Článek
Odklady školní docházky nejsou v České republice ničím výjimečným, v posledních letech ho dostane téměř každé čtvrté dítě. Dle dat České školní inspekce patříme mezi země s nejvyšším počtem odkladů. A je pochopitelně správné, že je nutné začít s tím něco dělat. Jen je třeba u toho přemýšlet a nevydat další rozhodnutí jen tak od stolu, v čemž jsme tak trochu přeborníci.
Odklad školní docházky umožňuje školský zákon.
Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemně zákonný zástupce dítěte do 31. května kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení, a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.
Kromě klasického odkladu je možné udělit ještě odklad dodatečný, o tom již na základě žádosti zákonného zástupce rozhoduje ředitel školy a může k němu dojít během prvního pololetí první třídy. V obou případech je nutné, aby dítě nadále plnilo předškolní vzdělávání, tedy navštěvovalo přípravnou třídu nebo mateřskou školu.
V tuto chvíli vznikla na MŠMT odborná skupina, která se zabývá změnou koncepce odkladů, cíl je jasný, odklady zrevidovat a ušetřit tak peníze, které nás o rok delší školní docházka plní. Blaho dítěte je až na druhém místě. Škoda.
V tuto chvíli jsou připraveny 4 varianty, jak se ke koncepční změně postavit. Mluví se mimo jiné o tom, že odklady budou umožněny pouze dětem narozeným po 30. červnu nebo květnu, případně o značném omezení odkladů a zároveň zrušení možnosti dodatečného odkladu, ale i o zrušení přípravných tříd či udělování odkladů pouze dětem se závažným zdravotním znevýhodněním nebo odlišnými kulturními a životními podmínkami. Podrobněji zatím školské veřejnosti nic představeno nebylo a je třeba čekat na další diskuze odborníků, které se chystají. Doufejme, že odborníci budou z praxe.
O tom, že je odkladů zbytečně moc, není třeba diskutovat. Je to tak. Je to drahé a pro spoustu dětí naprosto zbytečné. Ale sklízíme, co jsme zaseli. Hlavní pravomoc jsme sebrali školám a školkám a předali ji rodičům. A tak všichni známe ty případy, kdy maminka i přes nedoporučení učitelky ve školce trvá na odkladu. Ano, je třeba mít doporučení školského poradenského zařízení, ale během posledních deseti let jsem se ještě nikdy nesetkala s tím, že by toho rodič nedosáhl a doporučení nezískal. A důvody rozhodně nemají nic společného se školní nezralostí, nejčastěji slýcháme, že:
„Chci Pepíčkovi prodloužit dětství, není kam spěchat.“
„Počkáme, až půjde do školy i Anička, děti budou chodit spolu.“
„Letos bude v první Nováková, ta naší Bětku rozhodně mít nemůže, počkáme na lepší učitelku“
A tak dále…
A tady je potřeba začít. Hlavní slovo má mít odborník a tím je v případě odkladu bezesporu na prvním místě učitel v mateřské škole, na druhém pak speciální pedagog (případně psycholog, lékař). Samozřejmě za předpokladu, že dítě předškolní vzdělávání plní. Věřím, že pokud by toto fungovalo, bude odkladů minimálně o třetinu méně. A to je dost. Ponechme rodičům možnost s odkladem nesouhlasit a rozhodnout, že do školy půjdou i přes doporučení odkladu, ale nenechme je, aby si odklady bezdůvodně prosazovali.
Dále je třeba dbát na plnění předškolní docházky. V posledním roce je povinná a má to své důvody. Ale z mnohaleté zkušenosti vím, že není důsledně vyžadována. I to je důvodem sociální nezralosti a následných odkladů. Dítě pak školní docházku neplní ani po odkladu, za rok je na tom stejně a jsme v začarovaném kruhu.
Pokud má přijít A - tedy omezení odkladů, musí následovat B - změna školského systému. Rozdíly mezi dětmi budou opět větší a učitel v první třídě, aby se naklonoval. Je třeba diskutovat podporu asistentů, změnu rámcového vzdělávacího programu, snížení počtu žáků minimálně v prvním období (do třetí třídy), změnit systém hodnocení, více podporovat děti již v předškolním věku. Všechny tyto změny musí jít ruku v ruce se snížením odkladů, jinak máme nakročeno k dalším dětským školním neúspěchům. A na tohle všechno se za rok české školství připravit nedokáže.
Jedna z připravených variant říká, že by odklad mohlo dostat pouze dítě narozené po 30.5. nebo 30.6. Děti nevyrůstají ve stejných podmínkách ani nemají stejný vývoj, nenacpeme je do tabulek. Tuhle variantu bychom měli škrtnout okamžitě.
Obrovským krokem zpět by bylo zrušení přípravných tříd, zejména pak v oblastech sociálně vyloučených lokalit. Přípravná třída je skvělým nástrojem a podpůrným opatřením, které máme. Děti zde během jednoho roku nejen díky individuálnímu přístupu dělají obrovské pokroky. Naopak by se mělo uvažovat nad tím, zda by „odkladové“ děti (zejména ty, které mají odklad pro sociální nebo školní nezralost) neměly automaticky jít do přípravných tříd, které je (jak už název napovídá) na školní docházku připravují.
Jsem přesvědčená, že je třeba odklady omezit, ale omezení nebo zrušení nesmí být jediným opatřením. Nezbývá tedy než doufat, že nová koncepce odkladů bude efektivní a bude cílit v první řadě na zájem a potřebu dítěte, protože v nich je naše budoucnost, jen se na to dost často zapomíná.
Zdroje:
https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/msmt-pripravilo-reseni-pro-omezeni-odkladu-skolni-dochazky
https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2021_p%c5%99%c3%adlohy/Dokumenty/VZ_CSI_2021_e-verze_22_11.pdf
