Článek
Michal Borský přišel s myšlenkou, která by ještě před několika lety působila jako nepovedený politický vtip. Tvrdí, že bychom měli znovu zavést trestný čin hanobení prezidenta. Prý kvůli ochraně důstojnosti úřadu. Ve skutečnosti však jeho článek připomíná spíše nostalgické povzdechnutí nad dobami, kdy stát rozhodoval, koho smíte kritizovat a koho už ne.
Je až úsměvné, že autor několikrát připomene zneužívání podobného paragrafu komunistickým režimem, aby vzápětí vysvětlil, proč by se vlastně měl vrátit. To je podobná logika, jako kdyby někdo napsal: „Cenzura byla strašná věc. Proto bychom měli zavést trochu cenzury.“
Prezident není porcelánová váza
Prezident republiky není král, císař ani faraon. Je volený politik. A jako každý politik musí snést tvrdou kritiku.
Borský tvrdí, že útok na prezidenta je útokem na stát. Jenže právě to je základní omyl.
V demokracii není stát prezident. Prezident není republika. A republika rozhodně není jeden člověk sedící na Pražském hradě.
Pokud občan řekne, že prezident jedná špatně, není to útok na Českou republiku. Je to výkon ústavně chráněného práva.
Demokracie totiž stojí na jednoduché myšlence: občan je nad politikem, nikoliv politik nad občanem.
Selektivní pohoršení
Celý text navíc trpí zvláštní ztrátou paměti.
Kde byl autor v době, kdy byl Miloš Zeman označován za „ruského agenta“, „ožralu“, „ostudu republiky“, „bezcharakterního člověka“ nebo ještě mnohem vulgárnějšími výrazy?
Kde byl ve chvíli, kdy demonstranti nosili jeho rakev, šibenice nebo transparenty, které by se rozhodně nedaly označit za projev hluboké úcty k úřadu prezidenta?
Tehdy se vysvětlovalo, že jde o svobodu projevu.
Najednou je stejná svoboda problém?
Zdá se, že některým lidem nevadí urážení prezidenta. Vadí jim pouze tehdy, když se uráží prezident, kterého mají rádi.
To už ale není obrana demokracie.
To je obrana vlastního politického tábora.
Politická kultura se nevynucuje paragrafem
Borský tvrdí, že zákon by zvýšil úroveň politické kultury.
Opravdu?
Má snad někdo pocit, že země s přísnějšími zákony na ochranu politiků mají automaticky slušnější veřejnou debatu?
Politická kultura nevzniká strachem z policisty ani státního zástupce.
Vzniká osobním příkladem.
Pokud někdo věří, že vulgaritu vyřeší nový trestný čin, pak by možná bylo jednodušší rovnou zřídit Ministerstvo správného názoru.
Nebezpečný precedens
Nejnebezpečnější není samotný návrh.
Nebezpečný je princip.
Dnes prezident.
Zítra premiér.
Pozítří vláda.
A příští týden možná ministr, europoslanec nebo hejtman.
Každý přece reprezentuje stát.
Každý si přece zaslouží zvláštní ochranu.
Přesně takto vznikají zákony, které se tváří jako obrana demokracie, ale končí jako obrana mocných před občany.
Ironie celého článku
Autor několikrát připomíná, že Václav Havel odmítal paragraf využívat.
Přitom právě Havel nejlépe chápal, proč podobné zákony do svobodné společnosti nepatří.
Ne proto, že by mu urážky byly příjemné.
Ale proto, že svoboda slova se neměří tím, jak chrání populární názory.
Měří se tím, jak chrání názory nepříjemné.
A dokonce i hloupé.
Největší paradox
Borský tvrdí, že prezident je „živým symbolem státu“, a proto má mít větší právní ochranu než běžný občan.
Jenže Listina základních práv a svobod stojí na přesně opačné filozofii.
Ne stát chrání svou důstojnost před občanem.
Stát chrání práva občana před vlastní mocí.
To je rozdíl mezi demokracií a režimy, které kdysi skutečně trestaly urážku hlavy státu.
Závěr
Demokracie není bezbolestná.
Občas znamená poslouchat výroky, které jsou hloupé, přehnané nebo neslušné.
Ale alternativou není návrat paragrafů, které rozhodují, kde končí kritika a začíná trestný čin.
Historie už jednou ukázala, jak nebezpečně pružná může být definice „hanobení“.
A pokud dnes někdo navrhuje vrátit zákon, který kdysi sloužil komunistům proti jejich kritikům, pak možná nechrání důstojnost prezidentského úřadu.
Možná jen zapomněl, proč jsme se ho po roce 1989 tak rádi zbavili.
Protože prezident nepotřebuje zvláštní paragraf.
Potřebuje přesvědčovat občany svými činy.
A pokud se někdo bojí ostré kritiky, možná není problém ve svobodě slova, ale v kvalitě politiky.
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/hanobeni-prezidenta-pavel-babis-macinka?fbclid=IwY2×jawTFK-tleHRuA2FlbQIxMABicmlkETFnbUVuWTNqdTNzRHNMTTZJc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5MTc4ODIwMDg5MgABHjobMSWewaKzBWEFBM4K7Mxm9a7VPb4VMk0s1-7dwvuf5QGocmH0VW62T695_aem_AszcvOJ6CA1VUKsOmKD-zg
