Jak vlastenci přemístili Český ráj ze Sudet a vytvořili mýtus výjimečnosti

Böhmisches Paradies, jak zněl původní název, vymysleli čeští Němci, kteří si ve 20. století začali říkat sudetští. Do Čech přicházeli od dob Přemyslovců a po generacích byli spjati s Českým královstvím.

Zhruba v 18. století regionu od Děčína přes Ústí nad Labem k Litoměřicím (Litoměřický kraj), kde žili, říkali Böhmisches Paradies. Tedy v překladu Český ráj. Symbolem byl hrad Střekov v labském údolí.

Když dnes řekneme Český ráj, zhruba asi každý ví, kde se nachází. Oblast kolem Jičína, Turnova, Semil, Mnichova Hradiště. Tedy oblast s hrady Trosky a Kost, či zámky Hrubá Skála, Hrubý Rohozec, Humprecht. Dále Prachovské skalní město, Kozákov, lázně Sedmihorky.

Jenže původně Český ráj byl jinde. Tedy v současném Českém středohoří. Jako „záplata“ vznikla označení Brána Čech (Porta Bohemica) a Zahrada Čech (oblast kolem Litoměřic).

V pojmenování Český ráj vyčteme bouřlivou historii a vztahy mezi Čechy a Němci na území severozápadních Čech. Ale především nepoměr dvou regionů ve vnímání turistů a s tím související rozvoj.

Především po roce 1955 díky vzniku Chráněné krajinné oblasti Český ráj jakoby region kolem Turnova získal na popularitě nejen kvůli přírodě, ale především v nacionalistickém duchu. Ten vznikl ve druhé polovině 19. století.

Trochu ještě odbočíme. Když z Prahy začalo budování dálnic, ta hlavní D1 mířila do Brna. Avšak ještě dvě rychlostní silnice směřovaly z hlavního města. První na Mladou Boleslav s ukončením u Turnova. Ta druhá na jih s ukončením u Příbrami. Nabízí se teorie, že důvodem bylo rychlé spojení i do turisticky atraktivních oblastí v širším okruhu kolem Prahy do 70 kilometrů.

A právě Český ráj kolem Turnova tomuto ideálu v 60., 70. a 80. letech plně vyhovoval. Z Prahy se buď jezdilo do Posázaví, na jih k Vltavě nebo na sever k Turnovu. Dodnes jsou to největší oblasti s chalupami na víkend.

Jako karikaturu této turistiky v dobách normalizace můžeme vnímat i písničku Ivana Mládka Prachovské skály. Přestože se jedná o nevelkou oblast pískovcových skal, díky písničce jsou Prachovské skály jako jeden ze symbolů Českého ráje více známější než třeba Tiské stěny v Labských pískovcích přímo u hranic s Německem v okrese Ústí nad Labem.

Jak již bylo řečeno, byl tehdejší Český ráj vlastně po dlouhou dobu německý. Dlouhou dobu to nevadilo, ale v průběhu 19. století v období Národního obrození čeští vlastenci se rozhodli to změnit.

Zatímco do revolučního roku 1848 v Evropě i v Rakouském císařství se neřešily národnostní otázky, ve druhé polovině 19. století se vše změnilo. A každý symbol byl důležitý. Navíc už Karel Hynek Mácha byl prý varován, ať nejezdí do německých Litoměřic. To jazyková hranice probíhala až za Turnovem, tudíž nevelká oblast se skálami a zříceninami hradů i lázněmi Sedmihorky byla v českém jazykovém prostoru. A tak tehdejší intelektuálové z Prahy viděli příležitost pro vznik nového Českého ráje…

„Po pádu Bachova absolutismu (po r. 1860) se Čechům přestalo líbit, že by mělo být Českým rájem nazýváno území Litoměřicka, které obývali spolu s Němci. Nikde není přesně písemně doloženo, čí zásluhou se Český ráj „přemístil“ na Turnovsko. Někdo je zastáncem teorie, že spisovatel Václav Durych svou publikací „Z Českého ráje“ přispěl k větší návštěvnosti této oblasti. Někdy se zase objevuje, že o rozšíření názvu se zasloužili hosté z lázní Sedmihorky. Byly to významné osobnosti, například Jan Neruda či Eliška Krásnohorská,“ napsala v bakalářské práci Anna Luxová s odkazem na knihu Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků.

