Článek
Psychopat! Jak ho odhalit? Těžko. Musíte mít notnou dávku zkušeností. Ale ani ty obvykle nestačí, tak ještě k tomu hodně štěstí. Psychopati jsou vnitrudruhoví predátoři, kterým jde o jedno… jejich vlastních prospěch. Nejčastěji v podobě maximalizace moci a zisku. Nemají svědomí ani schopnost empatie, takže jim je úplně jedno, jak dopadne firma, spolupracovníci nebo cokoliv jiného, hlavně, že z toho vyjdou sami jako vítězové. Jakmile si je pustíte do pracovního týmu, může to dopadnout hodně špatně. Proto již při výběru nových spolupracovníků je nutné vědět, co psychopati dovedou dobře a naopak, které vlastnosti jen těžko skrývají.
Psychopaty přitahuje moc, vliv, peníze a úspěch. Zcela přirozeně proto vyhledávají pozice, které jim na nabízejí. Psychopaty tak častěji najdeme v horních patrech managementu spíše než ve skladu. I když i tam se muže usídlit nejeden neúspěšný psychopat a vybíjet si své potřeby na okolí. Psychopati se rychle často doslova probijí až na vrchol, kde pak dokonají své dílo zkázy. Možná vás napadá, jak je možné, aby nějaký psychopatický jedinec prošel sítí různých výběrových řízení a prošlapal si nelehkou cestu, kdy jeho práce i osobnost je často pod drobnohledem jeho kolegů a nadřízených.
No, je to možné. A to proto, že psychopatie představuje osobnost dvou tváří. Na jedné straně charismatický šarmantní muž nebo žena, na straně druhé, bezcitný predátor, který se nezastaví před ničím.
První dojem – „pan dokonalý“
První dojem, který o sobě psychopat vytváří je často prostě dokonalost sama. Šarmantní, přesvědčivý muž…nebo žena samozřejmě, ale pro zjednodušení naší situace si jako modelového psychopata vybereme muže (je to koneckonců i statisticky častější). Náš psychopat má velmi vysoké sebevědomí, často se zdá, že i vysokou inteligenci. Do vypjatých situací zpočátku zdánlivě vnese klid – je strukturující, skvěle zvládá chaos a jen málokdy ho něco zaskočí. Prostě pan dokonalý. Dokonalost z něho doslova tryská obvykle již od přijímajícího pohovoru. Během pár týdnů se pak díky všem oslňujícím schopnostem a vlastnostem stane oblíbencem vedoucího… No a jeho kariéra je nastartovaná, ale…
Druhý dojem – „ten, jehož jméno se nesmí vyslovit“
Psychopat se velmi rychle včlení do kolektivu a vlísá do přízně šéfa… A pak to začne. Spolupracovníci si začnou všímat, že pan dokonalý je neepatický a nezodpovědný. Hraje jen sám pro sebe, je manipulativní, maximalizuje moc, nejednou překračuje hranice a zneužívá druhé. Je zaměřený jen na sebe. Bez mrknutí oka zalže, zneužije, podvede a vinu vždy bez mrknutí oka přenese na druhé. Slovů zodpovědnost, pokora nebo empatie nerozumí, neexistují pro něj. Každého, kdo se proti němu postaví zlikviduje. Šéf vůbec nerozumí případným stížnostem, protože on s ním má přeci jen dobrou zkušenost. No, minimálně do chvíle, kdy on se sám stane obětí.
Korporátní psychopatie – skutečnost nebo fikce
Možná se některým čtenářům může zdát, že uvedený popis je až příliš přitažený za vlasy. Bohužel nikoliv. Aktuální výzkumy uvádějí, že za více než 25 % hospodářské trestné činnosti jsou zodpovědní top manažeři právě s psychopatickými rysy. Příběhy korporací, firem a pracovních kolektivů, které tito jedinci zlikvidovali jsou až mrazivě podobné. Přijde pan Jednička „všude byl – všechno zná – všechno umí“ a dříve či později za ním zůstane jen spáleniště.
