Chyba, že se hnutí STAČILO nedostalo do Sněmovny: případ negativní kampaně v české politice

Je chybou, že se hnutí STAČILO nedostalo do Poslanecké sněmovny: případ negativní kampaně v české politice

Tento článek píšu jako pravicový volič. A snad právě proto. Takto brutálně negativní kampaň může totiž směřovat příště na kohokoli jiného.

Úvod

Volby roku 2025 ukázaly, jak zásadní roli v české politice hraje negativní kampaň a mediální framing. Hnutí STAČILO, které nabízelo levicovou alternativu k vládním stranám a apelovalo na voliče zklamané vládní politikou, se do Poslanecké sněmovny nakonec nedostalo. Jeho neúspěch nelze chápat jen jako organizační nebo programové selhání, nýbrž především jako výsledek systematické snahy etablovaných stran vyloučit nového aktéra z legitimní politické soutěže.

Negativní kampaň v praxi: slogany a výroky politiků

Koalice SPOLU, Piráti i Starostové se v kampani uchýlili k ostré rétorice, jejímž cílem bylo v očích veřejnosti delegitimizovat hnutí STAČILO.

Tato tvrzení, šířená prostřednictvím debat, médií i sociálních sítí, vytvořila obraz hnutí STAČILO jako nebezpečného, radikálního a nezodpovědného projektu, čímž byla významně ovlivněna percepce veřejnosti.

Negativní kampaň v českém kontextu

Negativní kampaně mají v české politice dlouhou tradici: od billboardů ODS „Zastavme Paroubka“ v roce 2006 (viz Havlík, 2010), přes „Stop Babišovi“ koalice SPOLU v roce 2021 až po intenzivní útoky na hnutí STAČILO v posledních volbách. Tyto kampaně však často nefungují jako věcná kritika, nýbrž jako mobilizační strategie založená na strachu. V případě STAČILO byla v kampani SPOLU i Pirátů používána hesla o „radikalismu“ a „ohrožení demokracie“. Tato tvrzení přitom nebyla podložena věcnou analýzou programu, nýbrž fungovala jako politická nálepka s cílem odradit potenciální voliče.

Mediální prostředí a reprodukce hegemonie

Česká mediální scéna rovněž přispěla k marginalizaci STAČILO. Jak ukázaly analýzy Mediálního institutu (2024), o hnutí informovala mainstreamová média (ČT, iDNES, Deník N) převážně v souvislosti s kritikou ze strany vládních stran. Naopak programové priority hnutí – sociální spravedlnost, odpor vůči oligarchizaci a požadavek vyšší transparentnosti – dostaly jen minimální prostor. Tento mechanismus odpovídá framingu, jak jej popsal Entman (1993): médium nevytváří pouze agendu, ale i význam, v němž je určitý aktér veřejnosti předkládán.

Zajímavé je porovnání s přístupem médií k jiným novým hnutím. Například Piráti v roce 2017 byli médii prezentováni ambivalentně – kriticky, ale zároveň jako „osvěžení“ politiky (Pink & Eibl, 2018). STAČILO však bylo rámováno jednoznačně negativně, což ukazuje, že mediální přístup není neutrální, nýbrž silně ovlivněn interakcí s etablovanými stranami.

Mediální rámování: konkrétní příklady

Mainstreamová média často přejímala vládní narativy, což je patrné na konkrétních titulcích:

Výsledný efekt kampaně

Díky kombinaci negativní kampaně a mediálního rámování se podařilo etablovaným stranám vytvořit obraz STAČILO jako nepřijatelného aktéra, i když jeho programová východiska – posílení sociální spravedlnosti, odpor vůči oligarchizaci a snaha o větší transparentnost – odpovídají legitimním demokratickým požadavkům. Tento postup posílil „hegemonní diskurz“ (Entman, 1993), v němž je legitimní opozice předem určována vládními stranami a médii.

Volební frustrace a riziko antisystémových tendencí

České výzkumy (Linek, 2016; Červenka, 2022) ukazují, že dlouhodobě roste podíl voličů, kteří deklarují nedůvěru k politickým institucím a pocit, že „nikdo je nereprezentuje“. Neúspěch STAČILO tuto skupinu dále posiluje. Lze předpokládat, že část voličů se buď stáhne z volební účasti, nebo se přesune k antisystémovým alternativám – což může mít destabilizační dopady na celý demokratický systém.

Dopady na demokracii

Nepřítomnost STAČILO ve Sněmovně oslabuje pluralitu a posiluje oligarchický charakter české politiky (Sartori, 1976). Pro část voličů, která se v tomto hnutí viděla, to znamená pocit nereprezentovanosti. Jak ukazuje Červenka (2022), tento pocit dlouhodobě zvyšuje míru nedůvěry v politické instituce a vede k posunu k antisystémovým volbám.

Závěr

Kampaň proti STAČILO je ukázkou toho, jak může koordinovaná negativní strategie vládních stran spolu s mediálním rámováním zlikvidovat reálnou politickou alternativu. Je chybou, že STAČILO ve Sněmovně chybí – nikoli proto, že by mělo patent na správná řešení, ale proto, že jeho přítomnost by rozšířila demokratický prostor a nabídla voličům autentickou volbu. Česká politika se tak ocitá v situaci, kdy se sice konají svobodné volby, ale hranice přijatelné plurality určuje hegemonní koalice a její mediální spojenci.

Literatura