Článek
Starostové z regionů uvažují o založení nového uskupení, které by mělo více „kopat“ za zájmy obcí a krajů, na úkor centra. V Česku je tím myšlena především Praha. Letos na podzim proběhnou krajské volby mimo Prahu, ve které důležité volby proběhly na podzim 2022.
S cílem prosazovat zájmy samospráv do politiky před lety vstupovalo hnutí Starostové a nezávislí. Právě ze STAN se ale paradoxně rekrutuje řada politiků, kteří mají dojem, že se hnutí odchýlilo od původních ideálů. Míří na „konzultace“ k pardubickému hejtmanovi. Martin Netolický vytváří novou platformu.
Jednou z výrazných tváří nové platformy má být Filip Ušák z Ústeckého kraje, který byl lídrem hnutí STAN v Ústeckém kraji při krajských volbách v roce 2020. Filip Ušák se teď po letech s hnutím rozchází a už za něj nechce kandidovat. „Jsem zklamaný z toho, jakým způsobem hnutí STAN přistupuje k tématům, která by měla definovat jeho DNA: liniový zákon jde přímo proti zájmům obcí, navrhovaná novela financování krajů zase výrazně poškozovala strukturálně postižené kraje.“
Pražská, nebo brněnská politika?
V Česku se desítky let mluví o tzv. pragocentrismu. Pod tímto pojmem se rozumí soustředění politické a hospodářské moci do města Prahy nebo zdůrazňování významu a prosazování role Prahy jako politického a organizačního ústředí. Termín je obvykle používán kriticky s poukazem na charakter republiky jako centralizovaného státu, ve kterém má hlavní město jako nejdůležitější územní jednotka vliv na rozhodování v celém státě.
Tradiční je boj mezi Prahou a Brnem, což s nadsázkou ukazuje komediální seriál Dobré ráno, Brno!
V podstatě vznik pragocentrismu najdeme z dob vzniku Československa po roce 1918, kdy veškerá moc byla z Vídně přenesena do Prahy. Před rozdělením Československa se o pragocentrismu mnohdy mluvilo v souvislosti se Slovenskem. Mnoho Slováků cítilo ukřivděnost a nespokojenost s koncentrací významných státních orgánů v hlavním městě a s výší investic, které do rozvoje hlavního města šly. Po roce 1993, kdy bylo Československo již rozděleno, se začali ozývat Moravané.
V hospodářství se výtka pragocentrismu opírá o skutečnost, že většina státem ovládaných i velkých nadnárodních firem má sídlo v Praze. Rovněž sídla tuzemských firem se často přesunují do Prahy. Také většina médií ať už veřejnoprávních, tak těch v soukromém vlastnictví má hlavní velké redakce v Praze. Dopady pragocentrismu lze pozorovat také ve velké části dění v oblastech kultury, vědy, výzkumu a sportu. Praha je též nejdůležitějším místem cestovního ruchu v České republice.
Česká, nebo pražská republika?
Hlavní město Praha nevolí do krajského zastupitelstva. Nejdůležitější volby samosprávy jsou tak do zastupitelstva hlavního města. A tak se tamní politická reprezentace v roce 2022 přetahovala, kdo nabídne zajímavější vizi.
„Neznám úspěšné město, které by bylo vedené státem. Znám jen úspěšná města, která řídí silná radnice,“ pojmenoval zásadní problém Prahy tehdy i dnes ředitel IPR Ondřej Boháč na konferenci Budoucnost Prahy konané na začátku června 2022.
„Praha odevzdá státu každý rok 240 miliard korun. Polovina celé DPH jde taky z Prahy. Stát by měl mít eminentní zájem na tom, aby byla Praha městem pro dva miliony lidí. V této premise nás ale nepodpoří,“ řekl v debatě Ondřej Boháč a dodal, že by se tím výrazně zlepšila pozice Prahy při vyjednávání s dotčenými orgány.
Praha chce mít 2 miliony obyvatel
Politici Prahy chtějí město pro 2 miliony obyvatel. Stát vedený vládou tomu není nakloněn. Naopak by si to přáli soukromí investoři v rámci developmentu.
Pražští politici i developeři by si přáli mít vlastní stavební předpisy i v rámci stavebního zákona - na úkor zbytku Česka, tedy ostatních českých a moravských regionů.