Mezi tzv. korporátními psychopati jsou nejčastěji muži mezi 40. a 50.rokem, jsou obvykle dobře vzdělaní, často nadprůměrně kvalifikovaní. Můžeme říci tedy, že „sociálně nenápadní“. Koho by přeci napadlo, že takový charismatický a vzdělaný muž by dělal něco špatného. Nicméně je to stejné jako se sňatkovými podvodníky. Všechny ženy, které se staly obětí sňatkového podvodníka, a které jsem v rámci své soudně znalecké praxe „Nikdo na mne neudělal lepší dojem než on. Od první chvíle mi rozuměl, byl pozorný… nikdy by mne nenapadlo, že to je jen přetvářka.“ A to je základní kámen úrazu. Psychopati vytvářejí skvělý první dojem. Je to ale past. Je to povrchní šarm, který je typickou primární psychopatickou pastí, do které nepoučeného jedince psychopat lapí. Neostražitý personalista tak z rozhovoru s uchazečem o pracovní pozici může odcházet doslova nadšen a neuvědomuje si, že do firmy právě přivedl šelmu.
Ale nehledáme vlastně na určité pozice psychopaty?
„V žádném případě!“ Už slyším od některých čtenářů. Ale podívejme se na to, jaké osobnostní vlastnosti nejčastěji vyžadujeme od uchazečů na vedoucí pozice:
Hledáme top managera
Hledáme: Pro pozici „top managera“ hledáme samostatnou a energickou osobnost s dobrými schopnostmi vést druhé. Předpokládáme psychickou odolnost a dobré vystupování, schopnost rychle jednat a přizpůsobit změně.
Nabízíme: dobré platové podmínky, vedení většího kolektivu, samostatnost, možnost rychlého postupu
Zcela běžná nabídka pracovní pozice pro střední a vyšší management.
Ale v psychologii nic není jednorozměrné a vše i svoji druhou stránku. Málokdy existuje určitá osobnostní vlastnost, aniž by měla nějakou ošklivější, ve stínu číhající sestru. Uvedený inzerát bychom tak mohli téměř doslovně přepsat:
Hledáme top psychopata
Hledáme: Pro pozici „top psychopata“ hledáme egocentrickou (samostatnou) a bezohlednou (energickou) osobnost s dobrými schopnostmi manipulace (vést druhé). Předpokládáme necitelnost ( psychickou odolnost) a povrchní šarm (dobré vystupování), impulsivitu (schopnost rychle jednat) a bezpáteřnost (přizpůsobit změně).
Nabízíme: Vše, po čem psychopat touží (dobré platové podmínky, vedení většího kolektivu, samostatnost, možnost rychlého postupu).
Samozřejmě existují osobnosti, které mají spolu se všemi vlastnostmi dobrého top managera i velmi dobrou empatii a odpovědnost. Zcela jistě jich je většina. Nicméně právě to psychopatům nahrává.
Co tedy s tím?
Prevence a včasné odhalování – jediný efektivní nástroj. Lidé zodpovědní za výběr nových pracovníků, zvláště u vedoucích pozic, si musí být problematiky psychopatických vlastností u žadatelů vědomi. Musí být schopni zaměřovat se na nežádoucí rysy a ty pokud možno odhalovat?
Ptáte se: „Ale jak?“
„Zatím je to těžké, ale možné,“ odpovídám. Bohužel nemáme spolehlivé testy, ani skenery mozku, které by psychopatické rysy odhalili. Ty, které existují, každý dobrý psychopat prohlédne. Jediným řešením je trénink ve schopnosti detekce psychopatických tendencí, ale především důkladná práce s referencemi, ověřováním veškerých informací, které žadatel poskytuje. Zvláště v případě pozic s vyšší úrovní odpovědnosti by mělo být samozřejmé vydat se za lidmi, se kterými žadatel pracoval. Ptát se po tom, jak se choval, jak projevoval odpovědnost a citlivost ke svým kolegů, zda měl jakékoliv problematické tendence – ke lhaní, podvádění, manipulaci.
Je samozřejmé, že výsledky takového šetření vám nepřinesou jasný výsledek ve smyslu psychopat: ano/ne. Velmi často poskytnou pouze jakési „tušení“ nicméně to, může být mnohem důležitější, než výsledek testu.
Zdroje:
Raine, A., & Sanmartín, J. (Eds.). (2001). Violence and psychopathy. Springer Science & Business Media.
Babiak, P., Neumann, C. S., & Hare, R. D. (2010). Corporate psychopathy: Talking the walk. Behavioral sciences & the law, 28(2), 174-193.
Walker, B. R., & Jackson, C. J. (2017). Moral emotions and corporate psychopathy: A review. Journal of Business Ethics, 141, 797-810.