Ve stejném období začíná rozvoj turismu. Mnoho spisovatelů, malířů, ale i obyčejných lidí se vydávalo na poutě po celé zemi. O sto let později, tedy počátkem 20. století začala vycházet místopisná a turistická literatura. Později vycházely různé obrázkové či jen textové časopisy popisující krásy naší vlasti na základě dojmů a informací, jež pisatelé článků získali.

V popředí byl především jazyk a text. Jenže turistická i místopisná literatura vycházející pro oblast Českého ráje, tedy Litoměřicka, byla vydávána převážně německy. 

Historik Bohdan Zilynskij ve svém článku v časopise Dějiny a současnost z roku 2005 s názvem „Co je nám do jejich ráje“ (Stěhování Českého ráje od Litoměřic k Turnovu na konci 19. století) k tomuto období píše: „Není třeba zdůrazňovat, že němečtí uživatelé názvu Český ráj vnímali onu českost nikoli jazykově, ale teritoriálně. Ve všech uvedených částech severních Čech, do nichž byl Český ráj umisťován, výrazně převládalo německy mluvící obyvatelstvo. Podstatná část českých vlastenců vnímala ovšem tento stav jako výsledek násilného poněmčování a uvědomovala si rozpor mezi současným stavem a staršími tradicemi tohoto území, které bylo pokládáno za místo někdejší české slávy – připomeňme jen Přemyslovy Stadice nebo husitské vítězství u Ústí nad Labem.“

Čeští autoři zpočátku nebránili lokalizaci rajského názvu do severních Čech. Zcela samozřejmě ho připomněl třeba Josef Dušan Lambl při popisu cesty na Milešovku. Jan z Hvězdy v úvodu své prózy Volšanský zámek umístěné do Doksan a okolí napsal, že krajiny polabské jsou utěšené, ba překrásné a právem získaly sobě jméno Českého ráje. Ve čtyřicátých letech 19. století dospěli čeští spisovatelé k rozvinutí oslavného kultu celých Čech jako pozemského ráje. Což se odrazilo i v současné české hymně ve dvojverší Josefa Kajetána Tyla: „V sadu stkví se jara květ, zemský ráj to na pohled.“

Když čeští vlastenci přijížděli na Litoměřicko, vadilo jim, že všude je němčina. Český ráj umisťovaný na Litoměřicko nebo do okolí Teplic (tam jej dosadil i Riegrův Slovník naučný v heslu Doubravská hora) se stával pro Čechy rájem jakoby nedosažitelným. Bylo problematické Český ráj nechat v převážně německy mluvící oblasti Českého středohoří. Přitom šlo hlavně o pojmenování z pohledu rozvíjející se turistiky.

A tak se hledala oblast, která by se nazývala českým názvem Český ráj.

Roku 1886 si pojem vypůjčil turnovský rodák a novinář Václav Durych a použil jej pro označení svého rodného kraje. Své pojetí Českého ráje propagoval na stránkách novin a roku 1887 vydal Průvodce Českým rájem. Nový název se ujal a získával na popularitě. Mnohým Čechům připadalo správné přesadit ráj z německojazyčné části na čistě českou půdu.

Avšak sudetští Němci nadále označovali oblast kolem Litoměřic jako Paradies von Böhmen, což přetrvalo až do odsunu po roce 1945. Tento rok se stal pak milníkem.

