Článek
Je 24. 12. a celá republika slaví Štědrý den. Pro nás letos tohle datum vůbec nic neznamená. Tatínek odchází po pátý na noční, a tak jsme po dlouhých úvahách rozhodli, že letos si Vánoce uděláme až na Boží hod. Malý tomu stejně nerozuměj a starší syn stráví Štědrý večer poprvé u svého otce, takže vlastně o nic nepřijde.
První sváteční den u nás proběhl klasickým způsobem. Budíček okolo pátý, řev, bordel, dopoledne nákupy na poslední chvíli, oběd, řev, bordel a v čase kdy všichni okolo jdou ke stromečku večerka.
Je 25. 12., pro nás Štědrý den. Vstávačka klasicky po pátý. Řev, bordel, snídaně. Kolem desátý se snažím uspat dvouleťáka, ať můžem konečně ozdobit strom. Nedaří se. Zdobí s námi. (Rozumněj - strhává vše, co jsme na strom pověsili.)
Hotovo, jdem znovu zkusit spát. Nula. Tak jdem teda vařit. Oba chlapečci si vyskočí na linku, a mě nezbývá žádný prostor. Neva, hlavně že je to baví a neřvou.
Nejmladší konečně usíná. S tříleťákem dokončíme dílo a dvouleťák se nám budí.
Poobědváme, děti vůbec nejí, tátu bolí břicho, takže si taky nedá… Proč jsem se s tím v takových podmínkách teda vůbec dělala? Nevím…
Začíná nám odpoledne. Umyju zbytečně zaděláný nádobí a jdem si hrát. Nebaví je to. Táta bere dvouleťáka ven a my s tříletým zatím teda uděláme v „klidu“ řízky. Naporcuju maso, dítě udělá bum bum paličkou a zdrhá očesat strom.
Vrací se mi nejstarší od otce. Chlubí se co všechno dostal. Dodělám řízky, uklidím kuchyň a prostřu sváteční stůl. Vrací se nám táta s miminem a můžem začít.
Večeříme. Salát, děti brambory, řízky, svíčky, koledy..
Malý lezou po stole, nechápou, o co jde.
Tak nějak dojíme a táta běží zazvonit na zvonek. Děti jsou kupodivu v klidu a poslouchají, až něco uslyší. Cink Cink. Letí ke stromku a září jim očka. Rozbalujou a trhaj a jsou jak v Jiříkově vidění.
Je 5 dní po Vánocích, půlka dárků v dezolátu, ale stálo to za to.
Hlavně, že měly děti radost.
Amen
