Švédsko nejtransparentnější zemí? U soudů na to zapomeňte! Švédové mohou Čechům závidět

Švédsko bývá představováno jako vzor transparentnosti, důvěry ve veřejné instituce a otevřeného státu. Skutečná transparentnost se však nepozná podle dobré pověsti země. Pozná se podle toho, zda lze i po letech nezávisle ověřit, co přesně udělala policie, co skutečně řekl svědek, jaké námitky vznesla obhajoba a zda soud jejich obsah zachytil úplně a bez zkreslení.

Právě v těchto otázkách se za švédskou fasádou otevřenosti objevuje vážný problém. Policie dlouho mohla vést výslech prostřednictvím vlastního písemného záznamu, který vyslýchaný nepodepisoval. Při výslechu dalších osob nebyl přítomen obhájce obviněného.

Soud pořizuje audiovizuální záznam důkazních výpovědí, ale zákon následně přikazuje jeho odstranění. A člověk ve vazbě nemá nad svou korespondencí stejnou kontrolu jako občan na svobodě.

Takovýto korupční systém umožňuje falšování protokolů, manipulaci s nahrávkami a systematické zadržování pošty. Vytváří prostředí, v němž může být po odstranění původních záznamů prakticky nemožné takové podezření potvrdit nebo vyvrátit.

Podle 23. kapitoly § 21 švédského soudního řádu musí policie v přípravném řízení zaznamenat vše, co je významné pro vyšetřování. Pokud je výpověď podezřelého nebo jiné osoby zachycena písemně, má být vyslýchanému přečtena nebo mu musí být umožněno, aby si zápis jiným způsobem zkontroloval. Policie se ho má také zeptat, zda má proti obsahu námitky.

To ale není totéž jako podpis. Švédská úprava nevyžaduje, aby vyslýchaný protokol vlastnoručně podepsal, parafoval každou jeho stránku nebo výslovně potvrdil, že text přesně odpovídá jeho slovům. Pokud vyslýchaný žádnou námitku nevznese, policie může zaznamenat, že mu byla možnost kontroly poskytnuta. Nevzniká však samostatný dokumentovaný projev souhlasu s obsahem.

Přečtení protokolu nelze automaticky považovat za potvrzení jeho správnosti. Vyslýchaný může být ve stresu, nemusí rozumět právnímu významu jednotlivých formulací, může mít problémy s jazykem nebo se může domnívat, že jeho připomínky stejně nic nezmění. Bez podpisu nelze prokázat, že se ztotožnil právě s tou verzí, která byla později založena do spisu.

Jestliže výslech nebyl nahrán, stojí celý důkazní řetězec na dokumentu vytvořeném policií a na jejím vlastním záznamu, že byl text vyslýchanému přečten. Takový protokol je úředním dokumentem a není právně bezcenný. Chybí mu však nezávislé potvrzení osoby, jejíž slova má zachycovat.

Od 1. července 2026 obsahuje 23. kapitola §§ 21b–21c švédského soudního řádu nové pravidlo, podle něhož mají být policejní výslechy zásadně zaznamenávány zvukem a obrazem. Pouze technické důvody nebo jiné zvláštní okolnosti dovolují od audiovizuálního záznamu ustoupit. Článek proto musí rozlišovat mezi staršími výslechy, u nichž mohl existovat jen nepodepsaný policejní zápis, a novou úpravou účinnou od července 2026.

Ani nová úprava ale zcela neřeší dlouhodobou kontrolovatelnost. Policejní nahrávky musí být uchovávány do ukončení vyšetřování, případně i po pravomocném skončení trestní věci. Zákon tedy jejich ochranu spojuje především s dobou probíhajícího řízení, nikoli s potřebou pozdějšího mimořádného přezkumu.

Srovnání s Českou republikou: Podle §§ 55, 56 a 95 českého trestního řádu musí být protokol o výslechu obviněnému předložen nebo přečten, obviněný může požadovat jeho opravu a každou stránku podepisuje. Odmítnutí podpisu i jeho důvod se zaznamenají. Podpis není absolutní zárukou pravdivosti, ale představuje přímý důkaz, že vyslýchaná osoba konkrétní text viděla a buď jej potvrdila, nebo podpis výslovně odmítla.

