Článek
Učení se z chyb
Chyby nám poskytují mnoho příležitostí k učení. Když uděláme chybu, získáváme zpětnou vazbu a můžeme lépe porozumět tomu, jakým způsobem jsme se mýlili a jak to napravit. Selhání nás přinutí zamyslet se nad našimi rozhodnutími, postupy nebo přístupy a hledat způsoby, jak je zlepšit. Když jsme schopni poučit se z našich chyb, stáváme se moudřejšími a odolnějšími. Bylo by však mylné domnívat se, že chybu můžeme udělat pouze jednou a když se z ní nepoučíme, tak už je to naše vědomé rozhodnutí. To by bylo značné přecení lidské vůle, principů učení a funkce mozku.
I potkani, kteří se učí probíhat bludištěm mohou opakovaně vběhnout do uličky, kde dostanou elektrický šok, než se naučí správnou cestu. Nejsme ale potkani, namítnete!
To určitě ne, ale jisté zákonitosti formování osobnosti, lidské vůle a učení existují a nelze se jim vyhnout. Moderní neurověda i psychologie zcela jasně ukazuje, že volní rozhodování není až tak přímočaré, jak si myslíme. V mnoha ohledech za nás rozhoduje mozek a pouze nám ponechává iluzi, že jsme se rozhodli sami. Když mluvíme o učení se z chyb, je třeba myslet i na kontext. Jestli jste naprosto vyrovnaní, v pohodě a uděláte chybu, snadno se z ní vědomě poučíte. No a příště ji možná neuděláte. Jestli jste ovšem dlouhodobě ve stresu nebo trpíte třeba depresí, schopnost vašeho mozku učit se ze zkušenosti může být i značně omezena.
Vystresovaný nebo traumatizovaný člověk tak může dělat stejné chyby dokola a nedovede se z nich dostat sám. Lidé, kteří jsou v pohodě si říkají, proč ten člověk dělá stále stejné chyby? Proč se nepoučí? Prostě proto, že toho jeho mozek není v tu chvíli schopen. Potřebuje podat pomocnou ruku, na svůj problém nahlédnout a poučit se z něj s pomocí. To někdy může trvat i celé měsíce nebo i déle.
Růst a rozvoj
Chyby jsou tedy katalyzátory našeho osobního růstu. Když selžeme, často se ocitneme ve svém nejzranitelnějším stavu. To nás nutí se zaměřit na naše nedostatky a hledat způsoby, jak je překonat. Překonání vlastních chyb vyžaduje odvahu a sebedůvěru, ale přináší s sebou také velkou odměnu. Když se naučíme přijímat své chyby jako součást našeho růstového procesu, otevíráme si cestu k osobnímu rozvoji a dosažení svého plného potenciálu. Není vůbec obtížné uspět. Je ale velmi těžké dělat chyby, opakovaně padat na dno a od toho dna se odrážet. Ti neúspěšnější obvykle neměli jiné zvláštní nadání než výjimečnou schopnost snášet prohru, procházet slepými uličkami a opět se vracet na začátek. Ano, jistě je mnoho lidí, kteří ve svém životě nikdy zásadně nechybovali a vedou klidný, spokojený život bez velkých výkyvů a pádů. Ano, jsou to v určitém pohledu šťastní lidé, ale možná se někteří nenaučí v životě tolik jako ti, kteří prošli sérií chyb a poučili se z toho.
Empatie a porozumění
Přijetí vlastních chyb nám také umožňuje rozvíjet si empatii a porozumění vůči ostatním. Když se naučíme přijímat a chápat své vlastní chyby, je pravděpodobné, že budeme více otevřeni vůči chybám druhých lidí. Samozřejmě není nutné onemocnět rakovinou, abychom mohli léčit lidi onkologicky nemocné, ale člověk s určitou životní zkušeností, může lépe porozumět těm, kteří procházejí něčím podobným. Například psycholog, který je vysoce kvalifikovaný, je schopen pomoci velmi širokému spektru lidí s různými problémy. Je ovšem možné, když si projde určitou životní zkušeností sám, může lépe porozumět lidem, kteří procházejí něčím podobným. Na druhou stranu, abychom byli opravdu objektivní. Naše osobní zkušenost může i schopnost náhledu zakalit, protože si pak můžeme myslet, že všichni určité problémy prožívají stejně jako my. Tomu se vyhneme, když chyby a selhání budeme brát jako učitele a dívat se na ně co nejvíce nestranně.
Přehodnocení mýtu o dokonalosti
Často se nám vštěpuje mylná představa, že musíme být dokonalí a vyhýbat se chybám za každou cenu. Tento perfekcionistický přístup však může být kontraproduktivní a bránit nám ve vlastním růstu. Když se naučíme přijímat vlastní chyby a přehodnotit své očekávání dokonalosti, uvolníme se a získáme větší svobodu pro experimentování a kreativitu. Vlastní chyby nás mohou přivést k uvědomění, že nejde o dosažení bezchybnosti, ale spíše o neustálé zlepšování a učení se na cestě ke svým cílům.
Posílení odolnosti
Chyby a selhání nás také posilují v mentální, ale i fyzickou odolnosti. Když se naučíme přijímat a překonávat vlastní chyby, rozvíjíme schopnost se zotavit a vytrvat ve tvrdých časech. Každá chyba, kterou překonáme, nám dává sílu a sebedůvěru, abychom se postavili dalším výzvám a překážkám. Naučíme se, že neúspěch není konečný, ale pouze přechodný stav na naší cestě k úspěchu.
Výzkumy zcela jasně ukazují, že absence stresu, tedy zcela klidný a pohodový život, je možná stejně škodlivá jako intenzivní a dlouhodobý stres. Určitá míra stresu náš organismus aktivizuje a zvyšuje jeho schopnost mu odolávat. Bylo by tedy chybou systematicky se vyhýbat situacím, ve kterých můžeme potenciálně selhat, protože to nás bude dlouhodobě oslabovat, a když se setkáme se skutečně vážnou situací, nebudeme v ní schopni reagovat. Nebojme se proto možných selhání. Mohou nás posílit a poučit.
Chyby jsou součástí našeho lidského bytí a není třeba se jich bát. Naopak, měli bychom je přijímat jako cenné příležitosti k učení, růstu a rozvoji. Přijímáním a překonáváním vlastních chyb posilujeme svou odolnost, rozvíjíme empatii a porozumění vůči ostatním a přehodnocujeme perfekcionistické očekávání. Každá chyba nás posouvá blíže k našemu plnému potenciálu a pomáhá nám stát se lepšími verzemi samých sebe.
