Článek
Babička volá vnučce. Jednou, podruhé, potřetí. Nic. Za pět minut přijde zpráva: „Co potřebuješ? 🙂“ Babička je napučená, vnučka nechápe, co se děje. Odpověděla přece hned.
Pokud tu scénu znáte z vlastní rodiny, nejste sami. Mladí lidé přestávají telefonovat. A není to jen pocit.
Čísla, která prarodiče nepotěší
Britský srovnávací web Uswitch se v roce 2024 zeptal dvou tisíc lidí, jak komunikují. Zhruba čtvrtina lidí ve věku 18 až 34 let telefon nezvedá vůbec. Hovory ignorují, odpovídají zprávou nebo si neznámé číslo nejdřív vygooglí. Většina mladých dává přednost textové zprávě před hovorem. Více než třetina nejradši posílá hlasové zprávy. Ve věku 35 až 54 let je preferuje jen 1 % lidí.
Nejzajímavější je ale jiné číslo. Přes polovina mladých ve věku 18 až 24 let si myslí, že nečekaný hovor znamená špatnou zprávu. Když zazvoní telefon, nepřichází radost. Přichází úzkost.
Telefonofobie má i svůj kurz
Strach z telefonování má jméno: telefonofobie. A je tak běžný, že ho některé školy začaly učit překonávat. Britská Nottingham College pořádá pro studenty semináře, na kterých si nanečisto zkoušejí, jak se objednat k lékaři nebo zavolat do práce, že jsou nemocní. Sedí při tom zády k sobě a drží se připraveného scénáře. Podle kariérní poradkyně Liz Baxterové přizná obavy z telefonování nejméně tři čtvrtiny třídy.
Proč mladí nevolají
Není to lenost ani nevychovanost. Důvodů je několik a dávají docela smysl.
Nikdy si nezvykli. Psycholožka Elena Touroniová upozorňuje, že dnešní mladí vyrůstali se zprávami. Telefon nebyl jejich hlavní nástroj, ale výjimka. Zpráva jim přijde soukromější a bezpečnější.
Zpráva dává čas. Na hovor musíte reagovat hned. Na zprávu odpovíte, až budete mít chvilku a rozmyslíte si, co napsat. Pro někoho, kdo dělá deset věcí najednou, je zvonící telefon vyrušení.
Hovor = průšvih. Když se všechno běžné řeší ve zprávách, telefonuje se jen kvůli důležitým věcem. A důležité věci bývají často špatné.
Neznámé číslo = podvodník. Tady mají mladí bohužel pravdu. Jen za první čtvrtletí roku 2025 evidovala Česká bankovní asociace skoro 23 tisíc útoků na klienty bank se škodou 365 milionů korun. Nejčastější metodou byly právě telefonáty od „bankéřů“ a „policistů“. Kdo neznámé číslo nezvedne, nemůže naletět.
Kdo má pravdu
Asi oba. Telefonát je rychlejší a osobnější. V hlase slyšíte radost, únavu i to, že je něco špatně. To žádný smajlík nenahradí. Na druhou stranu zpráva nikoho neruší a dá se na ni odpovědět kdykoli.
Pro klid v rodině stačí málo. Prarodiče i rodiče můžou před hovorem poslat krátkou zprávu typu „Můžu ti zavolat? Nic se neděje.“ Mladí zase mohou občas zvednout telefon, když vidí, že volá maminka. Pro ni to je ten nejlepší dárek.
Zdroje
https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-mobil-obavy-z-nejhorsiho-mladi-lide-odmitaji-zvedat-telefon-40485901
https://www.nbcsandiego.com/news/business/money-report/gen-z-battling-with-phone-anxiety-are-taking-telephobia-courses-to-learn-the-lost-art-of-a-call/3756762/
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pocet-kybernetickych-utoku-na-klienty-bank-v-cr-letos-stoupl-o-11-na-23000/2669184
