Článek
Politici musí být v současné době více či méně populisté. Být vidět na sociálních sítích a umět nastolovat agendu. Z posledních dní je zřejmé, že si to uvedomil i Richard Brabec, který se vzdal poslaneckého mandátu. Je si vědom, že v pozici hejtmana může rozhodovat sám a být více v manažerské roli, která mu vyhovuje, než být poslancem.
Kdo by nevěděl, Richard Brabec je politicky aktivní od 90. let, hájil dres ODS v Kladně na tamní radnici. Později se dostal k Agrofertu, aby několik let před vstupem Andreje Babiše do politiky, z pozice nejvyšší řídil Lovochemii v Lovosicích. Stěžejní chemičku v celém holdingu.
Když Richard Brabec kandidoval do poslanecké sněmovny v roce 2013, a poté se na dvě čtyřletá období stal ministrem životního prostředí, několik let už generálním ředitelem Lovochemie nebyl. Jako zkušený politik dostal zhruba kolem roku 2012 jiný úkol, vybudovat hnutí ANO, sám získal stranickou legitimaci s číslem 2.
Myšlení Andreje Babiše je specifické, dokáží ho „přečíst“ jen opravdoví znalci. Richard Brabec je jedním z lidí, kteří to umí. Proto po aféře s původním lídrem na hejtmana za ANO v krajských volbách 2024 Markem Hrabáčem musel Andrej Babiš jednat. Z dovolené spěšně přijel Richard Brabec a jako krizový manažer se postavil do čela kandidátky i z posledního místa - volby s přehledem vyhrál a byl zvolen hejtmanem Ústeckého kraje.
Ačkoliv Richard Brabec je i vzhledem k věku z jiné generace a vždy se spíše stranil mediální pozornosti na sociálních sítích, spíše se choval jako typický manažer, který byl generálním ředitelem významné chemické továrny, v nové roli hejtmana už mu nic jiného nezbývá.
Zatím na to jde velmi zlehka, jakoby testoval terén. Přesto jako manažer se zaměřuje na projekty, které jsou alespoň ve fázi vizí a příprav. To politici z ANO samozřejmě umí - a ne vždy to skutečně vyjde. Možná právě odtud pramení skepse mnohých diskutujících, zda představované plány někdy budou reálně zhmotněny.
Základ úspěchu? Změna image
Avšak plány a vize je jedna věc, ta druhá je forma. Patřím mezi zkušené mediální a marketingové harcovníky, který navíc věnoval rok a půl života sběru dat metodou face to face. Výsledky publikoval odborný web MediaGuru.cz. Hlavní poselství je, že lidé zejména z Ústeckého kraje jsou otupělí, demotivovaní, rezignovaní - a hlavně si nevěří.
V Ústeckém kraji zůstali spíše lidé starší a už bez ambicí. Nová mladá generace často po vystudování na gymnáziích se rozprchla do světa a své nápady začala uplatňovat spíše mimo Ústecký kraj. Mít třeba sídlo firmy v Ústí nad Labem, natož v Mostě, prostě není atraktivní.
A image je v dnešní době velmi důležitá.
Pochopil to třeba developer Jaroslav Třešňák z Teplic, který má s lázeňským městem velké plány. Aby je mohl uskutečnit, musí změnit image města. Po éře hostů z Ruska a Arabského poloostrova se zaměří na západoevropskou klientelu. Pomoci mu k tomu má výstavba hotelu pro celosvětově prestižní řetězec Hilton.
To, že lidé ze severu Čech i samotných Teplic si plně neuvědomují význam této investice - a především cíle tohoto zásadního investorského počinu, je patrné z diskusí pod příspěvkem k podcastu Stavař na cestách. Jako autor, který je vystudovaný stavební inženýr a už od školy se věnuji koncepcím rozvoje, se zabývám i tím, co bude, tedy kam chceme směřovat.
Vysmívaná sídliště byla koncepčním počinem odborníků
Jako příklad takto komplexního uvažování mohu uvést výstavbu panelového sídliště Severní Terasa v Ústí nad Labem. První plány začaly vznikat v 60. letech 20. století, aby výstavba začala na konci 70. let. A už tehdy se počítalo se současnou trasou dálnice D8 od Řehlovic okolo Předlic k Chlumci. Celé území dnešních Chabařovic až ke Krupce mělo být vytěženo a přeměněno na povrchový lom typu ČSA u Mostu. Až po úpatí Krušných hor měla být jedna velká jáma…
Proto rozšiřování Ústí nad Labem bylo na kopce Českého středohoří, přestože původně rozvoj města na přelomu 19. a 20. století probíhal směrem k Teplicím, tedy na rovině. Ústí jako město na kopcích je v podstatě výmysl politiků z tehdejší Komunistické strany Československa.
V této souvislosti zmiňmě Ing. arch. Vladimíra Provazníka, autora knihy Ústí - město nad Labem z roku 1983, ale především městského architekta v 70. a 80. letech 20. století. On z Brna, jak sám napsal v předmluvě své knihy, dostal umístěnku do Sudet, do Ústí nad Labem.
Když přijížděl vlakem v údolí Labe a viděl hrad Střekov na skále a následně zničené město po spojeneckém bombardování na jaře 1945, které se ani 15 let po konci války nevzpamatovalo, začal v roce 1960 teprve bádáním, aby následně narýsoval jako urbanista nové město. I díky němu Ústí nad Labem vypadá, jak vypadá. Z pohledu urbanismu. Provazník je v nadsázce to, co Josef Gočár pro Hradec Králové.