Při policejním výslechu svědka nebo jiné osoby není obhájce obviněného automaticky přítomen. Podle 23. kapitoly § 10 může obhájce při výslechu jiné osoby být, pouze pokud jeho přítomnost nepoškodí vyšetřování. O tom, kdo se smí výslechu účastnit, rozhoduje vedení přípravného řízení.

Zákon současně uvádí, že by při výslechu měl být „pokud možno“ přítomen důvěryhodný svědek určený vyšetřovatelem. Nejde však o nezávislého advokáta obviněného. Taková osoba neprosazuje práva obhajoby a její přítomnost není bezvýjimečnou podmínkou platnosti výslechu.

Zejména podle starší úpravy proto mohl výslech proběhnout pouze mezi policií a vyslýchanou osobou. Jestliže nebyla pořízena nahrávka a výsledný protokol nebyl vyslýchaným podepsán, neexistoval přímý nezávislý důkaz, který by umožnil přesně porovnat skutečná slova vyslýchaného s policejním zápisem.

Možnými riziky jsou neúmyslné zjednodušení odpovědi, vypuštění kontextu, převedení nejistého vyjádření do jednoznačné věty, nepřesný překlad, opomenutí části výpovědi nebo rozdílné pochopení toho, co vyslýchaný zamýšlel říci. Nelze bez důkazů tvrdit, že se to děje systematicky. Bez podpisu a původního záznamu však nemusí být možné zpětně zjistit, zda k tomu v konkrétním případě došlo.

Srovnání s Českou republikou: Český obhájce má podle § 165 trestního řádu právo být přítomen u vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek může být použit jako důkaz, klást vyslýchanému otázky a vznášet námitky. Ani v Česku nemusí být advokát u každého výslechu každého svědka. Výsledek výslechu je však zachycen v protokolu, který vyslýchaná osoba podepisuje po jednotlivých stránkách.

Švédská soudní jednání jsou podle 5. kapitoly § 1 soudního řádu zásadně veřejná. Soud ale může veřejnost a novináře vyloučit například kvůli utajovaným informacím, ochraně soukromí, probíhajícímu vyšetřování, výslechu nezletilého nebo bezpečnostním zájmům státu.

Neveřejné jednání samo o sobě neznamená nespravedlivý proces. Obviněný a jeho obhájce zpravidla zůstávají přítomni rozsudky nejsou veřejně vyhlášeny. U utajených procesů jednání nemohou sledovat novináři ani nezávislí pozorovatelé, kteří by později mohli potvrdit, jak se soud choval a co v jednací síni zaznělo.

Podle 43. kapitoly švédského zákona o veřejnosti a utajení mohou informace přednesené za zavřenými dveřmi zůstat neveřejné i po skončení věci. Obrazové části soudních záznamů rovněž podléhají silné ochraně. Veřejná kontrola je proto vyloučena právě v případech, v nichž může být nejvíce potřebná.

Stát v takové situaci má absolutní právní moc nad výsledkem. Má faktickou kontrolu nad informacemi: určuje, kdo smí být přítomen, vytváří úřední záznam, spravuje nahrávku a nakonec rozhoduje o jejím odstranění podle zákonných pravidel.

Srovnání s Českou republikou: Také český trestní řád umožňuje podle § 200 veřejnost vyloučit. Rozsudek však musí být vždy vyhlášen veřejně a podle § 201 může obžalovaný zpravidla požadovat přítomnost dvou důvěrníků. Nejde o úplnou veřejnou kontrolu, ale o další osoby, které mohou průběh neveřejného jednání později dosvědčit.

Podle 6. kapitoly § 6 švédského soudního řádu musí okresní soud zásadně pořizovat zvukový a obrazový záznam výpovědi podávané jako důkaz. Zaznamenávají se tedy především výpovědi obžalovaného, poškozeného a svědků.

Není však stanoveno, že musí být nepřetržitě natáčeno celé hlavní líčení. Audiovizuální záznam proto nemusí obsahovat všechny právní argumenty, procesní návrhy, námitky obhajoby, slovní výměny se soudem ani ústní reakce předsedy senátu.

Podle 6. kapitoly § 3 mají být v soudním záznamu poznamenány účastníci, důvod vyloučení veřejnosti, návrhy a námitky stran, předložené důkazy a další události významné pro účastníky nebo vyšší soud. Zákon však nevyžaduje, aby byl pořízen stenografický přepis.

