Článek
Odpověď Josefu Čápovi na jeho text o demonstraci 27. září
Článek pana Josefa Čápa není ani seriózní reflexí, ani nestranným komentářem. Je to učebnicová ukázka propagandy, která se snaží zakrýt vlastní neschopnost vládních elit a jejich přisluhovačů. Pod rouškou starostlivého varování před „extrémisty“ se skrývá obyčejný strach z toho, že občané přestávají věřit současnému kursu. A tak se místo debaty rozjíždí tradiční zastrašovací arzenál: rok 1948, Moskva, Vrbětice, „vlastizrada“.
Historické fantasmagorie
Srovnání poklidné demonstrace s předúnorovým děním je nejen absurdní, ale i nebezpečné. Komunisté v roce 1948 měli ozbrojené složky, kontrolu médií a Sovětský svaz za zády. Dnešní občané mají pouze transparenty a svobodu slova – zatím. Přirovnávat je ke Gottwaldovým gardám je výsměch historické paměti a laciný trik, jak lidi zastrašit. Pokud někdo manipuluje s minulostí, není to opozice, ale právě autor a jemu podobní.
Mýtus „nestranného“ prezidenta
Čáp vynáší do nebe „nestrannost“ prezidenta Pavla. Jenže ve skutečnosti prezident plní roli mluvčího NATO a poslušného vykonavatele vládních zájmů. Když hlava státu předem nálepkuje celé politické hnutí jako „hrozbu bezpečnosti“, není nestranným arbitrem, ale propagandistou v generálské uniformě. Nestrannost neznamená slepě přikyvovat vládě, nýbrž uznat právo občanů na odlišný názor. To, co Čáp vydává za ctnost, je ve skutečnosti servilita.
NATO a EU jako nová státní víra
Podle Čápa je zpochybňování členství v NATO a EU rovno vlastizradě. Taková logika je přímo totalitní. Demokracie stojí na tom, že o všem – včetně zahraničněpolitických svazků – lze svobodně debatovat. Pokud se určité téma prohlásí za tabu, pak tu demokracii podřezáváme u kořenů. Čáp se ovšem nesnaží diskutovat, nýbrž zakázat otázky. A to není nic jiného než moderní cenzura v kabátě „obrany demokracie“.
Strašení Ruskem místo řešení problémů doma
Kolikrát ještě uslyšíme mantru „Rusko je náš nepřítel“ pokaždé, když vláda selže? Lidé nežijí z geopolitických prohlášení, ale z toho, co jim zbude po zaplacení účtů. A účty rostou, zdravotnictví kolabuje, zemědělství padá na kolena, průmysl ztrácí zakázky. To jsou skutečné hrozby pro Českou republiku – ne to, že někdo na náměstí drží ceduli „Rusko není nepřítel“. Strašení Vrběticemi ani donekonečna omílané „slovanské obsazení“ nic z toho nevyřeší.
Demokracie podle Čápa: držet hubu a krok
Nejvíc bije do očí, že autor vlastně lidem upírá právo protestovat. Opozice podle něj „vyhrožuje“, když kritizuje prezidenta či vládu. Jenže opozice má v demokracii přesně tuto roli: klást otázky, být hlasitá, nepohodlná, otravná. Pokud je podle Čápa „nedemokratické“ žádat prezidenta, aby respektoval volby, pak se nabízí otázka: co vlastně demokracie podle něj je? Zjevně pouhá poslušnost.
Co Čáp zamlčuje
Celý článek je jeden velký úhybný manévr. Ani slovo o inflaci, drahotě, kolabující dopravní infrastruktuře, zadluženém rozpočtu nebo o tom, jak vláda rozeštvává společnost. Občany, kteří protestují proti zhoršujícím se podmínkám, prostě označí za „extrémisty“ a hotovo. To není analýza, to je nálepkování. A zároveň jasný signál, že vládní narativ je natolik slabý, že se bez strašení a démonizace už neobejde.
Závěr
Josef Čáp se snaží vydávat svou loajalitu k vládnímu kursu za obranu demokracie. Ve skutečnosti však šíří strach, stigmatizuje kritiky a zakrývá reálné problémy země. Když někdo označuje za „extrémismus“ už jen diskusi o EU a NATO, pak není obhájcem svobody, ale jejím hrobníkem.
Pokud se chceme vyhnout opakování minulosti, pak právě takové texty musíme brát s nejvyšší obezřetností. Jsou to totiž ony, nikoli demonstranti, kdo připomínají rétoriku totality: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“
