Článek
Tento článek píšu jako pravicový volič a měl bych mít radost, když se levice nedostane do parlamentu. A snad právě proto. Takto brutálně negativní kampaň může totiž směřovat příště na kohokoli jiného.
Úvod
Volby roku 2025 ukázaly, jak zásadní roli v české politice hraje negativní kampaň a mediální framing. Hnutí STAČILO!, které nabízelo levicovou alternativu k vládním stranám a apelovalo na voliče zklamané vládní politikou, se do Poslanecké sněmovny nakonec nedostalo. Jeho neúspěch nelze chápat jen jako organizační nebo programové selhání, nýbrž především jako výsledek systematické snahy etablovaných stran vyloučit nového aktéra z legitimní politické soutěže.
Negativní kampaň v praxi: slogany a výroky politiků
Koalice SPOLU, Piráti i Starostové se v kampani uchýlili k ostré rétorice, jejímž cílem bylo v očích veřejnosti delegitimizovat hnutí STAČILO.
- Petr Fiala (ODS, premiér) během předvolební debaty (TV Nova, 15. 9. 2025):
„Hnutí Stačilo je slepencem populistů a radikálů. Jejich návrhy by ohrozily stabilitu státu a posílily extrémní proudy v naší společnosti.“ - Ivan Bartoš (Piráti) v rozhovoru pro Deník N (9/2025):
„Stačilo je jen dalším pokusem, jak destabilizovat naši demokracii a nahrát proruským náladám. Česká republika si nemůže dovolit experimenty s nezodpovědnými hnutími.“ - Vít Rakušan (STAN, ministr vnitra) na tiskové konferenci (Praha, 18. 9. 2025):
„Za hnutím Stačilo vidíme snahu hrát na nejnižší pudy voličů – strach, závist a nespokojenost. To není konstruktivní politika, to je recept na chaos.“ - Markéta Pekarová Adamová (TOP 09, předsedkyně Sněmovny) na mítinku v Brně (září 2025):
„Češi si musí vybrat: buď stabilní vládu a evropskou budoucnost, nebo experiment typu Stačilo, které by nás uvrhlo zpět na Východ.“ - Mikuláš Bek (STAN, ministr pro evropské záležitosti) v komentáři pro Český rozhlas (21. 9. 2025):
„Stačilo je hnutím, které nemá v moderní evropské politice místo. Je to projekt založený na frustraci, nikoli na řešeních.“
Tato tvrzení, šířená prostřednictvím debat, médií i sociálních sítí, vytvořila obraz hnutí STAČILO jako nebezpečného, radikálního a nezodpovědného projektu, čímž byla významně ovlivněna percepce veřejnosti.
Negativní kampaň v českém kontextu
Negativní kampaně mají v české politice dlouhou tradici: od billboardů ODS „Zastavme Paroubka“ v roce 2006 (viz Havlík, 2010), přes „Stop Babišovi“ koalice SPOLU v roce 2021 až po intenzivní útoky na hnutí STAČILO v posledních volbách. Tyto kampaně však často nefungují jako věcná kritika, nýbrž jako mobilizační strategie založená na strachu. V případě STAČILO byla v kampani SPOLU i Pirátů používána hesla o „radikalismu“ a „ohrožení demokracie“. Tato tvrzení přitom nebyla podložena věcnou analýzou programu, nýbrž fungovala jako politická nálepka s cílem odradit potenciální voliče.
Mediální prostředí a reprodukce hegemonie
Česká mediální scéna rovněž přispěla k marginalizaci STAČILO. Jak ukázaly analýzy Mediálního institutu (2024), o hnutí informovala mainstreamová média (ČT, iDNES, Deník N) převážně v souvislosti s kritikou ze strany vládních stran. Naopak programové priority hnutí – sociální spravedlnost, odpor vůči oligarchizaci a požadavek vyšší transparentnosti – dostaly jen minimální prostor. Tento mechanismus odpovídá framingu, jak jej popsal Entman (1993): médium nevytváří pouze agendu, ale i význam, v němž je určitý aktér veřejnosti předkládán.