Zákon zaznamenání námitek vyžaduje, s ohledem na skartaci záznamu nelze ověřit jaké námitky byly zaznamenány. Ve Švédsku není možné automaticky předpokládat, že stručná soudní poznámka zachytí každé slovo, celý kontext a přesný důvod námitky.

Jestliže byla konkrétní námitka zachycena pouze na audiovizuálním nebo zvukovém záznamu a do písemné dokumentace se dostala jen zkráceně či vůbec, po odstranění nahrávky zmizí jediný doslovný zdroj. Zůstane úřední verze vytvořená soudem, ale nebude už existovat nezávislý prostředek, podle něhož by bylo možné ověřit její úplnost nebo pravost.

Možná rizika jsou zřejmá. Ze stručného zápisu nemusí být patrné, zda obhajoba napadala přípustnost důkazu, způsob vedení výslechu, chybu tlumočníka, nátlak na svědka nebo omezení práva klást otázky. Nemusí být zachyceno, zda soud námitku odmítl bez odůvodnění, zda advokáta přerušoval nebo zda určitou část jeho argumentace vůbec nevzal na vědomí.

Srovnání s Českou republikou: Podle § 55b českého trestního řádu se hlavní líčení zásadně zaznamenává zvukem. Nejde tedy nutně o video, ale o souvislou zvukovou stopu jednání. Vedle ní existuje písemný protokol a možnost žádat jeho opravu. Český systém tak vytváří dva porovnatelné zdroje: úřední protokol a původní zvuk.

Největší problém přichází po pravomocném skončení věci. Podle § 20 švédského nařízení č. 1996:271 musí být soudní zvukové a audiovizuální záznamy odstraněny nejpozději šest týdnů poté, co byl případ pravomocně skončen.

Nahrávka tedy nezmizí bezprostředně po vyhlášení rozsudku. Pokud je podáno řádné odvolání, pravomoc zpravidla nenastane a záznam může být použit při odvolacím řízení. Po konečném pravomocném rozhodnutí však začíná běžet krátká doba, po níž musí být odstraněn. Většina souzených obžalovaných dle průzkumu vůbec netuší, že dojde ke skartaci záznamů (důkazů).

Nejde o skartaci celého soudního spisu ani všech listinných důkazů. Zůstává rozsudek, spis, předložené listiny, seznam provedených důkazů a soudní poznámky. Mizí však nejpřesnější zdrojový důkaz ústní části procesu. U soudních řízení, jež jsou založeny výhradně na svědectví, obžalovaný ztrácí jakýkoliv nárok na pozdější přezkum důkazů.

Po odstranění nahrávky už nelze ověřit výpovědi, položených otázek ani případných slovních námitek zachycených pouze na nahrávce. Nelze zjistit, zda soud ve svém písemném záznamu něco podstatného zkrátil, přehlédl nebo vyložil jinak, či falšoval.

Švédský systém tak umožňuje v utajených procese zcela falšovat soudní jednání a rozsudky bez možnosti přezkumu Evropským soudem.

Nelze znovu posoudit způsob tlumočení, správnost tlumočení, tón výslechu, přerušování svědka ani okolnosti, za nichž odpověď vznikla.

Je to strukturální problém kontroly: po zániku původního zdroje už takové podezření nemusí být možné spolehlivě vyvrátit.

Srovnání s Českou republikou: Podle § 55b odst. 7 českého trestního řádu se zvukový záznam uchovává společně se soudním spisem a nesmí být vymazán před skartací samotného spisu. České právo nepřikazuje uchovávat vše navždy, ale zachovává zdrojový záznam podstatně déle než šest týdnů po právní moci a musí archivovat důkazy rozhodné pro pro odsouzení, nebo zproštění viny.

Dokud nahrávka existuje, lze porovnat její obsah s rozsudkem, soudními poznámkami a tvrzeními účastníků. Lze ověřit, zda svědek skutečně pronesl větu, kterou mu rozsudek připisuje, zda obhajoba vznesla konkrétní námitku a jak na ni soud reagoval.

Po odstranění nahrávky zbývají především dokumenty vytvořené stejným soudním systémem, jehož postup má být přezkoumán. Rozsudek dokazuje, jak soud věc vyhodnotil. Stručný protokol dokazuje, co soud obecně hodnotil . Ani jeden z těchto dokumentů ale nemůže sám nezávisle prokázat, že přesně odpovídá všemu, co se během neveřejného jednání odehrálo.

