Jsme připraveni na 30 km/h v Praze? Frankfurt a další města jsou varováním

Města lidem a ne autům. Tento trend zavádí v posledních dvaceti letech většina velkoměst v západním Německu, ve starých spolkových zemích. Východ Německa včetně Berlína je v tomto trendu trochu pozadu, některá města jako Drážďany na tuto vlnu vůbec nechtějí naskočit.

V Praze probíhá diskuse o zavedení mýtného do centra pro auta, zavedení rychlostního limitu 30 km/h a občas někdo zvedne i myšlenku vzniku emisních zón. Nejsou to žádná revoluční opatření, které určité skupiny chtějí implementovat v českém hlavním městě.

Někteří by řekli, kam na to ti „progresivisté“ chodí. Nemusíme ani příliš daleko. Velkoměsta v západní části Německa s tím už žijí dlouho. Takových dvacet let.

Určitě jste si všimli, že německá auta mají za předním sklem zelenou plaketu, na které je napsaná „espézetka“. Mají ji i auta z východního Německa, přestože tamní města ji nevyžadují.

Turista či řidič, který pojede třeba do Drážďan, nemusí mít obavy. Projede do města bez problému, rovněž autem může i do samotného centra.

Pokud ale bude chtít podobným stylem vyjet třeba z dálnice A3 nebo A5 a podívat se do měst typu Frankfurt nad Mohanem (klidně si doplňte o Mnichov či Norimberk v Bavorsku) bez plakety riskuje. Jinými slovy nemá šanci vyjet z dálnice do města, a to ani na její okraj. Takový český turista má opravdový problém, což si vysvětlíme níže.

Drážďany jsou německým velkoměstem (zhruba 600 tis. obyvatel) větším než Brno. Leží u dálnic A17 (Praha - Drážďany), A4 (hlavní tah ze západu na východ k Polsku) a A13, což je dálnice do Berlína.

Drážďany mají obnovené historické centrum, jsou turistickým lákadlem, mají muzea, galerie, zoologickou zahradu, velká nákupní centra a samozřejmě v adventním čase zde najdeme mnoho vánočních trhů.

Město žije i z českých turistů…

A možná to je důvod, proč Drážďany odmítají zavést ekologickou emisní zónu. Představte si situaci, kdy by bez ní, tedy bez této zelené (pro auta splňující emisní normu Euro 4 až 6) plakety za předním sklem, nebylo možné vjet do centra Dráždan. Český řidič a turista by bez ní nemohl vstoupit s autem do města. Bez plakety řidič může zajet i do dalšího velkoměsta v blízkosti českých hranic - do Chemnitz.

Jiná situace je v Lipsku, kam už moc českých řidičů nejezdí a město také není na turistech z Česka nijak závislé… Jenže v německých měřítkách zastánci emisní zóny argumentují, o kolik je horší vzduch v Drážďanech než v Lipsku, kde každé auto musí mít tutu plaketu.

A teď si představte, že jsou města v Německu, která s emisní zónou končí. Od 22. února 2024 byla zrušena ekologická zóna Hannover.

V Německu je nyní 43 ekologických zón. Ve 42 z nich je povolen vjezd pouze vozidlům se zelenou plaketou. Do ekologické zóny Neu-Ulm můžete vjet se žlutou plaketou. Plánuje se zrušení dalších ekologických zón.

O čem vůbec ekologické zóny jsou?

Nízkoemisní zóny jsou oblasti, do kterých je povolen vjezd pouze vozidlům, která splňují určité emisní normy. Vozidla (osobní i nákladní) musí být označena nálepkami na čelním skle. Cílem těchto ekologických zón je snížit emise znečišťujících látek ze silniční dopravy.

Plakety platí ve všech ekologických zónách v Německu, nejen v jednom městě. Se zelenou nálepkou na vozidle můžete vjet do všech měst v Německu. V závislosti na plaketě však existují a existovaly regionální odstupňování s ohledem na jízdu v ekologických zónách.

