Zaniklá osada Königsmühle v Krušných horách - místo s duší a nepřenositelnou atmosférou

Tenhle den si pamatuji naprosto přesně. Šli jsme Stezku Českem, byl to šestý den pěší cesty, v nohách jsme měli přes sto kilometrů a přišla první větší krize. Každý krok byl náročný, kupředu jsem se posouvala stěží a v jednu chvíli jsem vztekle mrskla batohem, s tím, že dál prostě nejdu. Šla jsem. Naštěstí. Na Klínovci jsme nabrali síly, sešli dolů, prošli Háj u Loučné a odbočili na nenápadnou cestu do luk. Pořád ještě se šlo těžko, bez úsměvu. Asi po kilometru jsme zdálky zahlédli několik rozpadlých stavení. Königsmühle.

Měli jsme štěstí, bylo celkem brzy a byli jsem tu až na jeden pár turistů sami. Shodili jsme batohy, chvilku jen seděli a vnímali tu tajemnou atmosféru, a pak jsme se tu teprve porozhlédli. Strávili jsme tu necelé dvě hodiny, a když jsme pokračovali dál, byla krize pryč, zůstal jen příjemný klid, pokora a touha se sem zase někdy vrátit a nadechnout se.

Trocha historie

Osada spadala pod obec Háj, nacházelo se v ní sedm domů a žilo zde 57 obyvatel. Jednalo se o Němce, kteří byli v letech 1945 a 1946 odsunuti a místo bylo vymazáno z mapy. Několik domů bylo obytných a dva byly zřejmě mlýny. Osadou procházela obchodní stezka. Po vystěhování původních obyvatel si zbylí lidé z Háje domy rozebrali jako stavební materiál. Z původních domů zbyly ruiny, cesty zarostly, příroda si pomalu začala brát své místo zpět.

Nyní je místo označované jako zaniklá obec a je jedním z mála míst, kde po původních stavbách zůstává alespoň nějaká stopa, nejen cedulka s označením. Pokud se ale o budovy, respektive jejich zbytky, nebude pečovat, zcela zaniknou.

Königsmühle stále žije

Často navštěvujeme místa, kde původně byly obce, které zanikly, ať už odsunem obyvatel nebo ustoupily těžbě. Králův mlýn je jedno z mála, kde to stále žije a kde se zapáleným lidem podařilo vytvořit z něj jakési genius loci, v němž se snoubí historie, příroda i umění.

Osadu oživuje spolek DoKrajin pod vedením Petra Mikšíčka, který je zároveň filmařem, fotografem a spisovatelem. Kromě péče o toto místo, jež je mezi zaniklými obcemi opravdovou raritou, zde spolek pravidelně pořádá různá setkání a workshopy. Tím zřejmě nejvýznamnějším je Land Art festival, který se koná každý rok v srpnu. Letos jej můžete navštívit ve dnech 23.8. - 24.8. 2024.

Festival nabízí bohatý program pro malé i velké, konají se koncerty, divadelní představení, a hlavně se sem sjíždí umělci, kteří se věnují landartu - krajinnému umění. Autoři tedy svá díla tvoří z věcí, které najdou na místě, z květin, trávy, dřeva, kamenů a dalších přírodnin. Díla zde zůstávají nainstalovaná, stávají se součástí místa a krajiny a je již jen na přírodě, jak je přijme a jak dlouho tu zůstanou. Dny, týdny, měsíce či roky.

Během procházky jsme bohužel zjistili, že nejen příroda, ale občas i nenechavá lidská ruka, se podílí na zániku landartových děl.

Tento festival je jedinečný, v České republice nemá obdoby, setkávají se zde Češi a Němci a pod jejich rukama celé údolí zůstává živým a stále se měnícím uměleckým dílem.

Spolek DoKrajin pořádá také různé vzdělávací semináře a spolupracuje se základními a středními školami.

Na oživení tohoto místa spolupracuje také poslední rodačka Rosemarie Ernst, která odsud se svými rodiči odešla v pouhých třech měsících. Do Königsmühle se pravidelně vrací a dělí se se všemi o své vzpomínky a touhu vrátit se domů.

Zázemí a útulna

Místo slouží také jako útulna pro poutníky, je zde vytvořena místnost, kde mohou posedět, přespat, jsou tu i kamínka, aby si mohli zatopit nebo ohřát či uvařit jídlo. Vzhledem k tomu, že je tudy vede trasa Stezky Českem, bývá útulna hojně využívána.

Vrátíme se

Místo nás učarovalo. Postupně se sem trousili další turisté, někdo jen relaxoval, další vše procházel, všichni se usmívali, zdravili se, povídali. Je tady živo. Drobné detaily a díla místu přidávají na atmosféře a na tom, aby se tu všichni cítili dobře. Byla tu vysoká tráva, už trochu parným létem vyschlá a v ní vedly vyšlapané cestičky k dalším více či méně drobným dílům. Slyšet byl nejen zpěv ptáků, ale i zurčení potůčků, kterými je místo protkané.

Ani nevím, zda jsem si prohlédla všechno, ale je to jedno, protože se sem určitě vrátím. A část bude zase jiná, protože všechno v životě je pomíjivé.

Pár momentů z jednoho červencového dopoledne:

http://www.zanikleobce.cz/index.php?lang=d&obec=4047

www.konigsmuhle.cz

www.krusnohorskypoutnik.cz