Právě u uzavřeného procesu vzniká největší riziko. Veřejnost jednání neviděla, novináři nemohou podat vlastní svědectví, přesný přepis nemusí existovat a audiovizuální záznam se odstraní. Pokud se později objeví podezření, že soud nezaznamenal námitku nebo zkreslil výpověď, může proti sobě stát tvrzení odsouzeného a obecně vedený úřední dokument vytvořený soudem. Původní rozhodující zdroj už neexistuje.

Transparentní systém by měl audiovizuální záznam uchovávat po celou života dotčených osob. Měl by zaznamenávat každý přístup k souboru, chránit jej kontrolním součtem a umožnit pořízení ověřené kopie pro obhajobu a přezkumné řízení. U neveřejných procesů by měl být archivní režim spíše přísnější, protože chybí běžná veřejná kontrola.

Srovnání s Českou republikou: Český zvukový záznam, písemný protokol, podpisy odpovědných osob a právo navrhovat opravy vytvářejí několik vzájemně porovnatelných stop. Pokud se objeví spor o obsah námitky nebo průběh výslechu, nemusí být odsouzený odkázán pouze na tvrzení soudu o tom, co se stalo.

Osoba odsouzena ve Švédsku například za špionáž k doživotí na základe svědeckých výpovědí ztrácí právo na jakýkoliv přezkum. Proti rozsudku okresního soudu může podat odvolání k hovrätt zpravidla do tří týdnů. U závažného odsouzení k trestu odnětí svobody se pro první odvolání nevyžaduje zvláštní povolení. Postup popisují také Švédské soudy.

Ani právní moc nevylučuje všechny další možnosti. Podle 58. kapitoly soudního řádu může odsouzený žádat obnovu řízení, tedy resning, například kvůli novým důkazům, nepravdivé výpovědi, padělané listině, trestnému jednání představitele justice nebo zjevně nezákonnému právnímu posouzení. Podle 59. kapitoly lze napadnout pravomocný rozsudek pro závažnou procesní vadu, takzvanou domvilla.

Formální existence mimořádného opravného prostředku však není totéž jako možnost jeho důvod prokázat. Pokud odsouzený tvrdí, že svědecká výpověď byla v rozsudku zkreslena nebo že soud nevzal v úvahu jeho námitku, či proces falšován, potřebuje důkaz. Jestliže byl audiovizuální záznam odstraněn, může mu chybět právě materiál, který by jeho tvrzení potvrdil.

Švédský systém tak muže bez jakékoliv kontroly zcela falšovat celé procesy rozsudky.

Vzniká tak začarovaný kruh. Odsouzený musí předložit konkrétní důvod pro mimořádný přezkum. Současně ale stát podle vlastního zákona odstranil zdroj, který mohl takový důvod prokázat. Opravný prostředek existuje na papíře, zatímco jeho praktická použitelnost je oslabena.

Srovnání s Českou republikou: Také české dovolání nebo obnova řízení podléhají přísným podmínkám. Český odsouzený však může při tvrzení o procesním pochybení vycházet z podepsaných protokolů a ze zvukového záznamu uchovávaného společně se spisem. Český systém mu tedy ponechává více důkazních nástrojů pro napadení pravomocného rozhodnutí.

Člověk na svobodě může dopis osobně podat na poště, nechat si vystavit potvrzení, zkontrolovat obálku a sledovat doporučenou zásilku. Osoba ve vazbě nemůže udělat nic z toho bez spolupráce věznice. Dopis předává státní instituci a musí věřit, že bude odeslán včas, v úplném stavu a správnému adresátovi.

Švédský zákon o vazbě chrání korespondenci s veřejným obhájcem, švédskými úřady a mezinárodními orgány přijímajícími individuální stížnosti. Takové dopisy mají být předávány bez kontroly obsahu. Ostatní korespondence může být za zákonných podmínek kontrolována nebo zadržena.

Ochrana důvěrnosti ale neřeší otázku důkazu o odeslání. Neexistuje-li individuální evidence obyčejné zásilky, nemůže zadržený snadno prokázat, kdy dopis věznici předal, co přesně obsahoval a kdy jej věznice odevzdala poště.