„Ústí není asi městem, do kterého se člověk zamiluje na první pohled, ale setkání s ním bývá osudové. Zmocňuje se lidí těžko definovatelnými pouty a již je nepouští.“ Tolik slova architekta Provazníka na začátku 80. let.
V osobě Richarda Brabce v podstatě vidím to samé, jak Ústí a sever Čech vnímal Provazník. Musíme si uvědomit, že obyvatelé Ústeckého kraje jsou zejména potomci či přímo sami nově příchozí. Původní obyvatelé této části pohraničí byli v letech 1945 až 1946 odsunuti. A jejich místo zaujali lidé z vnitrozemí i vzdáleného východního Slovenska tehdejšího Československa.
A pro tyto lidi architekt Provazník plánoval nové město krajské metropole tehdejšího Severočeského kraje. I Richard Brabec není rodák z Ústeckého kraje, což u politiků ze severu Čech není ani tolik zvláštní.
Netřeba dlouze vysvětlovat, že Provazník jako odborník se na urbanismus díval pohledem architekta. Avšak politicky rozhodoval někdo jiný. Pamětníci ze 70. a 80. let to vědí…
Porevoluční chaos upevnil stagnaci severočeských měst
Porevoluční období 90. let a milénia pro města na severu Čech neznamenala posun, spíše stagnaci. Rozmohla se suburbanizace, vylidňování center měst do okolních obcí, kolem kterých vyrostla satelitní městečka rodinných domů.
Tím došlo k prolnutí velkých městských center jako Ústí nad Labem a Teplice, která jsou ideálním příkladem městské aglomerace: Ústecko-teplické. Pokud by to bylo oficiálně vnímáno nejen radnicemi obou měst, ale i hejtmanstvím, znamenalo by to výrazný posun k lepšímu.
A právě Richard Brabec jako bývalý manažer ví, jaké výhody má, když je továrna součástí holdingu. V podstatě Ústecký kraj je ten, který by měl koordinovat města a jejich rozvoj, pořizuje třeba územní plán kraje.
Tohle všechno jsou strategické plány, které zpracovávají úředníci, avšak nakonec odpovědnost leží na politicích. A zrovna Ústecký kraj na hejtmany, kteří by měli „tah na branku“ štěstí neměl.
Na Ústecku tak chybí člověk typu Martina Kuby, i když Richard Brabec - ačkoliv má jiný politicko-manažerský styl -by to mohl dokázat.
Hotel Hilton v Teplicích promění Ústecko-teplickou aglomeraci
Přestože projekt hotelu Hilton je čistě soukromá investice, bude mít výrazný dopad především na Teplicko a Ústecko. Hotel má být uveden do provozu v roce 2029. Pokud k tomu přidáme vize nové atletické haly s ambicemi na pořádání mistrovství Evropy u dálnice D8 v ústecké části Všebořice s uvedením do provozu v roce 2028, logicky s Hiltonem se dostáváme do jiné kategorie.
Pohraniční region se musí prosadit v kategorii vyšší přidané hodnoty. Krušné hory jsou součástí UNESCO, v blízkosti je Národní park České Švýcarsko a České středohoří. To je další oblast s velkým potenciálem popsaným na pozadí odsunu sudetských Němců po roce 1945.
České středohoří a jeho úspěch je paradxně spjat s výstavbou hotelu Hilton, protože bude sloužit jako významná reference pro další investory. A v Českém středohoří podle jedné studie, kterou jsem provedl, je potenciál pro wellness longevity pobyty s velmi vysokou přidanou hodnotou pro celý Ústecký kraj.
V podstatě z toho vychází, že kraj je nutné rozdělit na pět oblastí - a ty rozvíjet samostatně. To bez koordinace hejtmanství ale nebude možné.
Jedná se o region kolem Litoměřic, dále na ose Děčín - Ústí nad Labem - Teplice, Most - Chomutov, Lounsko a Žatecko, Šluknovský výběžek. Pro ten jsem popsal strategii na základě další studie.
Chytrá inspirace německým Porúřím
K celému tématu připravuji energický podcast Energické Česko. Právě Ústecký kraj čeká velká výzva, jak si poradí s útlumem tepelných elektráren i odchodem průmyslových továren, pokud dojde i v rámci Green Dealu na nejhorší scenáře.
Proto je logické, že hejtmanství se fixuje na příchod mladých mediků do Ústí nad Labem v rámci uzavření rámcové smlouvy o spolupráci. Jejím obsahem je, že medici 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy zamíří na praxi do nemocnic spravovaných Ústeckým krajem. Především ale jde o ústeckou nemocnici.
Ústecko-teplická aglomerace má z Ústeckého kraje největší potenciál. Zároveň je to výzva pro hejtmanství a jednotlivé radnice, aby začaly přemýšlet takto komplexně.
Richard Brabec se bude muset obklopit odborníky, kteří mají znalosti o procesu proměny suburbanizace v Severním Porýní-Vestfálsku. Ústecký kraj je totiž na tom hůř než Moravskoslezský kraj - a je to dáno tím, že dosud zde probíhá velkoplošná těžba hnědého uhlí.
Ústecký kraj je kombinací řešení rekultivace krajiny po vzoru regionu okolo Lipska a Lužice v Sasku. Avšak dosud nebyla představena celková koncepce proměny funkcí jednotlivých měst na severu Čech. Zkušenosti s tím mají právě v západním Německu, kde transformace začala už v 70. letech 20. století.
Richard Brabec by si toto téma jako politik mohl vzít za své. Je to totiž klíč k celkové proměně regionu. V Dortmundu, Essenu, Bochumi s tím mají dlouholeté zkušenosti… A osobně jsem se tomu věnoval už při studiu vysoké školy v roce 2003, kdy jsem region poprvé navštívil.