„Naším úkolem je nastavit podmínky tak, aby bylo možné najít shodu mezi investory, vlastníky pozemků a veřejným zájmem, protože právě to povede k urychlení povolování staveb. O tom, že je potřeba něco změnit, už vedeme debatu dlouho, ale reálně se stále nic nezměnilo,“ sdělil tehdy na konferenci náměstek pražského primátora Petr Hlaváček právě ze Starostů. Ve funkci je i nyní.
Shoda nejen mezi účastníky konference, ale i mezi dalšími odborníky v oblasti územního plánování panovala i ohledně dalšího rozvoje české metropole. Ten by měl vést jednoznačně cestou zahušťování.
Praha se už nechce rozšiřovat plošně, ale plánuje zastavit brownfieldy či dlouhá desetiletí prázdné velké plochy v širším centru města. Typicky nákladové nádraží Žižkov, Bubny v Holešovicích či Smíchov u smíchovského nádraží a Karlín. Jenže k tomu pražští politici s developery by preferovali růst budov do výšky.
Pro Prahu je velký problém doprava. Bydliště v Praze má 1,3 milionu lidí, avšak reálně v ní během dne funguje zhruba 1,7 milionu lidí. Mnozí z nich do Prahy cestují ráno a odpoledne zase pryč do regionů.
Praha je navíc tranzitním městem. Praha je prakticky ve středu Čech a pokud někdo chce cestovat z východu na západ či z jihu na sever, tak musí přes Prahu.
Praha na úkor regionů?
Praha je přirozeným centrem Čech. Z Liberce, Ústí nad Labem či Chomutova je do Prahy autem zhruba 100 kilometrů. Lepší časovou dostupnost mají zajišťovat dálnice a železnice.
To ale platí jen v případě Ústí nad Labem díky D8 a železničnímu koridoru Praha - Děčín - Drážďany. Špatná situace je především v železniční dopravě z Prahy do Liberce, kam vede jen dálnice D10. Stav se nezlepšil ani u oblasti Most a Chomutov s dálnicí D7. Železniční spojení je špatné, lze využívat jen trať z Chomutova do Ústí nad Labem, a pak teprve do Prahy.
Odkud by Praha vzala nové obyvatele, kteří budou bydlet v nových čtvrtích a bytových domech developerů?
Prakticky se nabízí dvě možnosti. Migrace lidí mimo Česko, nebo migrací lidí z českých a moravských regionů, tedy např. i ze severních Čech.
Stát přitom buduje dálnice typu D7 (které nejsou až tak důležité pro tranzitní dopravu jako D8 ve směru východ - sever) a také vysokorychlostní železnici se zastávkou v Ústí nad Labem na trati Praha - Drážďany či větev VRT Poohří do Mostu. A to právě proto, aby obyvatelé Ústeckého kraje měli rychlejší spojení do Prahy, aniž by v ní museli bydlet.
Politici a developeři v Praze navíc řeší jen bytové a dopravní kapacity. S nárůstem obyvatel ale se zvyšuje požadavek i na školy, zdravotnictví a kromě veřejných služeb i pracovní příležitosti.
„Vyluxování“ obyvatel z regionů
Praha by tak logicky „luxovala“ učitele, zdravotníky, lékaře a další pracovní sílu právě z těch regionů, tedy i severních Čech.
Zatímco Praha nyní má 1,3 milionů obyvatel, reálně se v ní přes den pohybuje 1,7 milionů a vizí je mít 2 miliony stálých obyvatel, tak kraje typu Ústeckého a Libereckého by postihl propad.
Ústecký kraj má 822 tisíc lidí (2016) a Liberecký kraj 440 tisíc lidí (2016). Oba kraje, které tvořily Severočeský kraj mají tedy 1,26 milionu lidí - tedy jako nyní Praha. Oba kraje ale mají svá města a obce se samosprávami, které mají vlastní „rozhodovací autonomii“.
Je jistě správné, že existuje konkurence mezi kraji. Avšak je logické, že jedno zastupitelstvo hlavního města bude jednotnější v prosazování zájmů města s 1,3 miliony lidí než kraj s jednotlivými obcemi, který reprezentuje 822 tisíc či 440 tisíc obyvatel. A je navíc složený z politiků těch měst a obcí, kteří často preferují zájmy těch obcí, ve kterých jsou zastupitelé.
Podle politiků a developerů z Prahy by přitom měl mít stát (vláda a parlament) zájem na tom, aby Praha byla dvoumilionovým městem. Je to zájem ostatních krajů a je to zájem centrální české vlády?
