Sintra - opravdová pohádka kousek od Lisabonu

Do Sintry jsme vyrazili třetí den našeho poznávání okolí Lisabonu. Do centra města jsme vypůjčeným autem dorazili okolo deváté hodiny ranní, podle rad zkušenějších cestovatelů jsme zaparkovali u nádraží, trochu jsme se museli poprat se zaplacením parkovného, protože jsme neměli drobné, papírové peníze automat nebral a aplikace moc nespolupracovala. Zachránil nás místní taxikář, který nám rozměnil a na oplátku jsme tedy nahoru k paláci Pena vyrazili s ním. Vyjet můžete i autobusem, případně pěšky, ale počítejte, že je to pěkný kus a ztratíte dost času. Oblíbená je také jízda rikšou. Ceny jsou jednotné a ne úplně malé - 15 euro za osobu, ať už jedete taxíkem nebo rikšou.

Národní palác Pena s parkem

K paláci jsme dojeli zhruba za 15 minut. Na konci září nebyly naštěstí žádné velké fronty, takže jsme si vstupenky zakoupili až na místě v elektronických pokladnách před hlavním vchodem. Na interiéry nás moc neužije, takže jsme si vystačili s parkem. Cena je 12 euro na osobu, pokud chcete dovnitř, je to 20 euro. Od hlavní brány se vydáte nahoru a za chvíli tu nádheru uvidíte, sice ne v plné kráse, protože palác je opravdu rozlehlý a v jeho blízkosti není moc míst, odkud byste ho viděli celý, ale dech vám vezme. Vrátíte se do dětských let a budete si připadat jako v pohádce, kterou vám rodiče četli před spaním. Už jen potkat královskou rodinu. Není divu, že je tohle místo zařazeno mezi sedm divů Portugalska.

Původně zde byl klášter, ten byl zničen během zemětřesení v 18. století, zhruba po 100 letech zde na popud krále Ferdinanda II. vznikl tento palác, který je směsicí všech možných stylů.

Venkovní prostory paláce projdete za pár minut, můžete si dát občerstvení na terase s krásným výhledem do parku, v infocentru je možné si díky QR kódu nahrát do telefonu mapu parku, ale také únikovou hru - zdarma.

Následovala procházka po parku, kde jsme byli téměř sami, což mi přijde škoda. Park je nádherný, najdete tu jezírka, domky, vyhlídky, sochy. Celý park je protkán širšími i užšími stezkami, terén není rovinatý, převážně lesnatý, najdete tu stromy z různých zemí. Budu se opakovat, ale i v parku jsem si připadala jako v pohádce. I když možná díky naprosté samotě, přírodě, lesu a zamračenému počasí chvílemi taky jako v hororu.

Pokud máte rádi taková místa a chcete park prozkoumat pořádně, potřebujete minimálně dvě hodiny. Vyjděte pak spodním východem, je to o malý kousek blíže k maurskému hradu.

Castelo dos Mouros - maurský hrad

Tento nádherný a impozantní hrad je asi deset minut pěšky od paláce Pena. Zde už byly fronty větší, i když většinou je to prý obráceně. Vstupné je stejné a opět jsme ho vyřešili u automatu.

Celý hrad můžete projít po hradbách. Cesty jsou trochu širší než na hradě Óbidos, o kterém jsem psala v předchozím článku zde:

Schody nejsou tolik příkré, ale žádné zábradlí nebo jinou zábranu nečekejte. Hrad je rozlehlý, věže jsou poměrně zachovalé, rozhlédnout se můžete na všechny strany. Uvidíte odtud celou Sintru, z jedné strany pak palác Pena.

Quinta da Regaleira

Po prohlídce hradu jsme se marně snažili přesvědčit několik řidičů rikš a taxíků, aby by nás odvezli dolů k Sintra paláci, ale nikomu se do toho nechtělo, protože to pro ně díky jednosměrce znamenalo značnou zajížďku. Jeden z řidičů nám poradil, abychom se vydali dolů pěšky, stačí zajít k hradbám a vydat se vlevo po lesní cestě, která nás dovede do Sintry, cestu popsal jako takový „little hike trek“, ale slovo little použil zřejmě omylem, případně tou cestou nikdy nešel.