Zajímavé je porovnání s přístupem médií k jiným novým hnutím. Například Piráti v roce 2017 byli médii prezentováni ambivalentně – kriticky, ale zároveň jako „osvěžení“ politiky (Pink & Eibl, 2018). STAČILO však bylo rámováno jednoznačně negativně, což ukazuje, že mediální přístup není neutrální, nýbrž silně ovlivněn interakcí s etablovanými stranami.
Mediální rámování: konkrétní příklady
Mainstreamová média často přejímala vládní narativy, což je patrné na konkrétních titulcích:
- iDNES.cz (15.9. 2025): „Stačilo? Radikální experiment, který ohrožuje naši demokracii“.
- Deník N (20.9. 2025): „Nové hnutí bez zkušeností. Je Stačilo jen protestem, nebo hrozbou?“.
- Hospodářské noviny (17.9. 2025): „Populistické sliby Stačilo by zničily veřejné finance“.
Výsledný efekt kampaně
Díky kombinaci negativní kampaně a mediálního rámování se podařilo etablovaným stranám vytvořit obraz STAČILO jako nepřijatelného aktéra, i když jeho programová východiska – posílení sociální spravedlnosti, odpor vůči oligarchizaci a snaha o větší transparentnost – odpovídají legitimním demokratickým požadavkům. Tento postup posílil „hegemonní diskurz“ (Entman, 1993), v němž je legitimní opozice předem určována vládními stranami a médii.
Volební frustrace a riziko antisystémových tendencí
České výzkumy (Linek, 2016; Červenka, 2022) ukazují, že dlouhodobě roste podíl voličů, kteří deklarují nedůvěru k politickým institucím a pocit, že „nikdo je nereprezentuje“. Neúspěch STAČILO tuto skupinu dále posiluje. Lze předpokládat, že část voličů se buď stáhne z volební účasti, nebo se přesune k antisystémovým alternativám – což může mít destabilizační dopady na celý demokratický systém.
Dopady na demokracii
Nepřítomnost STAČILO ve Sněmovně oslabuje pluralitu a posiluje oligarchický charakter české politiky (Sartori, 1976). Pro část voličů, která se v tomto hnutí viděla, to znamená pocit nereprezentovanosti. Jak ukazuje Červenka (2022), tento pocit dlouhodobě zvyšuje míru nedůvěry v politické instituce a vede k posunu k antisystémovým volbám.
Závěr
Kampaň proti STAČILO je ukázkou toho, jak může koordinovaná negativní strategie vládních stran spolu s mediálním rámováním zlikvidovat reálnou politickou alternativu. Je chybou, že STAČILO ve Sněmovně chybí – nikoli proto, že by mělo patent na správná řešení, ale proto, že jeho přítomnost by rozšířila demokratický prostor a nabídla voličům autentickou volbu. Česká politika se tak ocitá v situaci, kdy se sice konají svobodné volby, ale hranice přijatelné plurality určuje hegemonní koalice a její mediální spojenci.
Literatura
- Červenka, J. (2022). Nedůvěra k politickým institucím a pocit občanské nereprezentace. Sociologický ústav AV ČR.
- Entman, R. M. (1993). Framing: Toward clarification of a fractured paradigm. Journal of Communication, 43(4), 51–58.
- Geer, J. G. (2006). In Defense of Negativity: Attack Ads in Presidential Campaigns. Chicago: University of Chicago Press.
- Havlík, V. (2010). Negativní kampaň v české politice: případ voleb 2006. Politologický časopis, 17(2), 97–116.
- Lau, R. R., & Rovner, I. B. (2009). Negative Campaigning. Annual Review of Political Science, 12, 285–306.
- Linek, L. (2016). Chování voličů a struktura stranické soutěže v ČR. Praha: Sociologické nakladatelství.
- McCombs, M. E., & Shaw, D. L. (1972). The Agenda-Setting Function of Mass Media. Public Opinion Quarterly, 36(2), 176–187.
- Norris, P. (2011). Democratic Deficit: Critical Citizens Revisited. Cambridge: Cambridge University Press.
- Pink, M., & Eibl, O. (2018). Piráti v českém politickém systému: mezi outsiderstvím a etablovaností. Brno: Masarykova univerzita.
- Sartori, G. (1976). Parties and Party Systems: A Framework for Analysis. Cambridge: Cambridge University Press.
