Paralely: Fiala jako exkancléř Schröder a Rakušan zkusí taktiku Merkelové

Politika je o mýtech a společnost politiky historicky vnímá podle toho, jaký mýtus se kolem konkrétní osobnosti vytvořil. Veřejnost postupně zapomíná na konkrétní negativní či pozitivní kroky, rozhodnutí, opatření. Obvykle si pamatuje to, co se podaří novinářům, komentátorům, historikům, politickým oponentům a zejména politickým marketérům „komunikovat“ veřejnosti, tedy voličům.

Předseda ODS Petr Fiala je v těžké pozici. Dovedl sice koalici Spolu do Strakovy akademie hlavním vchodem, avšak menší partneři KDU-ČSL a TOP09 se ještě stali menší, a místo toho, aby přinášeli politické body a preference pro Spolu jako celek, tak naopak „tahouna“ ODS táhnou k nízkým preferencím.

Je to přitom Petr Fiala, který se stylizoval do role hlavní tváře současné vlády tvořené pěti stranami. I když poslední měsíce marketéři kolem předsedy ODS se rozhodli Petra Fialu „vypíchnout“ zcela do popředí - vymysleli mu samostatné logo, vizuály a slogany. Upozadili tak i samotnou značku ODS.

Je to ale ODS, která prostřednictvím ministra financí Zbyňka Stanjury, musela „odkomunikovat“ vysoce nepopulární konsolidační balíček, který opoziční ANO ihned přejmenovalo na daňový. ODS a potažmo Spolu a celé vládě s Piráty a Starosty se sice podařilo balíček prosadit tak, aby začal platit od ledna 2024, jenže ho nedokázala „prodat“ veřejnosti. A to ani voličům pětikoaliční vlády.

Pro lepší pochopení současné situace, do které se Petr Fiala dostal, si pomůžeme příběhem o narativu. V knize Němci a jejich mýty, kterou napsal významný německý politolog a historik Herfried Münkler, nabídl paralelu vlády spolkového kancléře Gerharda Schrödera (v letech 1998 - 2005) s předsedou představenstva Mercedes Benz Jürgenem Schremppem. Ten rozhodl o změně názvu koncernu na DaimlerChrysler. Revize jeho chybného rozhodnutí stála miliardy. Centrální vedení ve Stuttgartu totiž nerozpoznalo mýtus, který značku Mercedes Benz obklopuje.

Zatímco značka Volkswagen se stala znakem sounáležitosti v poválečném Německu, Mercedes Benz byl vyjádřením toho, že špičková práce a výrobek zase získaly respekt a uznání na mezinárodním poli.

Jak píše Herfried Münkler, „mýty jsou koncentrací symbolického kapitálu, z něhož lze dobře žít, pokud se o něj pečuje. Ale symbolický kapitál lze také snadno ztratit.“

Stejně jako Schrempp podcenil význam jména a s ním spojené symboliky, i mnozí politici pod tíhou běžného provozu a každodenní politické činnosti přikládají symbolice neboli narativu malý význam.

To se přesně stalo bývalému kancléři Německa, když prosazoval reformní balík Agenda 2010, který nakonec získal negativní narativ. Hartz IV neboli Agenda 2010, byla předložena v srpnu 2002 Peterem Hartzem, manažerem koncernu Volkswagen. Její jednotlivé části byly realizovány ve čtyřech fázích – reformních krocích (legislativních balíčcích), označovaných jako Hartz I až Hartz IV. První fáze začala v lednu 2003, čtvrtá fáze od ledna 2005. Podstatou Hartzovy koncepce byla reforma trhu práce.

Agenda 2010 (Hartz IV) se kromě reformy trhu práce s nedostatkem pracovních sil zabývala restrukturalizací sociálního systému a navázaných byrokratických úřadů. Dále bylo cílem snížení výdajů na různé typy sociálních podpor.

Německá veřejnost reformu nepřijala, přestože byla schválena a de facto platí dodnes. Jenže v době schvalování už Gerhard Schröder sváděl bolestné politické boje ve vlastní straně SPD, od které se odštěpila část významných straníků do nově vznikají levicové strany Die Linke (Levice), a to na protest proti této reformě. Gerhard Schröder poté hrál vabank a v předčasných volbách 2005 skončila jeho druhá spolková vláda a uvolnil tak prostor pro Angelu Merkelovou (byla spolkovou kancléřkou v letech 2005-2021).

