Článek
Nejvíc mne jako ženu asi zaujaly komentáře paní, která tvrdila, že pokud je muž ve vztahu spokojený, tak nemá potřebu podvádět..
S tím ani trochu nesouhlasím. Mám za sebou tři vztahy. První dva skončily kvůli nevěře z partnerovy strany.
Jako první počítám vztah, který jsem měla od 15 do 18 let. Tehdejší přítel měl v době, kdy jsme spolu ještě chodili, už jinou slečnu a nějak nepovažoval za důležité mi to sdělit. Fajn, i když to tenkrát bolelo jak čert, tak jsme byli ještě mladí. Dneska se tomu už jen směju.
Druhý vztah, který trval téměř deset let a vzešel z něj potomek, skončil podobně.
Zjistila jsem, že je mi partner nevěrný. V ten den pro mě skončil celý svět, jelikož bych dala ruku do ohně, že se mi to nemůže stát. Narodilo se nám dítě, ale pro partnera se tím nezměnilo vůbec nic. Pořád jsem se o něj starala jako před tím, teplý obídky, večeře, svačinky do práce. Kdykoliv ho někde píchlo, tak masážičky, mazáníčka, čajíčky apod. V posteli taky všechno fungovalo jak mělo.
Když jsem se ho tenkrát ptala na důvod, proč mi to udělal, tak nedokázal odpovědět. Jen pořád dokola opakoval, že jsem úžasná a že o nás nechce přijít. Že se asi musel zbláznit, že mi to nedokáže nijak vysvětlit.
Třetí vztah pořád trvá, z něj vzešli potomci dva, a já doufám, a hlavně si přeji, že je to vztah poslední a napořád.
Proč jsou tedy nevěrníci nevěrní a co je k tomu vede? Myslím ty, kteří jsou ve vztahu spokojení a nemělo by jim vůbec nic scházet?
Proč jim chvilky potěšení stojí za to obětovat funkční rodinu a vztah?
A co nejvíc nechápu, jak se můžou svým partnerům v klidu podívat do očí, lhát jim a dělat, že je vše ok?
A jak vůbec můžou podvádět, pokud svého partnera milují?
Nevím, asi jsem staromódní, nikdy jsem nevěrná nebyla a zcela jistě vím, že bych toho nebyla schopná.
Asi ani právě proto nechápu, že to tolik lidí pokládá za normální a někteří i za přirozenou věc.