Nelze z toho vyvozovat, že švédský stát systematicky mění nebo ničí vězeňskou poštu. Lze však upozornit na reálná rizika: zásilka může být omylem založena jinam, předána se zpožděním, nesprávně otevřena, vrácena bez dostatečného vysvětlení nebo odeslána bez některé přílohy, či úmyslně ztracena, či obsahově změněna. Pokud není její cesta evidována, nemusí být možné určit, kde k problému došlo.

Švédský ombudsman JO už řešil případy neoprávněně otevřené právní korespondence. V rozhodnutí č. 2299-2022potvrdil, že personál omylem otevřel zapečetěný dopis předaný obhájcem. Nepodařilo se však prokázat, zda z něj něco zmizelo. Právě nemožnost rekonstruovat další zacházení se zásilkou ukazuje význam spolehlivé evidence.

V lednu 2026 JO kritizoval vazební věznici Kronoberg za otevření zapečetěného dopisu označeného jako zásilka advokátovi. V jiném rozhodnutí z června 2026 nebylo z dokumentace spolehlivě patrné, kdo skutečně rozhodl o tom, že dopis zadrženého nesmí být odeslán.

Tyto případy neprokazují systematické zásahy. Prokazují však, že k chybám dochází a že bez přesné dokumentace je může být obtížné vyšetřit a je zřejmé, že systém je takto úmyslně netransparentně nastaven.

Srovnání s Českou republikou: Podle § 13 českého zákona o výkonu vazby se korespondence s obhájcem, českými orgány a mezinárodními institucemi na ochranu lidských práv nekontroluje a musí být bezodkladně odeslána. Nemá-li obviněný peníze, hradí chráněnou korespondenci věznice.

Vazební věznice v České republice vedou karty odeslaní a přijmuté pošty, osoba vazebně stíhaná má množnost odeslat doporučený dopis, či dopis do vlastních rukou.

Osoba ve Švédsku může odeslat pouze obyčejný dopis a to omezeném množství do výše 100 kr. týdně.

Zadržený ve Švédsku je odkázán na obyčejnou zásilku bez sledovacího čísla, díky finančnímu limitu 100 kr. na týden. V citovaných švédských předpisech není stanovena jednoznačná obecná povinnost uhradit nemajetnému zadrženému doporučené odeslání (doporučení pošta za 1 dopis je na 100 kr) právně významného dopisu a vytvořit mu individuální doklad o jeho předání.

To znamená, že žádný vězeň ve vazbě ve Švédsku nemůže doporučený dopis odeslat.

Pokud obyčejná zásilka nedorazí, může soud namítnout, že žádné podání neobdržel. Zadržený může tvrdit, že je věznici předal, ale bez potvrzení, evidence nebo svědka nemusí své tvrzení prokázat. Stát má kontrolu nad fyzickým pohybem dopisu, zatímco důsledky jeho ztráty nese odesílatel.

Srovnání s Českou republikou: Podle §§ 40–43 českého řádu výkonu vazby se eviduje chráněná korespondence, kontrolované dopisy a doporučené zásilky. Doporučená zásilka se vydává proti podpisu. Na žádost obviněného musí věznice potvrdit datum převzetí dopisu, který má obsahovat opravný prostředek nebo jiné procesně významné podání. Česko eviduje obyčejná osobní psaní v korespondencí kartě, což u pošty vytváří mnohem pevnější důkazní stopu.

Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva musí být úplná, podepsaná a odeslaná poštou ve čtyřměsíční lhůtě. Pouze úplná stížnost splňující pravidlo 47 přerušuje běh této lhůty. Fax nestačí a chybějící formuláře nebo dokumenty mohou znamenat, že soud případ vůbec nezaregistruje. Vyplývá to z oficiálních pokynů ESLP.

Pro člověka ve vazbě vzniká mimořádné riziko. Nemá-li kopii, potvrzení o převzetí ani sledovací číslo, nemusí prokázat, že původní zásilka obsahovala všechny požadované dokumenty. Pokud některá příloha chybí, nelze snadno určit, zda ji zapomněl přiložit, zda se ztratila při vnitřním zpracování, nebo zda byla zásilka neúplná už při předání věznici.

Evropský soud ve svém průvodci právy vězňů upozorňuje, že stát nesmí bránit účinnému podání individuální stížnosti. Problémem může být otevírání korespondence, zadržování příloh i odmítnutí poskytnout obálky, známky nebo psací potřeby, či zamezení odeslání doporučené korespondence.