I když reforma byla pro Německo důležitá a tehdy ji opoziční CDU-CSU podporovala, proto když se dostala na 16 let do vlády, tak ji nikdy nezrušila, Gerhard Schröder je už historicky s touto reformou spjat v negativním narativu a také jako ten, který vyhlásil předčasné volby a prohrál. Umožnil tak dlouhé období v čele německé vlády pro Angelu Merkelovou.

Kde se stala chyba? Politolog a historik Herfried Münkler to vidí následovně: „Narativy mají velký význam zvláště tehdy, když v politice nejde jen o rutinovanou administraci, ale jsou nutné rozhodující reformy nebo se musí otevřít nové politické otázky. Mýty jsou v takových případech ujištěním, že úkoly, které je nutné provést, lze zvládnout, protože „tenkrát“ se to také podařilo.“

„Lidé se podle nich orientují a probouzejí v nich důvěru, představují tudíž kognitivní i emocionální zdroje politiky. Ukázalo se to při tzv. Agendě 2010 druhé Schröderovy vlády, která se musela obejít bez narativně symbolické podpory a v neposlední řadě právě proto nenašla dostatečnou podporu ve vlastní straně.“

„Z nouze se udělala ctnost a jednotlivá reformní opatření se zaobalila vysloveně technicistní symbolikou, reformy označené Hartz byly očíslované nebo se cílový rok reforem vyslovil dvacet-deset. Taková symbolika se obecně vnímala negativně, vůbec nesimulovala politickou fantazii. Vznik strany Levice a odchod mnoha voličů od sociální demokracie je - alespoň z části - důsledkem chybějícího narativního a symbolického doprovodu.“

Obdobné je to u Petra Fialy, který je předsedou vlády tvořené koalicí Spolu a dnes už samostatnými stranami Piráti a Starostové (STAN). Ty sice do vlády vstupovaly společně jako koalice PirStan, ale po „vykroužkování“ Pirátů, kteří byli původně tahounem této předvolební koalice, se obě strany do dalších voleb rozhodly jít samostatně.

Pokud přijmeme tezi, že současná ODS už je vlastně Spolu, protože je to projekt Petra Fialy, který mu umožnil po volbách v říjnu 2021 vládu, v následujících týdnech bude mít pravděpodobně potíže tuto koalici udržet. Neboť kvůli klesajícím preferencím partnera KDU-ČSL a samotného předsedy, který je i ministrem práce a sociálních věcí, Mariana Jurečky, jeho „hlavu“ požaduje stále více straníků. Je přitom zřejmé, že pokud Jurečka skončí během několika týdnů ve funkci předsedy lidovců, otřese to koalicí Spolu, potažmo Fialovou vládou.

Možná právě proto předseda Starostů a ministr vnitra Vít Rakušan se rozhodl odstartovat samostatnou éru. Za éry Petra Gazdíka, Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska byli Starostové součástí TOP09, pak to chtěli zkusit s KDU-ČSL, aby před volbami 2021 šli společně s Piráty. Když ti oznámili, že do dalších voleb půjdou samostatně a vrátí se „ke kořenům“, Rakušanovi nezbylo prakticky nic jiného než se emancipovat.

Do řádných sněmovních voleb zbývají necelé dva roky, letos proběhnou troje volby - do europarlamentu na jaře, na podzim do třetiny Senátu a zejména krajské volby. Starostové navíc mají na počet poslaneckých křesel téměř „plichtu“ jako ODS, tudíž Vít Rakušan se rozhodl být vyzyvatelem Petra Fialy.

Na podzim 2023 se Rakušan dohodl s marketingovým týmem okolo Michala Repy, který vedl prezidentskou kampaň Petra Pavla. A první viditelný výsledek vidíme v těchto dnech. Web, logo, vizuály - to vše „zrůžovělo“, což lze vnímat jako inspiraci německou vládní stranou Svobodní demokraté (FDP), což jsou liberálové mající voliče ve velkých městech. Volí je převážně střední třída a jsou orientováni středo-pravicově.

Nová komunikace Starostů začala videem, které naštvalo zejména ODS a TOP09, neboť doteď se dařilo Fialově vládě udržet „jednotnou komunikační linku“, kdy za vládu mluvil zejména Petr Fiala. Ve videu se navíc Vít Rakušan vymezuje, že Fialovi řekne, co doteď je špatně. Jinými slovy se Rakušan chce vymezit vůči premiérovi, a do popředí vystrčit sebe. Je si vědom toho, že ODS i Starostové mají každý 34, resp. 33 poslanců, což je rovnocenná síla a pokud Starostové z vlády odejdou, Fialovi se rozpadne vláda. V případě Pirátů se čtyřmi poslanci by se mu to nestalo.

