Článek
Abychom pochopili, jak velkou šachovou partii v obraně Česka rozehrál český premiér, musíme si to ukázat na časové ose.
Třetí dubnovou neděli Andrej Babiš oznámil na Facebooku, že Česko míří k iniciativě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Stalo se tak poté, co proběhla v Praze schůzka s generálním tajemníkem NATO. Mark Rutte a jeho návštěva na Úřadu vlády měla nejen symbolický, ale především z politického hlediska důležitý symbol.
Rutte nepřijel za prezidentem Petrem Pavlem, ale za Babišem. Přestože z Argentiny, kde byl prezident na diplomatické cestě, vzkázal do Prahy, že to signalizuje problém, z následujících Babišových kroků je zřejmé, že to byl spíše PR vzkaz z Hradu směrem k opozičnímu bloku, aby tohoto Pavlova vyjádření využil. Nestalo se tak…
Babiš tak získal to, co pravděpodobně chtěl: být mezi Donaldem Trumpem a Emmanuelem Macronem. A potřeboval zřejmě slyšet od Rutteho ujištění, že NATO nebude vadit, pokud se Česko přidá k Francii a Německu.
V průběhu této politické šachové hry Babišova vláda schválila vládní letecké speciály na různé zahraniční cesty. Letenka pro Petra Pavla na summit NATO do Ankary ale chyběla. Opět tato informace byla zveřejněna v čase, kdy prezident pobýval na druhém konci světa v jižní Americe. Už kvůli časovému posunu se tak hlava státu nedokázala účinně ozvat.
Babiš s Macinkou tak docílili toho, že možné úvahy o vyšší roli prezidenta republiky v systému parlamentní demokracie byly utnuty v počátečním zárodku. Dva měsíce od únorové roztržky ministra zahraničních věcí s prezidentem. Macinka v půli dubna 2026 dosáhl toho, co chtěl.
To je ale vedlejší politická linka. Tu hlavní, která má důležitost pro obranyschopnost Česka, si vysvětlíme na rozboru, jakou roli pro Babiše hraje Donald Trump, Emmanuel Macron, Mark Rutte a Friedrich Merz, německý kancléř.