Srovnání s Českou republikou: Česká věznice eviduje korespondenci s mezinárodními institucemi na ochranu lidských práv a nemajetnému obviněnému hradí její odeslání. Spolu s potvrzením data převzetí procesního podání tím snižuje riziko, že zadržený nebude schopen doložit, zda a kdy svou stížnost předal.

Švédské právo poskytuje omezená práva. Jednání jsou zásadně veřejná, důvody jejich uzavření se evidují, obviněný má právo na obhájce, proti závažnému rozsudku se může odvolat a chráněná korespondence nemá být kontrolována.

Problém švédského systému spočívá jinde: jeho kontrolní mechanismy jsou nedostatečné při řádného řízení, po jeho pravomocném skončení dosahují úrovně totalitních a autokratických zemí - zmizí! Jakmile se odstraní původní audiovizuální záznam, zůstávají především obecné dokumenty vytvořené institucemi, jejichž postup má odsouzený zpochybnit u případů založených na čistě slovních tvrzeních.

Jestliže soud nezachytil určitou námitku vůbec nebo ji popsal nepřesně, zničená nahrávka už chybu neodhalí. Jestliže byla výpověď vyložena jinak, než zazněla, nebude ji s čím porovnat. Jestliže právní dopis nedorazil a jeho předání nebylo zaznamenáno, odesílatel nemá jak prokázat, že jej skutečně odevzdal a jaký měla obsah.

V těchto konkrétních oblastech lze konstatovat, že Česká republika vytváří podstatně robustnější zákonné pojistky. Obviněný ve vazbě musí mít obhájce. Výslechový protokol se podepisuje po jednotlivých stránkách. Hlavní líčení se zásadně zvukově zaznamenává a nahrávka nesmí být vymazána a nedochází ke skartací důkazního spisu. Chráněná a doporučená korespondence se eviduje a u procesního podání může obviněný získat potvrzení data jeho převzetí věznicí.

Český systém není také dokonalý. Nevyžaduje povinný videozáznam každého jednání, úplný stenografický doslovný přepis nemusí existovat ve všech případech. Rozdíl je však zásadní: české právo uchovává více vzájemně porovnatelných důkazů.

Skutečná transparentnost totiž není víra, že státní orgány jednaly správně. Je to možnost jejich tvrzení později nezávisle ověřit. A pokud stát odstraní nejvěrnější záznam neveřejného procesu, musí počítat s otázkou, kterou už možná nebude schopen zodpovědět: Jak dokážete, že se to za zavřenými dveřmi opravdu odehrálo tak, jak tvrdíte?

Tato analýza vznikla za pomoci neziskových a nevládních organizací s cílem korigovat zjednodušený veřejný obraz justičních systémů Švédska a České republiky. Zároveň představuje varování pro všechny, kteří plánují cestu nebo delší pobyt ve Švédsku. Je důležité znát konkrétní rizika tamního soudního systému a nespoléhat pouze na mediální obraz země či na tvrzení švédských institucí o vysokém standardu ochrany lidských práv.

Zvlášť znepokojivý je technologický paradox. Zatímco soukromé platformy jako YouTube, Instagram nebo Facebook dokážou uchovávat videa uživatelů po desítky let, švédský stát ze zákona odstraňuje klíčové audiovizuální záznamy soudních výpovědí krátce po pravomocném skončení řízení. Současně u vazební korespondence nevytváří vždy úplnou a nezávisle ověřitelnou stopu. Za pouhou náhodu proto nelze považovat, že ve Švédském království vznikl systém, který skartuje zásadní důkazní materiál a ponechává prostor pro manipulaci s korespondencí a důkazy, aniž by bylo možné její pohyb a obsah později spolehlivě rekonstruovat.

Skutečná úroveň právního státu se nepozná podle jeho pověsti, ale podle toho, zda občan dokáže postup úřadů nezávisle ověřit, účinně se bránit a uchovat důkazy potřebné pro pozdější přezkum. Právě v těchto oblastech odhaluje srovnání s Českou republikou závažné nedostatky švédského systému, o nichž by měl každý cestující i dlouhodobě pobývající člověk vědět.

Právní stav a citované předpisy byly ověřeny k 27. srpnu 2026.

Švédsko: tajné soudy, mizející důkazy a nebezpečná netransparentnost