Článek
Text Tomáše Zdechovského není obranou konzervatismu. Je to jeho morální karikatura. Nejde o zápas o pravdu, jak se autor snaží sugerovat, ale o pokus vymezit „správné“ a „nesprávné“ názory způsobem, který je až podezřele podobný logice, již konzervativci ještě nedávno oprávněně kritizovali na progresivní levici.
Zdechovský se stylizuje do role strážce ideové čistoty: určuje, kdo do konzervativního hnutí „patří“ a kdo je „toxický“, kdo smí mluvit a kdo už je za hranou. To samo o sobě není konzervativní postoj — to je aktivistická morální regulace diskurzu, jen s opačným znaménkem.
1. Směšování odporných názorů s legitimní kritikou
Autor úmyslně splétá několik zcela odlišných věcí do jednoho balíku:
- skutečné extremisty a popírače holokaustu (což jsou okrajové a marginální figury),
- kontroverzní, ale legitimní veřejné komentátory,
- a běžnou kritiku liberálního establishmentu.
Tento postup je intelektuálně nepoctivý. Slouží k vytvoření dojmu, že „na pravici“ bují cosi hrozivého, co je třeba včas vyříznout — ideálně zákazem, ostrakizací a morálním nátlakem.
To není obrana pravdy. To je politická hygiena podle vzoru woke aktivismu, který autor jinak tak rád kritizuje.
2. Konzervatismus není klub s vratným
Základní problém Zdechovského textu je, že chápe konzervatismus jako ideologický klub se vstupními podmínkami, které určuje úzká skupina „odpovědných“ osobností.
Jenže konzervatismus není církev s katechismem.
Není to morální akademie.
Není to ani morální superiorita.
Je to široká tradice myšlení, která zahrnuje:
- skepsi vůči moci,
- odpor k ideologickému inženýrství,
- důraz na pluralitu a konflikt hodnot,
- a nedůvěru k lidem, kteří tvrdí, že mají monopol na pravdu.
Zdechovský dělá přesný opak: vytváří ortodoxii a z ní vylučuje kacíře.
3. Argumentační faul: „kdo s námi není, je nebezpečný“
Celý text stojí na tomto implicitním schématu:
„Pokud kritizujete současný liberální řád a liberální elity, hrozí, že se ocitnete po boku extremismu — a tedy jste podezřelí.“
To je logika kolektivní viny.
Stejnou logiku používá progresivní levice, když tvrdí:
„Pokud kritizujete genderovou ideologii, podporujete transfobii.“
„Pokud kritizujete migraci, podporujete rasismus.“
„Pokud kritizujete EU, podporujete extremismus.“
Zdechovský tuto logiku pouze převzal — a obrátil její terč.
To není obrana pravdy. To je převlečený aktivismus.
4. Morální panika místo politické analýzy
Autor vytváří obraz hnutí ohroženého „zevnitř“, které je třeba zachránit včasnou izolací „nečistých“ prvků.
To je přesně ten druh morální paniky, který historicky vede k autocenzuře, oportunismu a prázdným frázím.
Výsledkem není silné hnutí, ale poslušné hnutí.
Ne pluralitní hnutí, ale sterilní hnutí.
Ne sebevědomé hnutí, ale hnutí závislé na schválení „správných lidí“.
5. Konzervatismus není o čistotě, ale o omezenosti
Základní konzervativní vhled zní:
Lidé nejsou dokonalí. Pravda není nikdy úplná. Společnost je složitá.
Z toho plyne:
- že se objevují i hloupé názory,
- že se objevují i odpudivé názory,
- že se objevují i provokativní názory.
To není hrozba pro demokracii.
To je její cena.
Konzervatismus, který se bojí hloupých lidí, je slabý.
Konzervatismus, který se bojí otevřeného konfliktu, je falešný.
Konzervatismus, který nahrazuje argument ostrakizací, přestává být konzervatismem.
Závěr: problém nejsou „konspirátoři“, ale inkvizitoři
Ano — popírači holokaustu jsou odporní.
Ano — obdiv k autoritářům je hloupý.
Ano — konspirační teorie jsou většinou nesmysl.
Ale největší hrozbou pro konzervativní myšlení dnes nejsou okrajoví blázni.
Jsou jí lidé, kteří chtějí z konzervatismu udělat ideologicky sterilní, morálně hlídaný prostor bez konfliktu, bez tření a bez skutečné svobody myšlení.
To není obrana konzervatismu.
To je jeho domestikace.
A historie už mnohokrát ukázala, že domestikovaná ideologie se nakonec vždy stane jen dalším oddělením establishmentu — bez síly, bez autenticity a bez schopnosti skutečně něčemu čelit.
Konzervatismus nepotřebuje strážce čistoty.
Potřebuje dospělé lidi, kteří unesou pluralitu, konflikt i nepohodlí.
A to je přesně to, co text Tomáše Zdechovského — navzdory všem velkým slovům o pravdě — nenabízí.
