Článek
OD LMD K ADHD
Nejširší problematice ADHD se věnuji od roku 1999, kdy jsem, tehdy ještě na téma „Lehkých mozkových dysfunkcí (LMD)“, psal diplomovou práci. Problematice LMD se mimo jiné věnoval Prof. Matějček a nikdo nepochyboval o tom, že je zde poměrně velká skupina dětí, které mají řadu relativně podobných charakteristik: obtížně kontrolují své chování, špatně se soustředí a jsou nepozorné. Velmi často se u těchto dětí projevovaly i různé specifické poruchy učení (dyslexie, dysgrafie apod.).
Mluvilo se o tak zvaných „elemďácích“. Nebyla jakákoliv kritéria, takže většina dětí, která byla nějakým způsobem nezvladatelná, byla takto označena. Slyšet ve škole, že to je „elemďák“, nebo že to je ten, co „má tu mozkovou poruchu“, nebylo vůbec neobvyklé. Jen málokdo se pozastavoval nad tím, jak stigmatizující a ponižující to pro děti a jejich rodiče je.
Tato nálepka se velmi často pojila s odstupem učitelů, nižší podporou. U dítěte pak padalo sebevědomí pod bod mrazu, motivace k výkonu nebyla žádná, protože vše, co udělalo, bylo prostě špatně. Tak už od dětství jsme si vychovávali „lůzry“, kteří selhávali na základní škole, střední škole, kterou často nedodělali, i v zaměstnání. Mezi pachateli závažné trestné činnosti, které jsem vyšetřoval jako soudní znalec, byla „diagnóza LMD“ nebo „ADHD“ téměř pravidlem. Nicméně nebylo to proto, že by to byly poruchy spojené se zvýšenou kriminalitou. Ale proto, že dítko, které se pralo s určitým vývojovým oslabením, nejen nedostalo dostatečnou podporu, ale často jsme mu i „podtrhli nohy“ a nechali spadnout až na zem, ze které se už sami nezvedlo.
STO TISÍC STUDÍ
Přibližně od roku 1775, kdy nalézáme první zmínky o specifických vývojových oslabení v lékařských učebnicích, do dnešního dne bylo publikováno více sto tisíc vědeckých studií o veškerých možných souvislostech ADHD. Já se svými laskavými kolegy jsme napsali z tohoto počtu pouhých několik desítek studií, které ovšem byly citovány po celém světě. Všechny studie jsem psal jako vědec – psycholog, který v životě nedostal ani korunu od farmaceutické firmy.
V současné době není jakýchkoliv pochyb o tom, že je poměrně velká skupina dětí, které mají specifická vývojová oslabení v oblasti regulace chování (hyperaktivita), pozornosti a kontroly impulsů (impulzivita), a které potřebují skutečně odbornou a dlouhodobou pomoc. Podporu potřebují nejen děti, ale i jejich rodiny nebo učitelé. Tato podpora pomůže těmto dětem bez problémů projít vzdělávacím systémem, který může být náročný i pro děti nadané ve všech oblastech, protože vyžaduje průměrnost. Pomůže jim nastartovat dobrý život, který bude těšit je i jejich okolí.
ADHD DNES
Samozřejmě, že pojem „ADHD“ (Attention deficit Hyperaktivity Disorder – Porucha pozornosti s hyperaktivitou“) je „konstrukt“ – nicméně takový, který odráží naše znalosti a chápání velmi složitých jevů duševního zdraví. Samozřejmě nelze vyloučit, že někdy v budoucnu bude tento pojem zcela redifinován a stane se pojmem historickým. Tak, jako tomu bylo u LMD.
Nicméně dnes nám diagnostická kategorie ADHD pomáhá definovat skupinu dětí, které mají reálné obtíže, a umožňuje nám i efektivně jim pomáhat.
Proto, až bude chtít přeposlat článek o tom, že ADHD neexistuje, tak to nedělejte. Je to hloupá stigmatizace dětí, které potřebují pomoc a jejich často nešťastných rodičů.
To, jak dnes chápeme nejen ADHD, ale i řadu jiných vývojových poruch, je jistě nedokonalé a za několik let vědci přijdou se zcela novými poznatky. Nicméně dnes je to jediná cesta, jak pomáhat dětem a dospělým, kteří to potřebují.
Zdroje:
https://www.cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=388378
