se skrývá celý podzemní svět chodeb, hal a místností, ve kterých jsme ještě před chvílí stáli i my.

Nedokážeme neobdivovat lidi, kteří tyto tunely vytvořili. Vytesat desítky kilometrů chodeb přímo do tvrdé skály, často jen s velmi jednoduchými nástroji, musela být neuvěřitelně náročná práce. Gibraltar tak není jen krásným místem s výhledy na moře a Afriku v dálce. Je také připomínkou lidské vytrvalosti, vynalézavosti a schopnosti proměnit kus skály v jednu z nejpozoruhodnějších pevností Evropy.

O naší návštěvě Gibraltaru si můžete přečíst i v mém předchozím článku zde:

Zdroje:

Visit Gibraltar – Official Tourist Board
https://www.visitgibraltar.gi

Great Siege Tunnels – historie tunelů z období Velkého obléhání
https://www.visitgibraltar.gi/see-and-do/great-siege-tunnels

World War II Tunnels – informace o rozšíření tunelů během druhé světové války
https://www.visitgibraltar.gi/see-and-do/world-war-ii-tunnels

Vlastní nohy a oči (březen 2025)