Článek
Článek Jana Cempra (https://manipulatori.cz/romantizace-pohranicni-straze-nostalgie-po-dobe-kdy-stat-strilel-vlastni-obcany/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu) o údajném „nebezpečí nostalgie“ po Pohraniční stráži nepředstavuje analytický text, ale ideologický manifest. Jeho argumentace nestaví na historické komplexitě, ale na morální karikatuře, ve které je minulost očištěna od své mnohovrstevnosti a redukována na jednoduchý mýtus o „kleci totality“ a „osvobozující demokracii“. Taková perspektiva působí politicky účelově a vědecky povrchně.
1. Historická redukce: Jedna instituce, jedna funkce
Autor prezentuje Pohraniční stráž výhradně jako represivní aparát sloužící k izolaci obyvatelstva. Tento výklad se sice opírá o doložené případy násilí na hranicích (Vaněk, Černý 2019; Koura 2009), ale ignoruje širší bezpečnostní a geopolitický kontext studené války.
- Militarizace hranic byla v letech 1948–1989 realitou obou bloků (Navrátil 1997).
- Instituce Pohraniční stráže měla vícečetnou funkci (Kaplan 2004):
kontrolu pašování,
regulaci mezinárodního obchodu,
obranu proti cizím zpravodajským operacím,
plnění branné povinnosti v systému obrany státu.
Cemper však tyto funkce úmyslně opomíjí, aby vytvořil jednoznačně negativní morální obraz. Takové zacházení s dějinami je nikoliv analytické, ale propagandistické.
2. Psychologizace společnosti jako nástroj diskreditace
Cemperova přirovnání občanů k „týranému zvířeti, které si zvyklo na klec“, není argument – je to dehumanizační nálepka.
Ve skutečnosti nostalgie po „pevnějších hranicích“ neznamená podporu komunistické diktatury, ale reflektuje:
- rostoucí nedůvěru v současný stát,
- strach z nekontrolované migrace,
- sociální frustraci z rozkladu bezpečnostní a sociální soudržnosti.
Tyto jevy jsou popsány v sociologii státu a hranic (Bauman 2007; Foucault 1979). Cemper však místo sociologické analýzy nabízí moralizující psychologizaci („mentální závislost na totalitě“), čímž debatu uzavírá, místo aby ji otevíral.
3. Dnešní hranice nejsou „otázka minulosti“, ale současné politiky
Autor vytváří falešné dichotomie: buď Schengen a liberální otevřenost, nebo pohraničníci a totalita. Ve skutečnosti:
- Vlády Německa, Francie, Rakouska, Dánska i Česka v posledních letech opakovaně obnovují hraniční kontroly v reakci na migrační a bezpečnostní výzvy (Rada EU 2023).
- Posilování hranic není známkou „návratu autoritářství“, ale standardním nástrojem státu v situacích ohrožení (Agamben 2005).
Cemper tento fakt ignoruje a nahrazuje jej moralistní interpretací, která má za cíl zahnat oponenty do kouta viny a studu.
4. Kdo manipuluje pamětí?
Autor obviňuje jiné z „manipulace pamětí národa“, ale přitom sám paměť manipuluje:
- používá selektivní historické prameny,
- ignoruje pluralitu zkušeností (Pullmann 2016),
- předem delegitimizuje jakýkoli odlišný názor.
Tím nejen deformuje historickou debatu, ale také vytváří nový monopol interpretace – což je paradoxně postup velmi podobný tomu, kterému se údajně snaží bránit.
Závěr
Cemperův článek nepřináší historické poznání, ale ideologický bojový pamflet.
Jeho argumentace je založena na emocionální diskreditaci, nikoli na snaze pochopit, proč část společnosti volá po silnější kontrole hranic.
Skutečná demokracie však nestojí na jednom povoleném výkladu minulosti.
Stojí na pluralitě paměti, debatě a otevřenosti vůči zkušenosti druhých.
Redukovat veřejnou diskuzi na moralistní nálepky znamená svobodu myšlení omezovat – nikoli chránit.
Použité zdroje (výběr)
- Agamben, G. State of Exception. University of Chicago Press, 2005.
- Bauman, Z. Liquid Fear. Polity Press, 2007.
- Foucault, M. Surveiller et punir. Gallimard, 1975.
- Kaplan, K. StB – Státna bezpečnost. Paseka, 2004.
- Koura, P. Stráž na hranici: Pohraniční stráž 1948–1989. ÚSTR, 2009.
- Navrátil, J. (ed.) The Prague Spring 1968. CEU Press, 1997.
- Pullmann, M. Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu v Československu. Scriptorium, 2016.
- Vaněk, M., Černý, P. Vítězové? Poražení? Život po roce 1989. Academia, 2019.
- Rada Evropské unie. Dočasné znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích Schengenu, 2023.