Kromě toho existují snahy o vzájemné uznávání plaket i v jiných zemích, například české plakety jsou již uznávány v Německu (nicméně kvůli průtahům při zavádění na české straně se v současné době žádné české plakety nevydávají a německé plakety se v ČR zatím neuznávají).

Jak jsme si vysvětlili, německé plakety nejsou v Česku platné (zatím nejsou ani potřeba), zatímco české by měly být v Německu platné (ale zatím nejsou, tak to není potřeba). Ale co když pojedeme autem do Rakouska, což jako sousední a tranzitní země není vůbec vyloučeno?

Rakousko má své ekologické plakety. A ačkoliv to český turista málo ví, kromě Vídně je plaketa nutná i v menších městech. Nebo dokonce i některé dálniční úseky.

Environmentální zóny jsou označeny dvěma typy značek. Na jedné straně je většinou digitální značka pro omezení rychlosti, která je obvykle vidět na dálnicích. Na druhé straně je zde znak zákona o kontrole znečištění ovzduší. Na obrázku je černý kruh podobný znaku zákazu s poznámkou IG-L. Vstupní značka neodhaluje, kdo může vstoupit nebo ne.

A teď si ukážeme na konkrétním příkladu českého řidiče s českým autem, jehož motor splňuje emisní normu Euro 6 (tedy zelenou plaketu), ale nemá tu plaketu. Pokud pojede po německé dálnici a bude chtít z ní vyjet třeba do Frankfurtu nad Mohanem. Může vůbec?

Vlastně ani ne. Měl by zůstat na té dálnici. Metropolitní aglomerace Frankfurt - Rhein - Main je jedna z jedenácti metropolitních regionů v Německu. Jádrem metropolitního regionu je městská aglomerace Frankfurt nad Mohanem. Celkem má oblast Rýn-Mohan přibližně 5,8 milionu obyvatel, z nichž asi 2,4 milionu žije v aglomeraci Frankfurt/Rýn-Mohan.

Co tedy může český řidič udělat? Moc možností nemá. Může maximálně zkusit najít autoservis, který je partnerem TÜV, což je obdoba české stanice technické kontroly. Pokud se s pracovníky domluvíte německy, a prokážete doklady, zejména technickým průkazem vozidla, po zkontrolování v systémech vám nalepí na sklo vytouženou zelenou plaketu. Zaplatíte plaketu a hurá do ulic.

Pokud cestujete do Německa a plánujete autem vjíždět do německých velkoměst, je opravdu vhodné si předem plaketu obstarat přes web a nechat si ji zaslat. Tím se ale tento byrokratický krok prodražuje…

Když už vjedete do Frankfurtu autem mimo hlavní ulice, na kterých je rychlostní limit 50 km/h, a pojedete po vedlejších ulicích, asi rychle sundáte nohu z plynu. Obytné zóny jsou prakticky už jen o maximální rychlosti 30 km/h.

Na českých silnicích v obci byla do roku 1997 maximální rychlost 60 km/h. Poté s odkazem na bezpečnost provozu došlo ke snížení na 50 km/h. Tento rychlostní limit je obvykle i v okolních zemích a je všeobecně akceptován.

V západním Německu to ale nestačilo, a tam, kde obce a města začali vést zejména politici Zelených, vytvořily se zóny, kde auta mohou jezdit jen 30 km/h. Důvodem nebyla ani tak bezpečnost provozu, ale snížení hluku a emisí z výfuků vozidel.

Právě tady byla zrozena myšlenka bezemisních vozidel, neboli elektromobilů.

Ale protože nastal efekt opačný, kdy auta jedou tak pomalu, že se spíše plouží a stejně to nezabránilo vjezdu do měst, Frankfurt chce zkusit ještě přitvrdit.