Sudetští Němci byli odsunuti, Český ráj byl nazýván už jen ten u Turnova. Oblast Litoměřic dostala skromnější název Zahrada Čech jako náhradu za Český ráj, což použil jako „Rajská zahrada“ v 17. století Bohuslav Balbín a po roce 1887 jako náhrada za Český ráj jej upravili na „Zahrada Čech“. To pak ideologicky podtrhly komunisté v 70. letech, kdy v Litoměřicích vybudovali výstaviště se stejnojmennou podzimní výstavou a masivní propagací v televizním Receptáři nejen na neděli od autora Přemka Podlahy. Prezentovali tím úspěchy v zemědělství a zahrádkářství.

Český ráj se navíc stal první Chráněnou krajinnou oblastí v Československu (rok 1955), což ještě podtrhlo výjimečnost této oblasti u české veřejnosti. Naopak původní region, který se vylidnil, zůstal jen jako České středohoří bez ambicí rozvíjet turistiku.

Masivní turismus do Českého ráje u Turnova probíhal i v rámci podnikových zájezdů, což bylo i kvůli zámkům a hradům v oblasti - a ideologicky byl vytvářen mýtus, že zde opravdu se nachází český ráj, přestože šlo o neúrodnou oblast - tak odlišnou od Litoměřicka. Zde naopak vznikl nový mýtus spjatý s horou Říp u Roudnice nad Labem, tak jako u Blaníku na Vlašimsku.

Teprve ve druhé polovině 90. let se více rozvíjí objevování turistů z ostatních koutů Česka, že kromě Českého středohoří je něco jako Labské Pískovce s Tiskými stěnami či České Švýcarsko. Přestože až v roce 1976 vzniká CHKO České středohoří, tedy až čtyři roky po vzniku CHKO Labské pískovce, pozornost se obrací především na Národní park České Švýcarsko. Ten vznikl až v roce 2000.

Krásy Českého středohoří, které je od Prahy vzdálené jen 60 kilometrů a táhne se od Loun po Děčín a je přirozenou bariérou Podkrušnohoří, se dosud nepodařilo u české veřejnosti natolik zpopularizovat, že ani nikomu nevadí, že dálnice D8 se vine okolo Lovoše napříč CHKO.

V kontextu debaty místních o vedení navazující komunikace na D35 z Jičína do Turnova je vidět, že mýtus o Českém ráji žije dál.

Sdružení SOS Český ráj chce, aby se změnil projekt této chystané silnice. Zastánci podepsali v Sedmihorkách petici, která vyzývá politiky k přehodnocení trasy. Podle nich „dálnice“ poškodí krajinu Českého ráje. Podporu petici vyjádřili i známí čeští umělci, publicisté a současný poradce prezidenta.

Na tom můžeme ilustrovat, že i současní intelektuálové jdou ve šlépějích vlastenců z 19. století. Když se v 90. letech rozhodovalo o trase dálnice D8 z Prahy do Drážďan, až na ekology a hnutí Děti země v podstatě nikdo z tehdejších elit neprotestoval.

Teprve nyní až někteří současní umělci z Prahy totiž zjišťují, co je České středohoří. A dokonce se sem stěhují či si pořizují chalupy. Tento region byl spíše okrajovou záležitostí malířů a fotografů. Za všechny můžeme jmenovat Emila Fillu.

Ještě v roce 1942 byla otištěna v regionálním sborníku vydávaném v Ústí nad Labem báseň Elbetal – Heimatlied opěvující Böhmens schönes Paradies a zmiňující v této souvislosti Střekov. „Při jejím čtení nám je, jako bychom zde slyšeli labutí píseň tohoto Českého ráje. Odsun Němců z  pohraničí po druhé světové válce ukončil označování dvou různých oblastí Čech shodným názvem a jeho původnější lokalizace se začala propadat do zapomnění,“ zakončuje vyprávění Oldřich Dvořák.

Další zdroje: https://theses.cz/id/d0rree/16655498 (bakalářská práce)