Za branami vás totiž čeká celkem náročná lesní cesta přímo dolů a rozhodně není pohádková. Použila jsem veškerá sprostá slova, která mám ve slovníku, ale došli jsme to, pochopitelně. S obdivem ke všem, kteří si tenhle trek dali obráceně - tedy do kopce.

Do města jsme sešli zhruba za hodinu a zamířili rovnou k našemu hlavnímu cíli, kvůli kterému jsme sem přijeli, a tím je tajuplný palác Quinta da Regaleira. Po náročné cestě jsme konečně došli ke vchodu a ejhle, on to byl východ, je třeba jít ještě kus nahoru.

Bylo už dost po poledni a fronta tu byla obrovská, jak u vstupu, tak u pokladen. Trochu jsme to tušili, ale bohužel se nám od rána nepodařilo koupit vstupenky online, mimo provoz byl i automat. Nedalo se nic dělat, do fronty jsme museli. Na webu jsem viděla, že téměř všechny časy jsou skoro plné a před námi bylo minimálně 50 lidí. Měli jsme ale obrovské štěstí, sice jsme stáli ve frontě skoro hodinu, ale tím, že jsme byli jen dva, vešli jsme se ještě do času od 14:30, což bylo za chvilku.

Po puštění jsme však nevyrazili k paláci, ale opět do kopce, ke známé studni. Nebo obrácené věži? To je jedno, prostě k místu, které jsem měla na seznamu snů. Zde jsme si vystáli další nemalou frontu, a pak jsem si konečně splnila sen. A stál za to, procházka studní je opravdu nádherná, fotky nelhaly. Já ty svoje sice nemám tak dokonalé, ale zážitek mi to nevezme. Studny jsou tu dvě, jsou propojené podzemními chodbami, jejich hloubka je 27 metrů v devíti poschodích.

Těchto devět pater odkazuje k Božské komedii od Danteho, patra symbolizují devět cyklů života od pekla, přes očistec až po ráj. Nebo obráceně, záleží, odkud jdete. V minulosti zde prý probíhaly tajemné rituály.

Jediným mráčkem na této procházce bylo, že tudy prochází opravdu hodně turistů a místní pracovníci nás při prohlídce hodně hnali, tudíž atmosféru jsme si moc neužili.

Od studny jsme se vrátili zpátky do nádherného parku, chcete-li zahrad a zpět k paláci. Místo je to opět nádherné, procházíte okolo jezírek, soch, různých zákoutí, kamenných studánek. Park je udržovaný, trochu strašidelný a mystický, hodně romantický. Prošli jsme si interiéry tohoto nádherného paláce, část parku a pomalu zamířili zpět k autu.

I samotný palác působí zvenku trochu strašidelně a máte pocit, že jste se ocitli někde v Anglii na konci 18. století, málokdo by řekl, že vznikl teprve na začátku 20. století jako rezidence Antónia Augusto Monteiro. Palác s prvky gotiky, manýrismu a renesance je dnes zapsán na seznamu UNESCO a je oblíbeným turistickým místem.

Dnes máme v nohách téměř patnáct kilometrů, a to ještě musíme dojít k nádraží, kde máme auto. Mineme ještě Palác Sintra, který býval letním sídlem portugalské královské rodiny, ale na prohlídku už se nechystáme. Není to jediná památka, kterou jsme vynechali, Sintra má opravdu co nabídnout a pokud máte čas, rozhodně tu stravte alespoň dva dny.

My se unavení a spokojení vracíme zpět do Cascais, kde jsme ubytovaní, a těšíme se na příští dny, které hodláme strávit v Lisabonu.

Zdroje:

https://petraontheway.com/portugalsko-sintra#4-co-vid%C4%9Bt-v-sint%C5%99e

https://www.radynacestu.cz/magazin/sintra/

https://www.regaleira.pt/en

vlastní nohy