Bavíme se o měste, které je jedno z nejbohatších v Německu a Evropě. Je to město amerického typu, tedy s centrem mrakodrapů a rozlehlými obytnými zónami s nízkou zástavbou a rodinnými domy a vilovými čtvrtěmi. Je to město, kde jsou čtvrti plné migrantů ze zemí mimo evropský kontinent, kde jsou čistě industriální zóny, kde jsou luxusní čtvrti i sídliště nízkých panelových domů.

Na ulicích najdeme opravdu velkou koncentraci luxusních vozů značek BMW, Mercedes a Audi a ještě luxusnější značky typu Porsche. Jsou to auta se silnými motory, které dokáží na dálnicích jezdít ve vysokých rychlostech.

Bavíme se o Německu a o Frankfurtu, který je prošpikován dálnicemi o mnoha pruzích. Zatímco krkolomně kolem Brna stavbaři v každém směru staví třetí pruh, okolo Frankfurtu mají dálnice pět a šest jízdních pruhů v každém směru.

Jakmile ale sjedete z dálnice, jakoby byste byli v jiném světě. Ploužíte se autem třicítkou a pokud přece jen dojede do centra, snížujete na 20 km/h.

Centrum Frankfurtu je ucpané auty. V centru jsou přitom obchodní centra, úřady, všude vybudovaná podzemní parkoviště. Ale dostat se z bodu A do bodu B je na pevné nervy.

Politici na radnici ve Frankfurtu, kde vládnou i Zelení, chtějí přitvrdit. Auta dostat z centra metropole nad Mohanem. Jak? Všude instalovat značky s limitem do 20 km/h.

Plošné omezení rychlosti na 20 km/h se má týkat samotného centra města v okolí náměstí Börsenplatz. Zaváděno je od loňského prosince a vztahovat by se mělo pouze na menší ulice. Na těch hlavních, jako je například Berliner Straße, by alespoň prozatím mělo zůstat vše při starém. 

Wolfgang Siefert ze strany Zelení uvedl, že cílem plošné dvacítky není úplné vyloučení automobilové dopravy, ale její významné omezení. „Přejíždění z parkovacího domu do parkovacího domu nebo postávání s auty v centru města by již nemělo být povoleno,“ uvedl frankfurtský radní pro dopravu. Podle jeho názoru menší počet aut v ulicích přinese kvalitnější život pro místní obyvatele.

Dvacítka už je zavedena ve Stuttgartu, takže Frankfurt je dalším německým velkoměstem s tímto nápadem.

To ale není všechno. Radnice ve Frankfurtu chce omezit a nejlépe zrušit možnost parkování na ulicích. Nikde by nemělo být zadarmo, tedy bude všude zaveden poplatek za parkování. V centru má být cenově drahý.

K tomu chce radnice znepříjemnit cestování autem. Docílit toho chce úpravou ulic, které mají být vyhrazeny zejména pro cyklisty.

Praha plánuje jít cestou velkoměst v západní Evropě. Argumentuje třeba Paříží. Zájmová sdružení typu AutoMat by chtěla stejnou věc i v Praze a v minulosti se o tom také diskutovalo.

Důvody se opakují pořád dokola, má jít o bezpečnost a životní prostředí. Na plošných 30 km/h ale zatím nedošlo, protože jednotlivé městské části mohou snižovat rychlost v konkrétních místech, kde to dává smysl.

Veřejná debata o zavedení plošné třicítky začala právě před rokem. Od loňského března probíhaly aktivistické pochody za omezení rychlosti, které pořádaly občanské organizace Poslední generace a Extinction Rebellion.

Princip byl stále stejný: Pomalé pochody městem omezují automobilovou dopravu a mají za cíl otevřít debatu o zavedení plošně snížené rychlosti 30 km/h v celé Praze. I když snížená rychlost zatím zavedena nebyla, jednoho z cílů protestů se dosáhnout již podařilo. O snížené rychlosti diskutují veřejnost i politici.