Pokud si vypomůžeme paralelou s německou politickou scénou, vládnoucí sociální demokraté (SPD) v čele s kancléřem Olafem Scholzem, jsou rovněž „politicky vydíratelní“ od FDP. Zde ústřední roli hraje ministr financí Christian Lindner, který je hlavním terčem současných masivních protestů německých zemědělců. Spolu s ním ministr hospodářství za Zelené Robert Habeck. Došlo to tak daleko, že protestující farmáře přirovnal k extrémistům s varováním, že v Německu hrozí převrat.

Christian Lindner z FDP je tak „jazýčkem na vahách“ semaforové koalice, neboť pokud naštvanost v liberální straně bude veliká, může dojít k odchodu z vlády a následně k předčasným volbám.

Obdobné je tu ve Fialově vládě, kde bez Starostů nelze vládnout. Pravděpodobně i díky této „výhodě“ se Starostové prostřednictvím Rakušana, jako tváře, pokusí být vnitřní opozicí ve vládě ve stylu: za nepopulární kroky může ODS, za dobré kroky Starostové.

Ačkoliv se to může zdát jako nesmysl, paralelu v taktice Víta Rakušana, jak mu ji „nalajnoval“ marketingový tým, můžeme najít třeba u bývalé německé kancléřky Angely Merkelové. Ta CDU nasměrovala od roku 2005 do středu, setrvávala na konzervativní pravici a brala si i z levice či z agendy německých Zelených. Tím dokázala s SPD vydržet ve velké koalici a vládnout čtyři volební období.

Nejkřiklavěji je to vidět na migrační krizi, která masivně vypukla v roce 2015. Angela Merkelová se v létě vydala do Rostocku u Baltského moře, který je ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Už jen to bylo nepřátelské prostředí, neboť tato část východního Německa patří mezi nejvíce xenofobní.

Kancléřka Merkelová se s občany v severoněmeckém přístavním městě Rostocku setkala na akci v rámci kampaně s názvem „Dobrý život v Německu“. Mladá Palestinka jí vyprávěla o strastech německého azylového řízení i o životě ve strachu z vyhoštění, které její rodině určitou dobu hrozilo.

Merkelová dívce sice vyjádřila účast, upozornila ji ale na německé zákony, které prý platí stejně pro všechny uprchlíky. Hovořila přitom i o „tvrdé politice“. Zdůraznila také, že Německo nemůže přijmout všechny lidi, kteří by si přáli lepší život, a někteří se proto budou muset vrátit domů. Dívka následně propukla v pláč.

To byl jeden ze zlomových okamžiků následujících událostí. Merkelová čelila kritice zejména od Zelených a liberálů. I pod tlakem změnila svůj postoj a otevřela migrantům hranice Německa. Ilustrovala to větou: „Wir schaffen das“ (Zvládneme to). Následně odjela do Heidenau u Drážďan v blízkosti českých hranic. Pravicoví radikálové se sjeli k uprchlickému centru a tady se zrodil „fenomén“ Pegida a Alternativa pro Německo (AfD).

Angela Merkelová vyšla k davu, který na ní křičel: „Vlastizrádkyně“, „My jsme národ“, „Pro běžence jsou peníze, pro naše ne“. „Německo pomůže, kde je pomoc potřeba. To je součástí naší identity. Je ostudné a nechutné, co jsme tady museli zažít. Nebudeme tolerovat ty, kteří zpochybňují důstojnost jiných lidí,“ prohlásila podle deníku Die Welt.

Podobně to nyní dělá Vít Rakušan, který s novou kampaní „Debaty bez cenzury“ vyjel do Karviné a plánuje další města, která jsou vybrána tak, aby docházelo ke konfliktu. Jedná se o lokality a místa, kde Starostové nejsou v oblibě a s nimi další témata jako Green Deal, migrace, Ukrajina, údajná cenzura apod.

Angela Merkelová dokázala „vysávat“ témata nejen koaličních, ale i opozičních stran. Obdobně to nyní chce dělat Vít Rakušan, který nejprve bude lovit hlasy na úkor koaličních partnerů ze Spolu a Pirátů, následně od ANO.

Zdroj: autorský text