Článek
Možná jste si toho také všimli. Generace Z začíná být dominantní na pracovním trhu. Jsou to lidé narození v rozmezí let 1995 až 2014. První z nich jsou letos na prahu třicítky. V podstatě se jedná o mladé lidi mezi 20 až 30 lety, kteří stále mají svět před sebou. A chtějí ho žít podle svých pravidel a podle svých představ.
Před dvěma týdny jsem si to uvědomil. Jsem přesně v té fázi života, o které se říká: mládí pryč a důchod daleko. Letos budou parlamentní volby, o kterých zase se tvrdí, že budou ty nejdůležitější pro směřování naší země. Mé první volby byly v roce 2000 a vždy byly „přelomové“. Vlastně jsem si uvědomil, co už vše jsem zažil…
Ve stejném roce jsem zažil generační střet s rodiči.
Noci jsem trávil studováním, co je internet. Dokonce jsem programoval jednoduché webové stránky podle html kódů. V té době mi někdo do prvního založeného emailu napsal, že přijde doba, kdy si až do bytu ke dveřím budu moci objednat rohlík a mléko. Ve stejné době jsem poprvé dostal mobil a politici nás přesvědčovali, že až budeme v Evropské unii, budeme moci volně cestovat a pracovat.
Mí rodiče už dávali najevo, že to pro ně není důležité. Podle nich jsem měl vystudovat školu, nastoupit do zaměstnání a postupně se vypracovat. Hlavní poselství rodičů znělo: dobře se uč, vystuduj, dobře se uveď v práci, našetříš si…
Střet boomerů s mileniály
Mí rodiče patří do generace Baby boomers, tedy lidé narození do roku 1964. Byli vychováni především Tichou generací (1925 - 1945). Tuto generaci lze označit jako loajální. Věřila, že jejich děti se budou mít lépe. A opravdu, díky výstavbě bytů v 70. a 80. letech na nových panelových sídlištích v Československu, bydlení nebyl luxus. Byl to základ pro založení rodiny - a tady nám začíná početná generace X, zkratkovitě označovaná jako Husákovy děti.
Je to generace Listopadu 1989 a 90. let. V té době byli mladí tak, jak jsou dnes jejich děti zejména z generace Z.
Když jsem v 27 letech po vysoké škole byl zaměstnán v jednom velkém podniku s tím, že zkusím se řídit radami rodičů, zjistil jsem hned druhý měsíc, že to nebude to pravé.
Šéfem byl pán ve věku mého táty, tedy z generace boomerů. A kolegyně byly jeho spolužačky, tedy stejného věku. Najednou jsem si připadal starý a říkal jsem si. Chci svá mladá léta trávit v prostředí, kde se o přestávkách baví o svých dospělých dětech a svém důchodu a počítají, kolik let jim ještě zbývá, než ho dosáhnou?
Úplně jsem viděl dvojici Sagvan Tofi a Lukáš Vaculík ve filmu Vítr v kapse. Režisér Jaroslav Soukup scénář napsal podle svých zážitků z plzeňské Škodovky. Anotace k filmu je v podstatě identická s představami každé nastupující mladé generace:
„Tady prožívají první pomaturitní rok života, tady se jejich neujasněné představy a ideály střetávají s naprosto odlišnou životní praxí. Kromě rozporuplných zkušeností z práce se Ondřej s Cyrilem musí potýkat i se svými soukromými problémy. Do budoucna mají velké plány, ale jejich sny nečekaně přetrhne tragická událost.“
Důležité jsou ty „sny“ a „plány“. A také „ideály“ a „naprosto odlišná životní praxe“.
V tom podniku jsem vydržel jen 10 měsíců, požádal jsem o předčasné ukončení pracovního poměru dohodou. Měl jsem ideály a sny a „tento stabilní zaměstnavatel“ je v mém věku prostě nebyl schopen naplnit. Jakoby tam pracovaly dva typy lidí: Absolventi, kteří se potřebovali rozkoukat, ale na jejichž názor nebyl brán zřetel. A ti zkušení před důchodem, avšak bránící se inovacím, a naopak lpící na pravidlech a disciplíně.
Mileniálové a generace Z
A za této situace jsem už viděl, jak myslí a žije generace Y. Viděl jsem to u bratra. O prázdninách na střední škole už jezdil na jazykové pobyty do zahraničí. Díky tomu také už byl lépe jazykově vybavený než já. Zatímco pro mě se Evropská unie otevřela ve 24 letech, můj bratr to zažil už jako teenager. Pravda, byl jsem na tom lépe než rodiče, ale třeba mileniálové už měli zcela jiné možnosti než já z generace X.
Ještě před pěti lety českým firmám vévodila generace boomerů. Ať už jako majitelé či jako lidé ve vedoucích funkcích. Postupně je nahradila generace X, zejména ze 70. let. Je to momentálně nejpočetnější generace, které se oddaluje vstup do důchodu. Zároveň je to generace Listopadu 1989, která vzpomíná nostalgicky na „devadesátky“.
Přestože patřím také do generace X, jsem na jejím úplném konci. A zhruba před třemi lety, kdy lidé kolem mě najednou dosáhli padesátky, jakoby bychom se odcizili. Co ale mají říkat ti z generace Y a Z?
Generace Z a alfa
Zejména ti z generace Z jsou nyní ve stejné pozici jako jsem byl před dvaceti lety. Mají své sny a ideály. Mají své představy. A aniž je pořádně začali naplňovat, už média píší o tom, že mileniálové a Z končí, neboť nastupuje generace alfa. „Podle výzkumu většina této generace například už před 7 rokem života hrála počítačové hry a 40 % nejmladších ovládalo tablet před šestým rokem života. To podle výzkumníků vede k tomu, že většina z nich vyžaduje mnohem interaktivnější přístup k informacím.“
A teď si představte, že generace alfa (narození po roce 2010) je ta, kterou mají učit a vychovávat nejen učitelé z generace X, ale i Y a už i Z. A zároveň ti z generace X mají pracovat s lidmi z generace Z, od kterých se očekávají inovace, kterých se ale zároveň ti z X obávají.
Biomatky
Speciální skupinou jsou i biomatky. Je to fenomén především matek z generace mileniálů a Z. Média o nich informují především v souvislosti s očkováním dětí, ale tyto ženy mají celkově vliv i na zaměstnavatele, nejen na lékařské prostředí či školství.
Jak se v tom má vyznat generace X, která drží otěže vedoucích funkcí v podnicích, ve firmách, ve školství či ve zdravotnictví?
Pojmenování generací má především marketingový význam. Zároveň se zkoumáním věnují sociologové. V této souvislosti nelze zapomenout na film Vrať se do hrobu! s Milanem Šteindlerem. Podle anotace i film z roku 1990 v podstatě ukazuje dnešní generaci X z 80. let:
„Víťa Jakoubek už překročil třicítku, pracuje jako špatně placený sociolog a žije jako spořádaný manžel a každodenními povinnostmi unavený otec dvou dětí. V sociologickém ústavu se podílí na výzkumu postojů středoškolské mládeže. Aby cílovou skupinu lépe pochopil, vydává se za studenta a denně usedá do gymnaziálních lavic.“
